Česká asociace odpadového hospodářství

Asociace

Vše co vás zajímá
o ČAOH

Články

Co je nového
ve světě odpadů

Činnosti

Čím se ČAOH zabývá

Události

Termíny akcí,
aneb kdy se co děje

Stenozáznam z jednání Senátu k nové odpadové legislativě 12.11.2020 | kategorie: Aktuality

Stenozáznam z jednání Senátu k nové odpadové legislativě

Dne 12. listopadu proběhlo projednání balíčku nové odpadové legislativy v Senátu. Senátoři měli k jednotlivým zákonům řadu vážných výhrad a předložili rovněž množství pozměňovacích návrhů. Zásadní je však jednoznačná výzva k odkladu účinnosti celého balíčku zákonů.

 

Senátoři zásadní většinou hlasů požadují odklad účinnosti navrhovaných zákonů a varují před řadou problémů

Debata k odpadovým zákonům se v Senátu protáhla až do večerních hodin a byla dosti kritická. Jako stěžejní výstup Senátoři odhlasovali velkou většinou hlasů potřebu odložení účinnosti nové odpadové legislativy o rok. To požadují jak obce a města, tak i velká část firem jak komunálních, tak privátních.

Jedním z důvodů je fakt, že původní účinnost zákonů měla být už od 1.1.2021. Avšak ani dnes, tedy pouhých 49 dnů před původní účinností navrhovaných zákonů, není známo ani jejich finální znění, neboť jsou stále v legislativním procesu. A co víc, nejsou známy ani klíčové vyhlášky k těmto novým zákonům.

To je velký problém, neboť právě na ony neznámé vyhlášky odkazuje cca 65 % zákonných povinností. Vyhlášky z dílny MŽP zatím nebyly ani zaslány do přípomínkového řízení. Je proto zřejmé, že požadovat po obcích a městech, či po firmách a ostatních povinných osobách dodržování nových povinností, když tyto zatím nejsou vůbec známy, je prakticky nemožné. I když by vyhlášky začaly platit dnes, obce i firmy objektivně potřebují rozumný čas na úpravu svých sotfwarů, smluvních vztahů, vnitřních postupů, evidencí, fomulářů, apod. Stejně tak je zřejmé, že tyto novinky mohou obce a firmy připravovat až se znalostí finálního znění nové legislativy. A to zatím není k dispozici. Učinit nutné změny v řádu několika týdnů je reálně nemožné. A odpovědné osoby v legislativním procesu by toto měly vědět.

V průběhu debaty v Senátu bylo toto zmiňováno opakovaně ze strany mnoha senátorů, neboť řada z nich jsou i starostové. Senátem přijatý odklad účinnosti se jeví jako zcela nezbytné řešení a řada obcí, měst i firem hodnotí postoj Senátu jako velmi kompetentní a racionální. Je však otázkou, zda se podobně zachová i Sněmovna.

V rámci dlouhé diskuze zákonodárci opět upozornili na řadu problémových bodů. Kritizován byl extrémně velký rozsah navrhované legislativy a její složitost a nepřehlednost. Hovořilo se o potřebě podpory recyklace a o tom, že nové zákony prakticky žádnou podporu recyklace bohužel neobsahují. Hovořilo se o potřebě bedlivě hlídat nové kapacity dalších způsobů nakládání s odpady (energetického využití), aby ČR mohla splnit závazné evropské recyklační cíle (65 % recyklace v roce 2035). Hovořilo se o potřebě výrazně lepšího zajištění využití vytříděných odpadů z obcí a měst a většího podílu průmyslu na nakládech na recyklaci obalů a odpadů. Z hlediska obcí se řešily rovněž náklady odpadového hospodářství. Garanční výbor schválil to, co ve Sněmovně prosazovaly obecní svazy, tedy snížení přestřeleného skládkovacího poplatku z 1850 Kč na 1450 Kč prosazovaných v pozměňovacím návrhu všech obecních svazů z května tohoto roku (více zde). Dále byly navrhovány přísnější kontroly skládek, apod.

Navržených pozměňovacích návrhů byl poměrně velký počet. Řada z nich prošla, řada prohlasována nebyla. Co se týká jednolivých zákonů a odhlasované pozice pléna Senátu k nim, výsledky po hlasování byly tyto:

zákona o odpadech - zákon vrátit Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů

zákon o výrobcích s ukočenou živnotností - zákon vrátit Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů

změnový zákon - zákon vrátit Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů

novela zákona o obalech - k tomuto zákonu dal Senát po hlasování pléna celkové zamítavé stanovisko

 

Pro úplnou informaci přinášíme níže v textu kompletní stenozáznam celé velmi zajímavé a věcné debaty, který rozhodně stojí za přečtení. Ve stenozáznamu naleznete i výsledky hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

 

Kompletní stenozáznam z jednání v Senátu

 

Návrh zákona o odpadech

Zde se jedná o senátní tisk č. 320, který je jako první. Hlásí se nám pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se jedná o odpadový balíček jako takový, tedy pěkný balík čtyř zákonů, které spolu, některé, přímo souvisí, chci navrhnout, abychom otevřeli společnou obecnou rozpravu u všech čtyř tisků, tzn. 320, 321, 322 a 323, s tím, že bych vás chtěl ale požádat, abychom stejně diskutovali strukturovaně podle jednotlivých zákonů. A potom už by případná podrobná rozprava a hlasování probíhalo samostatně ke každému zákonu. Ale vzhledem k tomu, že některé zákony, minimálně 322 přímo souvisí s 320, případně s 321, tak abychom mohli diskutovat o všech čtyřech zákonech. Ale za sebou, tak, jak je pan ministr bude předkládat. Takže takový návrh, abychom otevřeli obecnou rozpravu u všech čtyř zákonů, respektive abychom otevřeli projednávání všech čtyř bodů najednou.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Tzn. ještě jednou zopakuji návrh, který tu přednesl pan senátor Nytra, o kterém potom budeme hlasovat. Pan senátor Nytra navrhuje, abychom vždy zahájili rozpravu k danému bodu, v pořadí, jak je máme napsané na pořadu jednání. Následně poté, co obecná rozprava k bodu bude u konce, projednávání bodu přerušíme, zahájíme rozpravu k dalšímu bodu, pak ji přerušíme, k dalšímu bodu, pak ji přerušíme, k dalšímu bodu, pak ji přerušíme. Následně, až to bude celé projednáno, potom postupně budeme o jednotlivých návrzích hlasovat. Tolik asi ode mě v tuto chvíli k jednání. Má někdo nějakou připomínku? Nemá, takže je jasné, o čem budeme hlasovat. Já vás svolám.

Děkuji. Poté, co jsem to tady konzultoval z hlediska celé procedury, tak je to hlavně i pro navrhovatele. Představa je nakonec taková, že se předpokládá, že rozprava, protože body se prolínají, bude probíhat najednou ke všem tiskům, bude představení ke všem tiskům pana navrhovatele. Následně bude obecná rozprava ke všem tiskům. Potom obecnou rozpravu ke všem tiskům skončíme a následně už budeme postupovat podle toho, jak se to dál bude vyvíjet, jestli půjdeme někde do podrobné rozpravy, nebo ne, se ještě uvidí, protože pak se bude hlasovat o jednotlivých zákonech a my poznáme podle hlasování, zda se ještě někde dostaneme do podrobné rozpravy a někde nikoli a jak to bude vypadat.

Čili ještě jednou, navrhovatel uvede všechny tisky najednou. Následně obecná rozprava ke všem tiskům. Ukončení obecné rozpravy a pak uvidíme. Hlasujeme, já spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, hlasování č. 10, pro 63, procedura byla odhlasována.

Já poprosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nám představil návrhy zákonů, které jsou uvedeny v senátním tisku 320. Dále v senátním tisku č. 321.

 

Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností

Tisk č. 320

Dále v senátním tisku č. 322

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností

Tisk č. 321

A v senátním tisku č. 323. Prosím, máte slovo.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 322

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji především za tyto návrhy na sloučení debaty, jak řekl pan senátor Nytra. Opravdu se jedná o balík, ne o balíček. Ty věci jsou hodně spolu provázané, takže myslím, že to rozhodně pomůže, abychom všechny zákony probrali jako celek. Pouze třetí tisk, jak víte, se týká změnového zákona, tzn. další změny některých jiných zákonů, ale v podstatě jak odpady, tak něžná zkratka „VUŽU“ neboli "výrobky s ukončenou životností", tak i obaly spolu opravdu úzce souvisí.

Já bych chtěl na začátku, s tím, že, pak ušetřím spoustu času tím, že nebudu muset opakovat stejné věci, vždy u představení nových zákonů, bych chtěl říci, že obalový nebo odpadový balíček nebo balík se připravuje řadu let. Troufám si říci, že tohle má své výhody i nevýhody jako všechno v životě. Mezi nevýhody samozřejmě patří to, že věc trvala delší dobu, souvisela i s tím, že jsme to připravovali v době, to platí doteď, kdy je velmi turbulentní prostředí v rámci obalového nebo odpadového balíčku, nebo oběhového, protože je to cirkulární oběhová ekonomika EU, jinými slovy, doslova pod rukama se nám v průběhu času měnila i evropská legislativa. Jestliže měnila, myslím, že všichni víme, že to znamená, že je stále ambicióznější, což určitě u oběhové ekonomiky je správně.

A to, co na druhou stranu si myslím, že je dobré, troufám si říct, že každý v tomto státě, kdo se nějakým způsobem zapojuje do otázky odpadového hospodářství, se mohl zapojit i do této debaty, a také zapojil. Troufám si říci, že skutečně stovky subjektů za ta léta přípravy v různých pracovních komisích, týmech, v rámci seminářů se zapojily do této debaty, což neznamená samozřejmě, že jsme se vždycky ve všem shodli, protože tady jsou zájmy, a to vás určitě nepřekvapí, v pravdě antagonistické. Týká se to celé řady subjektů. Je jasné, že skládkaři mají zcela jiný zájem než společnosti, které směřují k recyklaci, než energetické společnosti.

Je tady zájem velmi silné lobby obcí. To lobby rozhodně neříkám pejorativně, protože obce jsou pro nás jedním z klíčových, neřku-li úplně nejklíčovějším partnerem v této oblasti. My, a to opravdu říkám s plnou vážností, jsme se všechny snažili zapojit, byť je jasné, že ne všichni nakonec jsou úplně spokojeni. Ale co je důležité, že v podstatě u všech zákonů, takhle jsme to i představovali již v průběhu letošního a minulého roku, když to šlo do Poslanecké sněmovny, tak jsem byl rád, že na tom jednom pomyslném stupínku při představování odpadové legislativy nebo oběhového balíčku stáli zástupci Svazu průmyslu, Hospodářské komory, byli tam zástupci Svazu měst a obcí, byli tam zástupci ministerstva průmyslu a všichni říkali jedno: „Ano, ne úplně všechno nám chutná, ne vždycky jsme se shodli, ale je to náš společný názor, takže toto je kompromis, v některém případě kompromis kompromisů.“ A to si myslím, že je docela unikátní, zdaleka ne vždycky se to povede, protože samozřejmě zájmy jsou, jak říkám, různé. Takže mi dovolte jenom obecný úvod, který se prolíná všemi těmi návrhy.

Už teď ve zkratce k jednotlivým zákonům. Návrh zákona o odpadech. Návrh zákona transponuje řadu předpisů EU včetně nejnovějších unijních předpisů k tzv. balíčku oběhového hospodářství. Hlavním cílem nového zákona o odpadech je vytvořit legislativní podmínky pro podporu recyklace odpadů a pro další výrazný odklon odpadů ze skládek, především samozřejmě komunálních odpadů, který bude muset být realizován, aby byly dosažitelné nové, velmi ambiciózní evropské cíle pro nakládání s komunálními odpady. Zákon stanovuje závazné cíle pro recyklaci komunálních odpadů, cíle pro omezení skládkování komunálních odpadů, cíle pro třídění odpadů na úrovni obcí a upravuje také dosavadní ekonomické nástroje v odpadovém hospodářství, které nebyly dosud vhodně nastaveny.

Zákon stanovuje termín rok 2030, od kterého bude zakázáno ukládat na skládky využitelné a recyklovatelné odpady. Chci zdůraznit, tady znovu to řeknu, prosím, úplně natvrdo, rok 2030 je výsledkem kompromisu, který byl opravdu krvavý. Nakonec jsme se přiklonili k názoru Svazu měst a obcí. Není tajemstvím, že Sdružení místních samospráv jako další subjekt, který zastupuje celou řadu obcí, především menších obcí, měl představu ještě o delším termínu zákazu skládkování. Dokonce se hovořilo o termínu 2035. Víte, že stávající termín ve stávajícím zákoně je 2024. Ale prostě jednoznačně Svaz měst a obcí, jednali jsme opravdu doslova se stovkami obcí, je názoru, že rok 2024 není dosažitelný tak, aby bylo možno odklonit do jiných zařízení, do roku 2024, více než další 2 miliony tun komunálních odpadů. I ve sněmovně kolem toho byla poměrně vášnivá debata, což ti z vás, kteří toto sledovali, znáte, víte. Některé pozměňovací návrhy měly za cíl změnu tohoto roku. Padaly tam roky 2026, 2028, 2029, 2035, jestli se nemýlím, ponechání 2024, ale nakonec to k vám do Senátu přichází s návrhem roku 2030.

Co se týká ekonomických nástrojů, návrh obsahuje nové nastavení poplatků za ukládání odpadů na skládky. Velmi zjednodušeně, využitelné odpady nemohou být ukládány bez využití na skládkách, ale musí směřovat do recyklace, což zajistí zejména ekonomické znevýhodnění skládkování. Tzn. je tady na jedné straně poměrně velmi významný vzestup skládkovacího poplatku do roku 2030 ze současných 500 Kč až na 1850 Kč, ale je to zkombinováno, to byla právě veliká debata, je to zkombinováno s tzv. třídicí slevou, která zajistí, že obce, které dobře třídí, jsou tady vytvořeny motivace pro ještě lepší třídění, ale ČR v rámci třídění odpadů je velmi dobrá i v rámci evropského kontextu, mají motivační nástroj, tzv. třídicí slevu, která je právě nastavena tak, aby nedocházelo k nadměrnému ekonomickému zatížení obcí. Nový systém tzv. třídicí slevy byl zaveden schváleným pozměňovacím návrhem a tady jsme samozřejmě diskutovali i s některými nevládními organizacemi, s celou řadou subjektů a především se Svazem měst a obcí. Došli jsme ke kombinaci výrazného navýšení skládkovacího poplatku, ale v kombinaci právě s třídicí slevou.

Jak už jsem řekl, návrh nového zákona byl opravdu velmi široce projednáván a diskutován, byl také připraven na základě doporučení Evropské komise a také organizace OECD. Obsahuje řadu řešení, která se osvědčila i v jiných státech EU, protože jsme se samozřejmě snažili se poučit i ze zkušeností ostatních zemí. ČR je země, kde se stále ještě relativně více skládkuje komunální odpad, ale jsme v daleko lepší situaci, než jsme ještě byli před několika lety, před 10, 15 lety. A máme ambici, aby skutečně do roku 2030 se snížilo skládkování někam k úrovni 10 % komunálního odpadu, který se pohybuje stále někde na úrovni 5,5 – 5,6 milionu tun ročně. Znovu říkám, zákaz skládkování neznamená, že nic nebude končit na skládkách. Samozřejmě se dál bude skládkovat odpad, který nelze ani energeticky využít, nelze ho ani recyklovat, jako je třeba struska, popel a celá řada dalších odpadů. Takže zákaz skládkování, který třeba v Německu existuje už řadu let, samozřejmě neznamená, že na skládkách nebude končit vůbec nic.

Přesunul bych se k dalšímu z té čtveřice, ale především trojice zákonů. Je to návrh zákona o výrobcích s tzv. ukončenou životností. Účelem právní úpravy je upravit problematiku výrobků, což jsou elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky a vozidla, tedy výrobky, které po ukončení své životnosti mají potom ještě nějaké další podmínky, za kterých jsou likvidovány, tak, aby byl maximálně využit ekonomický efekt a také aby byl výrazně snížen dopad na životní prostředí z hlediska konce života těchto výrobků. Opět návrh transponuje řadu předpisů EU včetně těch nejnovějších. Plně nahradí úpravu výrobků s ukončenou životností, která byla obsažena v platném zákoně o odpadech a o změně některých dalších zákonů, to byl ten zákon 185/2001.

Hlavními změnami oproti platné úpravě jsou zejména sjednocení a komplexní úprava pravidel pro vznik a fungování tzv. kolektivních systémů, kdy provozovatelé kolektivních systémů budou povinni provádět tzv. ekomodulaci, to je slovo, které už jsem tady několikrát použil při našich minulých jednáních o odpadech. To je pojem, kdy by ekomodulace měla skutečně zohlednit dopad vybraného výrobku na životní prostředí při určování výše finančního příspěvku provozovatelem kolektivního systému pro určitý vybraný výrobek nebo typ vybraného výrobku. V zásadě to znamená, že by měly být zvýhodněny výrobky, které potom bude možno recyklovat, jinak využívat, likvidovat levněji, snáze a bez větších dopadů na životní prostředí než výrobky jiné.

Dále je navržena úprava podmínek osvětové a informační činnosti ze strany výrobců a provozovatelů kolektivních systémů. Rovněž návrh zákona přenáší cíle zpětného odběru přímo na výrobce elektrozařízení, resp. provozovatele kolektivních systémů tak, aby měli povinnost zajistit směrnicí požadovanou minimální úroveň zpětného odběru odpadních zařízení a ČR nebyla vystavena riziku nesplnění závazných cílů.

Návrh také stanovuje, že provozovatel kolektivního systému, který zajišťuje zpětný odběr, nesmí být zároveň zpracovatelem těchto výrobků s ukončenou životností. Je třeba, aby tyto úlohy zůstaly i nadále odděleny, a předešlo se tak tržní dominanci provozovatelů kolektivních systémů. Opět i tomuto zákonu vyjádřili podporu klíčoví hráči v této oblasti, ať už na straně průmyslu, Hospodářské komory, tak na straně Svazu měst a obcí.

Dalším zákonem je tzv. změnový zákon, který zahrnuje změny celkem 10 zákonů, které bylo nutné upravit v souvislosti s návrhy zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Tady je hlavní změnou, že poplatek za komunální odpad bude nově upraven pouze v zákoně o místních poplatcích, čímž bude odstraněna dosavadní dvoukolejnost právní úpravy. Podle navržené úpravy si obec může zvolit jeden ze dvou typů poplatků, přičemž, zjednodušeně řečeno, jeden z nich je paušální a je odvozen od přihlášení v obci, ten druhý je založen na skutečném množství produkovaného odpadu, ať už tedy na kilogramy, popř. objemově na litry. Úprava vychází vstříc požadavkům, aby byly více reflektovány systémy založené na skutečně vyprodukovaném množství odpadu od obyvatel.

A poslední z té čtveřice. V rámci balíčku je návrh zákona o obalech a tady opět kromě transpozice příslušných směrnic EU a součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství jde zejména o následující změny. Jedná se o úpravu podmínek plnění povinnosti zpětného odběru obalů nebo odpadů z obalů, včetně stanovení minimální hustoty sběrné sítě, sběrná místa pro odpady z obalů by měla být pro občany dostupná v docházkové vzdálenosti, takže už stávající náš systém, ať už se jedná o plastové obaly, o papírové obaly, o skleněné obaly atd., tak ten systém je velmi dobře fungující i v rámci Evropy. Už jsem tady hovořil o ekomodulaci a ta se projevuje i v tomto bodu, protože autorizované obalové společnosti budou provádět tzv. ekomodulaci, kdy opět je to zohledňování dopadu obalů na životní prostředí v rámci jeho životního cyklu při určování výše peněžního příspěvku pro jednotlivý obal.

V minulých jednáních, když jsme se třeba dotkli obalů tady v Senátu, tak jsem hovořil o tom, že takovou klasickou ukázku, jak by to mělo být rozděleno, je, že jestliže dnes víme, že nejlépe recyklovatelným obalem je transparentní PET láhev, po které je velká poptávka, je logické, že tady by zrovna třeba poplatek za odstranění z hlediska povinné osoby výrobců nebo dodavatelů na trh měl být samozřejmě výrazně nižší a opravdu motivační před tím, že jsou výrobci, kteří je dělají velmi složitě jak chemicky, tak samozřejmě i jinak, velikostí, obaly, které potom zatěžují systém. Jsou daleko méně recyklovatelné. Měli by být samozřejmě motivováni, aby do systému přispívali vyšší částkou, a tudíž by měli být motivováni, aby zájem o atraktivní obal samozřejmě nepřevážil ve finále tu recyklovatelnost, toho, že tento výrobce, pokud není motivován, samozřejmě rád zaujme atraktivním obalem, který ale potom škodí v systému a třeba i v přírodě z hlediska recyklace zatěžuje systém. Autorizované obalové společnosti budou mít povinnost při stanovování peněžních prostředků zohledňovat opakovanou použitelnost obalů a zvýhodňovat je před obaly, které nejsou opakovaně použitelné. Dochází ke stanovení nových ambicióznějších cílů pro recyklaci jednotlivých materiálů. Návrh rozšiřuje povinnost autorizovaných obalových společností podrobit své hospodaření a vykazované údaje o zpětném odběru a zpracování odpadů z obalů povinným auditům, aby byla zajištěna vyšší kontrola jejich finančního řízení a transparentnost vykazovaných údajů. A konečně jsou doplněna opatření za účelem zvýšení transparentnosti efektivity činnosti autorizovaných obalových společností. Rovněž byly definovány podmínky ke vstupu nových autorizovaných obalových společností na trh do této oblasti, tyto podmínky jsou z pohledu ministerstva životního prostředí nastaveny tak, aby mohly nové společnosti vstupovat a zároveň nedošlo k destrukci funkčního systému nakládání s obalovými odpady v ČR. Tady chci říct, protože to také byla debata, která se vedla i tady, že samozřejmě to byla a je i nadále velká debata o tom, že tady máme velmi funkční, řada evropských zemí nám ho závidí, právě systém nakládání s obalovými odpady, a jsou bohužel i případy zemí, kde velká liberalizace toho systému znamenala jeho destrukci a neplnění. Tady musím říct, že především Svaz měst a obcí, nejenom on, měl poměrně velmi zásadní připomínky k tomu a samozřejmě přeje si co nejpřísnější podmínky pro nějaké případné nové autorizované obalové společnosti. Zase naopak Svaz průmyslu si přeje ty podmínky rozvolnit, a to, co navrhujeme, je opravdu jakýsi kompromis mezi všemi těmi názory a můžeme samozřejmě o tom potom ještě diskutovat.

Chtěl bych na závěr k těmto úvodním slovům velmi poděkovat výborům, především dvěma výborům, kde v Senátu debata již proběhla, je tam řada pozměňovacích návrhů, kromě zákonů o obalech, tak ke všem to prošlo s pozměňovacími návrhy, chtěl bych velmi ocenit tuto debatu, která se tam vedla velmi věcná, určitě pozměňovací návrhy, nejen tyto, ale i další, budou padat tady a já se budu v rámci možností samozřejmě na ně snažit reagovat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane navrhovateli, nyní vás seznámím s tím, že výborem garančním pro všechny zákony, které nyní společně projednáváme, byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, s tím, že garančním zpravodajem ve všech těchto případech je pan senátor Zdeněk Nytra. Výborem negarančním, který také všechny čtyři zákony projednal, byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten v případě návrhu zákona o odpadech určil jako svého zpravodaje Ladislava Kose, v případě návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností pana senátora Petra Šilara, v případě návrhu zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností logicky také Petra Šilara a v případě návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, pana senátora Větrovského. Celé jsem to přečetl proto, abych poprosil pana garančního zpravodaje Zdeňka Nytru, zda by souhlasil s tím, že vždy zpravodajskou zprávu přednese k jednomu tisku, tzn. k senátnímu tisku č. 320, následně bych se zeptal, až skončí, zda chce vystoupit negaranční zpravodaj, a poté by pokračoval s dalším senátním tiskem, abychom v tom měli pořádek. Pan senátor kývá, takže prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se senátním tiskem č. 320 zabýval na své schůzi, a to dvakrát, 3. a 10. listopadu, a po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní náměstkyně Bereniky Peštové a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě přijal toto usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona do PS, mně, Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodaje mne a pověřuje místopředsedu výboru senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a poprosím pana senátora Ladislava Kose, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou k zákonu návrh zákona o odpadech.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval zákonem o odpadech na svém zasedání dne 4. listopadu a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona PS s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Možná bych vás rád seznámil s genezí pozměňovacích návrhů, protože asi tím, že jsou výborové, tak asi k nim není odůvodnění, tak jak je k návrhům jednotlivým pozměňovacím, které jsou podávány ad hoc tady na plénu.

Začal bych bodem 2 a 3, resp. pozměňovacím návrhem 2 a 3, které mění poměry, kterými se rozděluje poplatek za ukládání využitelných a zbytkových odpadů mezi obce a Státní fond životního prostředí.

Respektive v obou případech, v obou dvou pozměňovacích návrzích, jak dvě, tak tři, navyšuje ten poměr drobnějším, nebo trošku výraznějším způsobem ve prospěch obcí na úkor Státního fondu životní prostředí. Jako pozměňovací návrh č. 1, který výbor pro hospodářství přijal, je na první pohled velice stručný pozměňovací návrh, a sice vypustit v § 155 odstavce 4 a 5. Tak jenom pro informaci ostatních senátorů, kteří se neměli možnost té diskuse samozřejmě účastnit na plénu, tento odstavec se týká toho, že v Poslanecké sněmovně právě byly tyto odstavce 4 a 5 začleněny jako pozměňovací návrh pana poslance Staňka do původního zákona o odpadech. Spočívají víceméně v tom, že je odpouštěno skládkovým firmám neodvádění skládkového poplatku, protože skládkové firmy využily nebo snažily se využít jakousi mezeru potencionální v zákoně a neodváděly poplatky tak, jak měly. To znamená u odpadu nad 20 % hmotnosti, kde ten poplatek nemusí platit, kde jsou takzvané konstrukční prvky skládky, tak oni si to vyložili tak, že neodváděli poplatky třeba v 60 nebo 70 % hmotnosti toho odpadu, který na skládku přišel. Tenhle pozměňovací návrh měl pro ty skládkové firmy tyto situaci zhojit. Jednoduše řečeno, ten poplatek jim odpustil. Přitom je v běhu několik soudních sporů obcí se skládkovými firmami, kde obce toto neodvádění poplatků žalují, takže ten pozměňovací návrh padlý v Poslanecké sněmovně vstupuje i do těchto řízení. Já mám před sebou právní rozbor pana doktora Svobody, který v tom shledává i jakousi retroaktivitu tohoto zákona. V závěru je vyjádřen jeho názor, že ten odstavec 4 i 5 je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ten věcný důvod, to znamená ta finanční stránka, i ten důvod právní byly inspirací k tomu, abych vytvořil ten pozměňovací návrh, který pak byl schválen na obou výborech. Ty odstavce 4 a 5, které tam byly vneseny v Poslanecké sněmovně, z toho zákonu vyjmout. Takže to je asi za mě jako zpravodaje hospodářského výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Tím máme za sebou zpravodajské zprávy, které se týkají návrhu zákona o odpadech. Nyní se dostáváme k návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností. Já poprosím garančního zpravodaje Zdeňka Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Výbor opět projednal na dvou zasedáních, 3. a 10. listopadu, a výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Já předpokládám, že potom v rámci obecné rozpravy i zdůvodním, jak jsme k těm pozměňovacím návrhům došli a případně které pozměňovací návrhy bychom považovali za velice prospěšné, ale nakonec jsme se na nich jako výbor neusnesli. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a poprosím pana senátora Petra Šilara, který byl zpravodajem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl říci, že tím, že jsme to měli rozdělené, jsme v tom měli trochu na našem výboru zmatek, některé ty pozměňovací návrhy se také překrývají vzájemně, já se pokusím k tomu tisku 321. Chtěl bych říci, že výbor to podrobně projednal, zpracoval, nemám teď před sebou text usnesení, ale chtěl bych říci, že jsme přijali doporučení právě tento návrh zákona schválit tak, jak je poslán ze sněmovny, s tím, že se to týká ještě těch dalších tisků, tak to řeknu potom u toho dalšího tisku, že bych chtěl u některých zmínit projednání těch pozměňovacích návrhů. Čili usnesení z výboru je přílohou té zprávy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji. Ano, my to usnesení máme k dispozici, včetně toho pozměňovacího návrhu. Další je zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Já poprosím pana garančního zpravodaje, pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Opět zasedání 3. a 10. listopadu. Úvodní slovo paní náměstkyně Bereniky Peštové a zpravodajská zpráva moje. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji a poprosím zpravodaje negarančního výboru, pana senátora Šilara.

Senátor Petr Šilar:  Já se omlouvám, děkuji, teď jsem se v tom trochu ztratil, protože jsem si přehodil usnesení, tak jsem chtěl, jestli se ještě můžu vrátit k tomu tisku 321, tak jsme jako výbor nepřijali žádné usnesení, pouze jsme udělali záznam z tohoto jednání, kde pro návrh doporučit schválit předložený návrh zákona byli pouze 4 senátoři, 4 se zdrželi, takže nebyl přijat. Pro pozměňovací návrh pana senátora Jirsy a Vilímce hlasovali pouze 3 senátoři, takže nebyl přijat žádný návrh zákona, omlouvám se, prosím vás, děkuji moc za dodání tohoto návrhu. Mně se prostě tady ztratil. V 322 jsme projednali a přijali jsme tento zákon s pozměňovacími návrhy, který je přílohou usnesení, které máme před sebou v tiskové podobě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, jenom to pro záznam zopakuji. To znamená, po opravě pana zpravodaje Šilara jsme se dozvěděli, že u senátního tisku č. 321 nepřijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu žádné usnesení. V případě senátního tisku č. 322 byl přijat pozměňovací návrh, který je součástí usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dostáváme se k poslednímu zákonu, to je senátní tisk č. 323. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477, o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Já poprosím pana garančního zpravodaje Zdeňka Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Opět schůze 3. a 10. listopadu, opět úvodní slovo paní náměstkyně Bereniky Peštové a zpravodajská zpráva moje. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Poprosím pana senátora Jaroslava Větrovského, který byl zpravodajem negarančního výboru.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na své 36. schůzi 4. listopadu 240. usnesení, ve kterém doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se senátním tiskem č. 320, návrhem zákona o opadech, nezabývali? Není tomu tak, děkuji. Nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se senátním tiskem č. 321, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností, nezabývali? Nikdo, děkuji.

Nyní se ptám, zda doporučuje někdo, abychom se návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností nezabývali? Nikdo, děkuji.

A nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se nezabývali zákonem o obalech? Nikdo.

Takže znamená to, že všechny tisky budeme projednávat. Než předám slovo panu prvnímu místopředsedovi Jiřímu Růžičkovi, tak vám tímto také sděluji, že jsem ho jmenoval prvním místopředsedou Senátu Parlamentu ČR. Zároveň ještě sděluji, že jsme se nakonec dohodli, což si myslím, že je v souladu s tím usnesením, které jsme udělali, že nyní budeme postupovat dále tím způsobem, jak jsme přednášeli zpravodajské zprávy.

To znamená, bude otevřena obecná rozprava nejdříve k senátnímu tisku č. 320, proběhne obecná rozprava, bude uzavřena obecná rozprava a bod bude přerušen. Takhle projdeme všechny 4 zákony. Následně, je to na návrh paní senátorky Seitlové, musím to říci, poté se vrátíme k těm jednotlivým zákonům a budeme podle toho, jak proběhne obecná rozprava u těch jednotlivých zákonů, postupovat dále. Ale to už nebudu já, to už bude pan první místopředseda.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Přeji vám dobré odpoledne. Budeme postupovat tak, jak už to bylo naznačeno. Měli jsme úvodní společné představení výborových návrhů. Teď budeme postupovat podle jednotlivých zákonů, tak jak je máme očíslované, protože nikdo nenavrhl žádným z těch zákonů se nezabývat, budeme postupovat postupně, jeden zákon za druhým. Já vás prosím, abyste se pak do obecné rozpravy hlásili právě k těm bodům, které se projednávají, i když vím, že mnohé ty zákony nebo spousta věcí k sobě patří navzájem. Takže teď otevírám obecnou rozpravu k senátnímu tisku č. 320, což je návrh zákona o odpadech. Jako první se do rozpravy hlásí pan předseda senátního klubu ODS a TOP 09, Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, za slovo. Já bych chtěl doplnit v podstatě tu velice stručnou zpravodajskou zprávu, kterou jsem měl. Výbor se nacházel ve velice zvláštní situaci, kdy někteří naši členové výboru, v té době projednávání zákona na výboru, byli senátory, ale neměli právo výkonu mandátu. Přitom to byli shodou okolností senátorky a senátoři, kteří se uvedenou problematikou zabývají velice podrobně, takže já jsem vystupoval nebo vystupuji tady jako náhradní zpravodaj, ale vzhledem k této ojedinělé situaci, která se opakuje maximálně jednou za 2 roky, nebo může opakovat maximálně jednou za 2 roky, jsem k tomu přistoupil trochu jinak, kdy jsem se snažil posbírat všechny pozměňovací návrhy, které ke mně doputovaly různými kanály. To bylo předmětem jednání prvního výboru, to znamená třetího listopadu.

My jsme se potom ještě sešli v tom mezidobí a probírali jsme ty jednotlivé pozměňovací návrhy, protože se domníváme, že přestože, jak tady pan ministr zdůvodnil nebo představil ten zrod toho zákona, ten zákon se připravuje hrozně dlouho, možná i proto je ten výsledek takový, jaký je, že mezitím se spousta věcí vyvinula. Každopádně my vidíme v tom zákonu opravdu hodně problémů. Na druhou stranu i s ohledem na to, že na to vyjádření a přijetí rozhodnutí má Senát bohužel jenom 30 dnů, tak se nedá ten zákon přepsat, což je například možnost v Poslanecké sněmovně, i když, jak uvidíme při zdůvodňování jednotlivých pozměňovacích návrhů, ani to není ta správná cesta, protože ne vždy se všechno vychytá a ne vždy všechno dopadne tak, jak by mělo.

My jsme potom dospěli k určitému kompromisu, který jsme projednali na tom závěrečném sezení výboru 10. listopadu, alespoň těch 5 členů, protože jsme zasedali v podstatě v 5 lidech, ten výbor, tak jsme dospěli opravdu, dá se říci, ke krvavému kompromisu mezi tím, co bychom chtěli změnit na té předloze, na tom, na čem jsme se byli zaprvé ochotni shodnout, ale taky na tom, nebo jsme částečně brali v úvahu i to, co je průchozí Poslaneckou sněmovnou, protože některé věci jsou opravdu velice důležité, které my považujeme za naprosto principiální. A ty tam pochopitelně zůstaly.

Je tam několik věcí, které se týkají v podstatě opravy legislativy. Tam i paní náměstkyně se vždy vyjádřila v podstatě souhlasně k těmto pozměňovacím návrhům, protože když poslanci vloží nějaké písmeno nebo odstavec do návrhu zákona a nepromítne se to v některém jiném odstavci nebo ustanovení, tak je to problém a ten odkaz míří naslepo. Změní se, vloží se do textu slova, ale už se nevloží do dalšího odstavce, případně do změny přílohy. To potom při případné podrobné rozpravě podrobně vysvětlím.

Něco už tady bylo zmíněno i panem senátorem Kosem. To je v podstatě ten problémový odstavec 4 a 5 § 155, kdy opravdu jsou tam dvě hlediska. Jednak je to hledisko finanční, ale opravdu je to i to hledisko právní, kdy právníci se nejsou schopni shodnout na tom, jestli se jedná o pravou retroaktivitu, nebo nepravou, jestli by to bylo ústavně komfortní, nebo nebylo.

Jako poslední věc bych okomentoval jednu věc, a to je, že dneska je 12. listopadu. Jak jsem sledoval projednávání toho zákona, my se neubráníme tomu vrátit jej Poslanecké sněmovně s některými pozměňovacími návrhy. A tím pádem, protože to jde normálním legislativním procesem, ne v legislativní nouzi, Poslanecká sněmovna se k tomu bude moci vyjádřit nejdříve za 10 dnů. Jsme na přelomu listopadu a prosince, je tam spousta nového pro obce, pro města, pro firmy, které se zabývají ať už skládkováním, sběrem atd. Je tam spousta odkazů, i z vyjádření paní náměstkyně, ne všechny prováděcí předpisy jsou dneska hotové. A už vůbec nejsou vydané. Já opravdu netuším, jak by fungovala ta praxe. V podstatě by došlo podle mě k samovolnému odložení účinnosti tím, že nejsou hotovy prováděcí předpisy. Jsem bytostně přesvědčen, že toto si dovolit nemůžeme. Takže navrhujeme jako výbor odložit účinnost o jeden rok. S tím ale, že nehýbeme těmi termíny, které jsou vzdálenější.

Například by se řeklo: „Odložíte účinnost o rok, odloží se zákaz skládkování z roku 30 na 31.“ Ne, ten zákon pochopitelně, pokud nás nepřehlasuje Poslanecká sněmovna, bude platný, ale účinný bude od 1. ledna 2022. Takže všichni se můžou připravit na to, že například konec skládkování by končil, pokud nedojde ke změně, protože tady bude pravděpodobně načten ještě pozměňovací návrh. Ale nehýbeme s těmi vzdálenějšími termíny. Je tam pochopitelně asi, tuším, pět nebo šest pozměňovacích návrhů, které reagují pouze na odklad účinnosti do 1. ledna 2022. Vymazávají se některé sloupečky v přílohách, které se týkaly roku 21, protože nemá smysl, aby byly uvedeny v zákoně.

Já si myslím, že v tuto chvíli je to v podstatě všechno, co k tomu dodat. Možná jenom poznámka, ale určitě vím, že se to objeví v dalším diskusním příspěvku. My jsme opravdu na bedně v disciplíně separace odpadu, ale v recyklaci už tak výkonní a úspěšní bohužel nejsme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další s přednostním právem je přihlášena do diskuse... Nevyužije jej, a proto prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby přednesl svůj příspěvek.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já budu v tomto prvním vstupu spíš obecnější. Řada kolegů, jak vidíme, se přihlašuje, bude jistě konkrétnější. Je tu řada starostů, kteří mají své poznatky, je tu i avizovaných několik pozměňovacích návrhů. Já bych malinko připomněl historii tohoto odpadového balíčku. Odpadového z našeho hlediska. Připomněl bych, že oběhový balíček byl v EU zveřejněn někdy v roce 2015 a v účinnosti byl v roce 2018, vešel v platnost. I kdybychom neměli evropské nařízení, resp. evropskou směrnici, myslím, že se můžeme shodnout i docela laicky na tom, že naše směřování by mělo mířit zaprvé ke snižování množství odpadů, obalů atd., zadruhé ke skutečné recyklaci, nejen k separaci, protože ta sama o sobě nic neřeší, a zatřetí k jinému, případně dalšímu využití odpadu, jako je například energetické využití odpadu.

Je zvláštní, že tento materiál, když byl předložen Legislativní radě vlády, loni v létě, myslím, že v září, Legislativní rada vrátila tento balíček nebo balík, jak říká pan ministr, se zásadními připomínkami k přepracování včetně doplnění analýzy dopadů, s tím, že potřeba úprav je tak rozsáhlá a zákony obsahují takovou míru nesrovnalostí, že si vyžádají řádné přepracování a významný čas. Zvláštní je, že po měsíci Legislativní rada otočila, přestože se samozřejmě udělala řada úprav, ale stále nedošlo k nějakému zásadnějšímu přepracování. Podobně se scénář odehrával na vládě, kde vláda zpočátku, myslím, že dvakrát neschválila a potom v prosinci nakonec schválila a poslala tento balíček, ty čtyři tisky, do Poslanecké sněmovny, s tím, že Poslanecká sněmovna to projednávala v letošním celém roce, od ledna, února do září letošního roku, s tím, že projednávání přerušovala atd.

Já bych tady připomněl, ještě se k tomu vrátím, věc je tak složitá, že by vyžadovala daleko více meziresortní přístup. Pan ministr o tom sice mluvil, ale myslím si, že tady i vláda by se musela snažit víc. A vrátím se k tomu, když jsme o tom diskutovali na výboru, že jsme se k tomu zase dostávali znovu a znovu.

Poslanecká sněmovna udělala v projednávání celou řadu pozměňovacích návrhů a změn, ale v takto rozsáhlém materiálu je to velmi těžké i v Poslanecké sněmovně, právě proto, že řadu věcí je potřeba řešit meziresortně. Materiál je strašně obsáhlý. Když vezmu současnou legislativu, ta nová je minimálně 2x, možná 3x obsáhlejší. Jenom ty materiály, jak je dnes máme, ty čtyři tisky, tak jenom to samo o sobě je nějakých 300 stran. K tomu ale budou desítky prováděcích a dalších předpisů, to budou další stovky, možná i tisíce stran tisků.

V legislativě kromě některých nástrojů a především vedle zásadního navýšení poplatků za skládkování, což je jistě jeden z důležitých nástrojů, nejsou nijak, řekl bych, propracované systematické, obsáhlejší a vzájemně provázané nástroje na podporu recyklace.

My se, řekl bych, řadu let spokojujeme s konstatováním, co tady zaznělo, že jsme velmi dobří v separaci, v třídění. To je asi zřejmě pravda, je to hezké konstatování. Srovnáváme se ale s těmi zeměmi okolo, chtěl bych jenom připomenout, že statistiky, i ty naše, které máme, ať už ministerstva nebo ČSÚ, se zásadně liší. A to tak, že o desítky procent, těžko říci, jakým číslům se pak může věřit. I systémy v Evropě nejsou srovnatelné jak z hlediska statistiky, tak z hlediska hlavně samotného třídění. Když mají někde například zálohové systémy atd. Čili mnohé z toho je nesrovnatelné. I kdyby tomu tak bylo, že jsme nejlepší nebo téměř nejlepší, tříděním samo osobě to nekončí, tím to celé jenom začíná. Třídění není recyklace. Musí nám jít o to, abychom vyseparovaný, vytříděný odpad mohli přetavit v nějaké využití, v produkty z recyklátů atd. K tomu bych řekl, že v balíčku nebo v částech chybí významnější nástroje, což ale právě vyžaduje nějaký domluvený meziresortní přístup.

Například při diskusi u nás na výboru byl jeden z návrhů snížení sazby DPH, teď neříkám, že samo o sobě je to zázračné, ale je to jeden z možných nástrojů, snížení DPH na výrobky z recyklovaných materiálů. Argument zazníval, že je to velmi složité, že s tím nesouhlasí ministerstvo financí pochopitelně. Ale bez toho to nepůjde, než aby vláda řekla, že toto všechno je tak významná věc, že je potřeba v tom dělat i meziresortní ústupky. Třeba i právě ministerstvo financí musí vědět, že taková věc i něco stojí. Nejen, že to bude stát občany a obce, že to bude stát něco v uvozovkách i státní kasu třeba ve smyslu snížených sazeb DPH. Čili se vracím k meziresortu, který už na začátku nebyl asi úplně ideální.

Reálně tedy recyklace moc nefunguje a já se obávám, že, tak, jak to čtu, ani moc fungovat nebude.

Situace už v dnešní době, několik posledních let je taková, že obce, zaznívá to stále, mají více separovat. Velké množství vyseparovaného a vytříděného odpadu nakonec skončí v lepším případě ve spalovně, kterých ale v Čechách také zrovna moc nemáme. Ve spalovnách to ale dělá velkou neplechu a vyseparovaný odpad přináší komplikace při pálení. Velmi často ale víme, bohužel, to musím konstatovat z vlastní zkušenosti, že vyseparovaný odpad končí nakonec na skládkách nebo končí někde ve vývozu, což se poslední léta umenšuje, ale i tak by nás mělo zajímat, co se děje s takto vykázaným vyseparovaným odpadem, když se vyváží, a nevykazovat ho jako recyklovaný, protože víme, bylo by to na samostatnou debatu, co se s ním pak děje někde v Asii.

Výsledky přístupu, kdy obce třídí, třídí a třídí, jsou škody nakonec v tomto přístupu nejen ekologické, ale i ekonomické. Obce musí platit za odběr už dnes vyseparovaného odpadu, potom paradoxně platí, že čím více třídí, tím více platí. Čili se chovají neekonomicky, což je jedna věc, ale to, co je na tom smutné, a když to člověk chce vidět trošku realisticky, řekl bych, s otevřenýma očima, nejsmutnější na tom je, že potom vidíme, že se to vyváží na skládku, že velká část odpadů, především těch ostatních plastů kromě PET, se ve velkém vyváží do skládek. Já neříkám, že to má jednoduché řešení, ale minimálně si to musíme umět přiznat. My jsme tedy nejlepší v třídění, ale samo o sobě je to k ničemu. Já už v minulosti jsem trochu komunikoval, psal jsem na ministerstvo, jak je to s výkaznictvím, jak je to se statistikou ČSÚ a ministerstva životního prostředí, právě s tím, jak se dohledává až do konce. Nejenže stačí někde vykázat, že se něco vytřídilo a zrecyklovalo, ale co s materiálem běží dál. Administrativu k tomu máme, výkaznictví k tomu máme, myslím, dobré. Ministerstvo mi odpovědělo, že by se to muselo křížově kontrolovat. Já bych se jen zeptal, tak ať se to dělá, proč se to nedělá... Zjistili bychom, že situace není úplně dobrá, naopak, že je spíše tragická, právě že vyseparujeme za velké peníze a pak to klidně vysypeme na skládku.

Řekl bych, že balíček přináší poměrně mnoho další administrativy a formalismu, ale na to jsme zvyklí, to tak prostě je. Většinou tomu říkáme zjednodušování, to tady bohužel je také. Ale výrazně zdraží odpadové hospodářství, což nakonec zaplatí občané, resp. obce. Ale v konečném důsledku obce. Uvedu příklad pro představu lidí, kteří nejsou ze samospráv. Samozřejmě to není úplně reprezentativní, protože každá obec to má jinak a existují anomálie. Když má obec například skládku, tak je všechno jinak. Ale na příkladu naší obce, kde jsem 26 let starostou nebo místostarostou, 3,5tisícové město Krásná Lípa. Řeknu, že jsme vyhrávali ty skleněné popelnice, čili nejsme žádným lajdákem a snažili jsme se to vždy dělat na nějaké úrovni. Dneska je to tak, že výdaje na odpadové hospodářství jsou necelých 5 milionů, dejme tomu 4,7 milionu. Příjmy jsou ani ne poloviční, 2,2 milionu, 1,8 teoreticky vybereme od občanů, což ani nevybereme v sociálně slabé lokalitě, kde je 20 % sociálně vyloučených, nebo jak jim chceme říkat. Dnes už jen 400 000 dostaneme za separaci. Čili obce už dnes doplácejí velké finance a bohužel nevidím nástroje nebo jak to udělat tak, aby obce nedoplácely tolik, resp. aby náklady mohly účinně přenést na většinu obyvatel.

Čili tolik asi z mé strany. Já bych měl na pana ministra, on si je napíše, několik málo dotazů. Jestli se tím ministerstvo opravdu zabývá natolik, do jaké míry si myslí, kolik vyseparovaného odpadu, především ostatního plastu, končí na skládkách? Jestli si to aspoň umíme přiznat, jestli máme snahu se to dozvědět a sledovat to? Čili kolik toho je? Já říkám, že to může být více než 50 %, možná v některých případech i 80.

Pak bych chtěl vědět, kde v tomto balíčku jsou skutečné systematické promyšlené nástroje na účinnou recyklaci odpadu, což je alfa a omega celého problému. To zadruhé.

Zatřetí, jestli si myslíte, že je účelné navyšovat další administrativu pro obce, například zpracovávat odpadový plán... My na obcích máme už plány na kdeco, strategie a plány, na všechno máme plány, ale ve výsledku to děláme, protože musíme, ale nemá to žádný velký dopad. Nebo že některé věci opět zavádíme výkazy pro například malé obce na malou kompostárnu na vesnicích. Jsme rádi, že to vůbec funguje a ještě se potom zabýváme tím, jak vykazovat... Výkaznictví. Je otázka, k čemu je to vlastně dobré. V neposlední řadě by mě zajímalo, ještě kdybyste vystoupil v obecné rozpravě, protože pozměňovací návrhy, jak jsme o nich mluvili, jak byly přijaty na jednom nebo druhém výboru, ono vypadá, že jich je hodně, ale ony spolu často souvisí, například s odkladem účinnosti. Kdybyste nám v nějaké obecné části řekl, do jaké míry s tím ministerstvo má nebo nemá problém, jak bychom mohli očekávat, nebo nemuseli, že ve sněmovně tyto pozměňovací návrhy podpoříte, abychom to věděli ještě dřív, než budeme potom závazně hlasovat, do jaké míry ministerstvo kouká na pozměňovací návrhy a je ochotno je, vy jako ministr, podpořit v Poslanecké s němovoně?

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím paní místopředsedkyni Jitku Seitlovou o slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ještě jednou hezké odpoledne, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající. Vím, že debata je dlouhá, nevím, jestli bylo úplně šťastné dávat ten balíček dohromady, protože se nám to poplete. Každopádně aspoň bude strukturována debata k jednotlivým právním předpisům, tzn. k jednotlivým zákonům. Proto jsem o to požádala.

Tuším, že, bohužel, samozřejmě někteří už jsou od rána trošku unavení, debata byla i ráno velice náročná, ale přesto si myslím, že odpadové zákony vyžadují debatu, která se týká každého občana, jejíž výsledky se týkají hospodaření s miliardami, s desítkami miliard Kč, které se v odpadech točí, které do určité míry, tyto návrhy zákonů, budou formulovat i oblast podnikání v naší ČR, protože právě v oblasti odpadů se dnes otevírají nové perspektivní možnosti nebo třeba i možnosti dobře vydělat.

Debata, jak už bylo řečeno panem ministrem, byla velmi dlouhá. Já jsem byla, pokud mi to čas umožnil, přítomna u řady debat k různým oblastem tohoto práva. Určitě by tahle chvilka, kterou máme, nestačila pro to, abychom to všechno projednali. Pan ministr nám to krásně představil, pan senátor Nytra řekl, co výbor. Já teď řeknu, co se obávám, že v zákoně není zcela dořešené nebo co se nepodařilo. Zvážíme, jak se zákonem naložíme.

Jak už řekl pan senátor Linhart, to první, co říkám a čemu rozumí úplně všichni, čemu se bráníme a k čemu některé politické strany deklarovaly, že nikdy za žádnou cenu nepřipustí, aby se to stalo, a ono se to děje... Současný zákon o odpadech má 89 paragrafů. Ano, má tam písmenka 39/1, 39/2, I, B, C, tak jsem to spočítala a vyšlo by to asi na 120 paragrafů. Tento zákon byl současným zákonem, který zahrnoval i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Takže, řekněme, 120 paragrafů rozsah práva, který se týká těchto dvou zákonů. Víte, kolik je jich teď? 158 je v zákoně o odpadech a 144 v zákoně o výrobcích s ukončenou životností. Já se významně dívám na některé kolegy, kteří říkají: „My chceme zjednodušit právo, aby bylo srozumitelné, my za to budeme bojovat.“ Tak co oni na to? Musím říci, že přesně v případě tohoto zákona je to napsané tak, že je ve většině opsaná evropská směrnice, pak je odkaz na to, že ministerstvo stanoví vyhláškou, přestože jsou to věci, které budou právě rozhodující pro to, kdo bude mít šanci v tom podnikat, jaké tam budou možnosti a různé jiné věci, to se bude stanovovat vyhláškou. Pak jsou tam pozitivistické případy, kdy víme, že nám v praxi zrovna tento výklad dělá problémy, takhle je to tam vypsáno. Jistě že takových případů bude další a další počet. To je to nejhorší, co třeba pan doktor Motejl, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, říkal: „Takhle se právo nemůže dělat. Právo musí mít obecné principy, jednoznačné, srozumitelné všem. A pak se z toho dovozuje.“ Ne, že vypisuji každý případ, který se stane, do zákona. Pak se mi samozřejmě právo stává naprosto nepřehledné. Musím říci, že ať už někdo říká, schvalme to, někdo říká, dejme tam pozměňovák, někdo říká, ne, takhle se to nedá přijmout, všichni se shodují na tom, že tak, jak je zákon napsaný, že je velmi málo srozumitelný a že jsou tam nejasnosti, které opět při výkonu státní správy a používání toho zákona, nejen výkonu státní správy, ale i těch, kteří s odpady nakládají, bude činit problémy. Takže to je úplně na úvod.

Abych nezdržovala, zkusím velmi rychle některé moje pohledy na normu. To, co nás velmi trápilo, kolem toho byla velká mediální debata, jsou skládky. Ano, skládkujeme obrovské množství odpadů a měli bychom ho spíše recyklovat, spíše energeticky využívat, na tom je shoda. Na skládkách, jak víme i z případů, které se potom týkají pozměňovacích návrhů, dochází k řadě podvodů, kdy jsou tam ukládány odpady, které vůbec nejsou evidovány nebo jsou pod jiným katalogovým číslem, dějí se tam tyhle věci. Skládky hoří. Slyšela jsem to číslo na jednom semináři. Obrovské číslo stovek požárů na skládkách každých rok. Co přináší tento zákon, aby se to spravilo? Ano, z dlouhodobého hlediska postupně do roku 2030 budeme snižovat to, co se na skládku ukládá. To je pravda, to jsme sice museli přijmout a tam jsme si to ještě posunuli, ale dobrá.

Ale to, aby ten provoz byl v pořádku, ale ne. Byly tam návrhy ve sněmovně, že se má průběžně on-line sledovat to, co se eviduje, ne, sněmovna nesouhlasila, resp. pan ministr nesouhlasil. Proč? Pak tam byl další návrh, že tam mohou být termokamery, které mohou zjišťovat, jestli tam nejsou právě ty potenciální zdroje zahoření. Ministerstvo nesouhlasilo. Proč? Dokonce ministerstvo, jak jsem slyšela, po dohodě s těmi, kteří skládkují zřejmě, tak se rozhodlo, že nebude to, co je technologický odpad, za který se platí nižší poplatek, těch 20 % jako dosud, ale to, za co se neplatí, bude 25 %. K tomu máme tady pozměňovací návrh a víme, že v Poslanecké sněmovně zase neprošel. Proč? Proč je to 25 %, když máme tabulky, ve kterých se jednoznačně prokazuje, že takové množství technologického odpadu vůbec na skládku nemusí přijít? Situaci mírně zhoršujeme z tohoto pohledu. Nespravili jsme dohled, který by pomohl, naopak ještě vytváříme prostor pro větší množství technologického odpadu. Jenom připomenu panu ministrovi, že odsunutí zákazu skládkování směsného komunálního odpadu z roku 2024 na rok 2030 je předmětem, řekněme, soudních sporů, které se vedou, mám tady nějaké stanovisko z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, ale ono není oficiální, je od nějakého úředníka. Každopádně se vede spor o to, že by mělo docházet k současné předchozí stabilizaci biologických odpadů a extrakci recyklovatelného odpadu, abychom byli v pohodě a aby všechno bylo, tak jak má být. Neříkám, že toto je konečné stanovisko, o tom se vede spor, jeden spor je u Soudního dvora, číslo teď nebudu říkat, ale řeknu to, C-323/13, už rozhodnut, ale dobrá, o tom se dále jedná. Takže skládky.

Další problém, který máme, je problém, který se týká mobilních zařízení. Mobilní zařízení jsou ta, která se mohou pohybovat. Říká se, pokud se nezmění funkčnost a pokud se to může přesunout, pak je to mobilní zařízení. Mobilní zařízení pro nakládání s odpady. Takových zařízení máme docela dost, teď přišli ti, kteří chtějí provozovat nakládání s odpady, třeba zpracovávat nějak, drtit, něco prostě dělat s odpady, přišli na to, že když mají takhle to zařízení mobilní, nemusí dělat EIA. Zákon, a to zase chválím, pane ministře, říká, že účastníkem řízení o zařízení pro nakládání s odpady je obec, kde takovéto zařízení má být. Ale ne u mobilního zařízení. Kde to zařízení bude? Co se nám v praxi stává? Přijde provozovatel, má nějaké zařízení výrobní, dá k tomu kolečka, napíše, že to je mobilní zařízení, nemusí být EIA, nemusí být účast obce, takže bez problému a je to daleko jednodušší. Máme případy z mé praxe, že takové zařízení pak stojí na jednom místě, stojí tam téměř trvale, ale bylo hlášeno jako mobilní. Mobilní zařízení opět ve vzduchoprázdnu. K tomu předkládám jeden drobný pozměňovací návrh, který alespoň trošku by měl vyjít vstříc obcím, kdy vím, že to mobilní zařízení dokonce postavili před mateřskou školku a tam drtili pražce, nebylo možno s tím nějak pohnout, takže aby aspoň obec dopředu věděla a mohla se na to připravit, že se něco takového chystá.

Pak tu mám další věci, které se zhoršují. Ohlašování nebezpečných odpadů. Doteď to bylo tehdy, když původce měl více než 100 kg, teď to bude více než 600 kg, takže moje řeka Bečva a kyanidy... No, nebude to jenom moje Bečva a kyanidy. On sice ten podnikatel musí vést evidenci, ale ta se jenom někdy zkontroluje, když to bude potřeba kontrolovat. Nemusí to ohlašovat. Rozvolňujeme proces, kdy se někde budou shromažďovat, skladovat nebezpečné odpady. Teď to bylo dosud 100 kg, teď to bude 600 kg. Myslím, že to není dobře. Také se ruší odpadový hospodář. Někdo řekne, možná to bylo zbytečné, myslím si, že tam byla spousta kvalifikovaných lidí, kteří tomu rozuměli, aspoň na to dohlédli, byla tam jakási přímá odpovědnost. Ale dobrá. Programy odpadového hospodářství. Programy odpadového hospodářství rozhodovala samospráva na kraji, na obci už nebudou. Teď to bude jenom podklad státní správy. Ministerstvo vydá program odpadového hospodářství usnesením, nebo respektive vláda, ten bude závazný pro zpracování programu odpadového hospodářství na kraji, který ale jej vede jen v rovině orgánů státní správy. To znamená, neschvaluje to samospráva, je to jenom čistá státní správa. Možná to pomůže panu ministrovi, nevím, ale takhle to z toho zákona vyplývá.

Co mě trošku víc trápí, o tom se velmi málo mluvilo, že je v tom zákoně omezena možnost poskytování informací. Veřejná správa informace dostane, ale nikdo jiný. Kdo nám hlídal, kolik se na skládkách často ukládá odpadů, které právě nejsou řádně zpoplatněny? Kdo nám hlídal, co se děje na některých firmách, když se někde vyváží odpady nebo někde nelegálně shromažďují? Ano, byli to často právě třeba občané nebo nevládní organizace. Teď se takovéto informace nebudou poskytovat, budou se poskytovat jenom orgánům veřejné správy. Myslím si, že to není ve prospěch věci, ale slyšela jsem na jednání, oni to používali v konkurenčním boji, proč my jim to máme psát a vysvětlovat a vyřizovat... Nás to zatěžuje. Druhý argument byl, často je tam obchodní tajemství. Ministerstvo se rozhodlo: Někdy to může být obchodní tajemství, no, tak nedáme nic. Než aby řeklo: Toto je obchodní tajemství a toto může být zveřejněno. Ne. Je to také jakési řešení.

Ale teď mám další věc, o které bych se ráda zmínila. Ten zákon o odpadech, když jsme přijímali poprvé, tak jsme věděli už, že chceme recyklovat a třídit apod., ale to hlavní, proč jsme ho přijímali, bylo, že se potřebuje zajistit, aby se odpady neválely po příkopech, aby se nelegálně někde vyhazovaly. Ten problém neustále trvá. Proč? Protože odpady mají ve většině případů negativní hodnotu. Je to něco, odpad, čeho se chci zbavit. Znovu jsem si prošla zákon a řekla jsem si: Je tohle zabezpečeno, aby nám tyto úniky, a my víme, že jich máme hodně, víme, že máme zařízení, která najednou skončí, nebo někdy najdeme odpady, které se někde shromažďují a někomu patřily, chybí nám ta evidence, máme problémy s tím, že najednou někde z veřejných peněz hradíme likvidaci odpadů, nebo dokonce nám ty odpady někde hoří, jako ty pneumatiky, nebo to mohou být ještě jiné odpady... Nebo jsme našli, já sama jsem na tom participovala, obrovské sklady nebezpečných odpadů, kdy bylo obrovské riziko pro celou společnost. Ministerstvo se o to snaží. Ministerstvo v několika případech, a teď řeknu jeden krásný, tam je napsán nový paragraf, kterým říkají: Toto nám pomůže. Obchodník s odpady musí dle § 44 za převzatý odpad poskytnout úplatu osobě, která mu odpad předává. Důvodová zpráva uvádí, že z definice vyplývá pro obchodníka možnost nakládat jen s odpady, které mají kladnou hodnotu. To znamená, že je tam kladná hodnota, on se toho přece nebude chtít zbavit, tudíž v tu chvíli, třeba za týden, kdy odpady převezme, nezkrachuje a nic po něm nezbude. Prosím vás, nevím, ale pan ministr už byl ve vládě, když se hovořilo o akciích za jednu korunu. Říkám, úplata může činit jen nepatrnou částku, třeba jednu korunu, nebo by dokonce někdy v čase mohla být ta úplata vrácena. Je tu snaha, ale to nám situaci, pane ministře, opravdu neřeší. Když budu chtít převzít odpady, které mají zápornou hodnotu v řádech třeba statisíců korun, zaplatím korunu tomu obchodníkovi, ten mi za 14 dní zkrachuje, já nic nemám. Můžeme si na něm vzít úplně nic. Řeknu, že mě mrzí, že to, co bylo v původním návrhu zákona, to bylo to, že se tam stanovovalo, že každý, kdo nakládá s odpady, má mít pojištění v rozsahu škody, kterou může s tím nakládáním způsobit.

Pojištění, které by tyto firmy měly, by bylo nástrojem, který by nezatěžoval státní správu a který by působil zcela právě v oblasti trhu a velice by nám pomohl. Ten pozměňovací návrh jsem sice předkládala, ale vím, že je neprůchodný. Jen říkám, že snahy, které v zákoně jsou, takhle věci řešit, jsou někdy opravdu úsměvné, až jaksi idealistické, ale jsou to snahy, musím to pochválit. Stejně tak se musím zmínit o dalším problému, který tam vidím. Ten je v tom, že se říká, ano, toto je odpad, ale ten odpad může být také vedlejší produkt. Teď jsou dané podmínky evropské směrnice, která říká, za jakých to může být vedlejší produkt. Ano, v tomto případě to už má nějakou hodnotu, už to nemusí být odpadem. Výborně, to je dobré. Ale je tam jeden háček. Tam se říká, v té podmínce, že to může být vedlejší produkt pouze ve chvíli, kdy pro to nebo po dobu, kdy pro to existuje trh. Před rozhodnutím, jestli je něco odpadem nebo vedlejším produktem, dává vyjádření ministerstvo průmyslu a obchodu. Dobrá, ale my víme, a to všichni, že se tyto podmínky v čase velmi mění. Takže zatímco například starý papír byl docela zajímavým produktem, který se mohl vyvážet, dokonce prodávat, během několika měsíců, možná týdnů, už po něm nebyla poptávka. Mně připadá velmi nefunkční. Jak to tedy bude v praxi fungovat? Jestli to ministerstvo bude hlídat, jestli pro všechny ty vedlejší produkty stále existuje trh? Pane ministře, stačilo by docela málo. Stačilo by, kdyby se stanovila povinnost, že provozovatel zařízení má povinnost, pokud trh nebude, o změnách, které jsou, z hlediska toho povolení, informovat. Bylo by to vyřízené. Ale bohužel to tam také není. Takže takových věcí, kdy se stanovuje, že vyhláška teprve bude říkat to a to, trh nám to strašně brzdí, tak takových je tam velmi mnoho.

Teď se vrátím k té ještě jedné věci, o které již hovořil pan senátor Nytra. Na jedné straně jsou tu podnikatelé, my to víme, na výboru se o tom hovořilo, čekají na tento zákon, aby mohli investovat právě třeba do zařízení pro recyklaci odpadu. Paní náměstkyně říkala: „No, tak musíte ten zákon schválit, neodkládejte tu účinnost. Protože oni nebudou mít jistotu.“ Tomu já rozumím. Ale na druhé straně, jak už řekl pan senátor Nytra, je tu ve 22 paragrafech spousta odkazů na podzákonné předpisy. A nejen, že se výklad nebo uplatnění toho zákona, jak říkal pan senátor, že se posune fakticky jeho účinnost. Ne, ne. Ten problém bude větší. Když nebudou ty podzákonné předpisy, nebudou k dispozici, tak se nezastaví trh s odpady, tak se nezastaví produkce odpadů. Ale nebude podle čeho postupovat, nastane tady chaos a pak nám tady znovu vzniknou ty kopce nebezpečných odpadů. Mám to tu vypsané, pane ministře, nechci zdržovat kolegy. Ale opravdu ve vyhláškách podzákonných má být tolik věcí, bez kterých se neobejdeme, např. jenom identifikační list nebezpečného odpadu, jak má být ohlašovaný, to všechno nebudeme mít, i když nám ten odpad bude vznikat. Proto si myslím, že je nezbytné, nejen kvůli orgánům státní správy, ale i kvůli podnikatelům a kvůli tomu, aby tady nenastal chaos, opravdu ty termíny posunout.

Mnoho z toho, co jsem chtěla říct, už řekli moji kolegové, nechci zdržovat, ale myslím si, že je těch připomínek a nejasností a toho, co není dořešeno, velmi mnoho. Poslední otázka, kterou mám, pane ministře, možná je mimo, ale v příloze zákona, kde se stanovuje, jak se bude dávat ta třídicí sleva, se říká, že třídicí sleva je založena na tom, že vy máte stanovené množství odpadu, který každý vyprodukuje, když vyprodukuje navíc, nějaké množství odpadu, za to už se neplatí třídicí sleva. Takhle to tady je. To se počítá podle počtu obyvatel obce. Já se zeptám, jak to bude s Prahou nebo s Brnem nebo tam, kde je obyvatel daleko více, protože tam žijí, ale nejsou ve statistickém úřadě, odkud se budou brát tyto údaje, tak to se chci zeptat, protože... Já se divím, že Praha proti tomu nebrojila, protože ta má takových lidí, včetně nás, kteří tady přebývají, daleko víc a těžko se jí bude plnit limit 200 kg na jednoho občana ročně. To je jenom otázka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedkyně. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Kos. Předtím už mi pan senátor Větrovský ohlásil, že si nepřeje přednostní právo využít.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Mnoho otázek, o kterých jsem zde chtěl mluvit, tak již o nich tady mluvili mí předřečníci, takže mám ulehčenou úlohu. Také jsem přemýšlel, jak k tomuto zákonu přistoupit. Nechal jsem si udělat nějakou analýzu, měl jsem původně ambici vstoupit do něj několika mnoha pozměňovacími návrhy, nicméně pak jsem si uvědomil, že pozice Senátu v tomto je velice omezená, protože některé ty pozměňovací návrhy by předpokládaly dost zásadní vstup do mnoha paragrafů, byly by velmi komplikované, jak už tady zase bylo řečeno, úprava zákona je spíš někde ve funkci Poslanecké sněmovny nebo možná ještě právě v řešení před ní, tzn. nějakého meziresortního řízení.

Nakonec jsem od toho ustoupil, dal jsem jeden pozměňovací návrh, jak tady již padl, odstranění odstavce 4 a 5 poslance Staňka, pak budu navrhovat další, ale to není předmětem vystoupení, další jeden, abych neděsil. Ve svém příspěvku bych rád alespoň na některé kontroverze toho zákona upozornil, potom bych rád od pana ministra nějakou reakci.

První takovou oblastí, kterou se chci zabývat ve svém příspěvku, je vztah definičních pojmů, které vymezuje zákon o odpadech, především celý ten cyklus: odpad, surovina, výrobek, vedlejší produkt, materiál a jejich definiční vymezení. Tyto ač na první pohled nic neříkající slova potom jsou dlouhodobě v odpadové praxi velmi viditelným problémem, který se týká jak původců odpadů, provozovatelů zařízení, státní správy a samozřejmě i nakonec kontrolních orgánů. V definicích je značný terminologický chaos, užívá se účelové uchopení jednotlivých pojmů, tak jak pro daný proces vyhovuje, tudíž by v tom zákoně je chtělo přesně a pregnantně nějakým způsobem definovat. Byla to jedna z mých ambicí, která ale právě skončila na nějakých omezených možnostech Senátu. Například v zákoně je často pracováno s termínem materiál, který ale v řadě případů substituuje jiné funkční termíny. Pojem materiál je obecně neutrální a neměla by z něj být dovozována jakákoli specifická souvislost se zákonem o odpadech. Tak to snad k takové na první pohled velice jemné oblasti, a sice definičnímu vymezení. Pak bych se chtěl zmínit o nebezpečných odpadech, resp. začnu hranicí mezi skládkováním nebezpečného odpadu a jeho energetickým využitím. § 40 odst. 4 zákona vymezuje taxativním způsobem ukládání odpadu, resp. omezuje ukládání odpadu, které je možné technicky zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu.

Ta formulace v odstavci zákona je velice vágní a detaily by měly být zpracovány ve vyhlášce o podrobnostech s nakládáním s odpady. Již poněkolikáté zde zmiňuji to, že se zákon odkazuje na vyhlášku, která není k dispozici a která určuje význam toho zákona, jak s ním bude nakládáno. V tomto případě, pokud by kritériem, které se uvádí v bodě a) tohoto paragrafu byla pouze výhřevnost toho odpadu, pak toto ustanovení nemá smysl, protože pokud budou i jiné parametry, narazí toto ustanovení, které se u nebezpečných odpadů bude týkat zejména spaloven oprávněných přijímat nebezpečné odpady, na kapacitní problémy, neboť množství nebezpečných odpadů je prakticky o jeden až dva řády vyšší než kapacita spaloven nebezpečných odpadů. Jenom pro vaši informace, spaloven nebezpečných odpadů, těch větších, nad 5 tisíc tun za rok, máme 7 s celkovou kapacitou asi 100 tisíc tun, což je skutečně jenom malá část z produkce technicky zpracovatelných odpadů. Takže tady nelze než čekat na vyhlášku, jestli skutečně bude deklarovat ty odpady, které jsou určeny ke spálení nějakým přesnějším způsobem, protože pak by bylo velice obtížné tento § 40 odstavec 4 dodržovat.

Dále, předposlední bod, o kterém chci mluvit, jsou poplatky za skládkování nebezpečných odpadů. V příloze 9 jsou specifikovány sazby poplatků pro jednotlivé druhy odpadu. Jak tady bylo řečeno, pro komunální, ať už využitelné nebo nevyužitelné, odpady se poplatky zvyšují, nicméně pro nebezpečné odpady se poplatky snižují ze 6200 Kč na 2000 Kč. To zdůvodnění, proč se tak snižují, je velice zajímavé a pro mě dost těžko uchopitelné. Základní argument spočívá v tom, že extrémně vysoký poplatek byl původci odpadu i provozovateli skládek masivně obcházen a každý rok až tři čtvrtiny celkových nebezpečných odpadů se do těchto skládek dostávala mimo poplatkový režim. Ať už se jednalo o nelegální formu odstranění ze strany původců nebo různými kamuflážními stabilizačními procesy, samozřejmě provozovatelé skládky pak vykazovali významné objemy těchto ukládaných nebezpečných odpadů jako takzvaný konstrukční materiál, což je právě ta klička těch skládkařů, kterou používali, ale podle mého názoru klička, která se neslučuje se zákonem, který jasně deklaruje to množství procentuálních uložených odpadů bez poplatku. Takže, budiž, snižme poplatek za ukládání nebezpečných odpadů, možná by ten poplatek měl mít nějakou progresi, protože až do roku 2030 je ve stejné výši, to znamená 2000 Kč, ale zpřísněme tu kontrolu toho materiálu, ať již přímo na skládkách nebo ve výkaznictví, protože je opravdu absolutně absurdní, kdy výkazy směrem k obcím, které dostávají ty poplatky, jsou třeba až řádově nižší, to množství odpadu, než je skutečně ukládáno na skládkách a než je vykazováno jinou cestou. To jde právě tady o tu křížovou kontrolu všech věcí. Bylo tady už řečeno, že padly pozměňovací návrhy, já jsem je předkládal i na hospodářském výboru, na nějakou kontrolu větších skládek, ať už online záznam, nebo přísnější evidenci odpadů kamerovým systémem apod., ale s nesouhlasem ministerstva životní prostředí toto neprošlo. Možná poslední velice krátká zmínka jsou přestupky neplnění ustanovení zákona. Ty přestupky nám oproti původnímu zákonu nabobtnaly z původních 38 na 203. Je v tom zákoně snaha přesně definičně nějakým způsobem určit jednotlivé přestupky a navrhovat maximální výši sankcí, které mají být takto sankcionovány. Nicméně já si myslím, že ten systém se ještě více zkomplikuje, než byl nyní, a že by spíš než nějaká kvantifikace těch přestupků, tak by spíše měla být nějaká jejich komprimace na nějaké množství cca kolem 50 s přesně jasnou kompetencí vymáhání a s přesně jasnou definicí těch přestupků, tak aby nedocházelo k množství soudních sporů, protože se obávám, že s touto změnou zákona jich ještě více vzroste, než aby to bylo ku prospěchu. Obecná vymahatelnost práva je u nás bohužel velkým problémem, takže celkem jsem znepokojen tím, jak i tato kapitola v tom zákonu o odpadech vypadá. Tolik za mě a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Teď v řádném pořadí, byť s předností, pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Slibuji, že budu podstatně stručnější, než byli mí dva předřečníci. Já si dovolím ve svém vystoupení jeden povzdech, jednu prosbu a jednu otázku. Zaprvé povzdechnutí, souhlasím s tím, co tady řekl Zbyněk Linhart, on tady teď není, opravdu čím více města naší velikosti, tedy města okolo 3000 obyvatel, třídí, tím větší náklady máme bohužel s odpadovým hospodářstvím. My dokonce jsme zavedli za pomoci ministerstva životního prostředí, respektive Státního fondu životní prostředí, systém od dveří ke dveřím. Skutečně to třídění má obrovskou úroveň, vytřídíme obrovské kvantum toho odpadu. Je demotivující skutečně pro města, ale je to demotivující i pro lidi, skutečně když poté končí ten vytříděný odpad na nerecyklovatelných místech. Skutečně ty náklady, které jsou spojeny s tím odpadovým hospodářstvím, jsou značné. Zbyněk tady hovořil o necelých 50 %, které vyberou z těch celkových nákladů. U nás to dělá ještě více, čím více třídíme, tím ten systém je dražší a dražší. Já se utěšuji tím a vidím to světélko na konci tunelu v tom, že skutečně tím, jak se budou zvyšovat poplatky za skládkování, snad tím přijde na přetřes to, že to vlastní třídění začne být rentabilnější. Chci tomu fandit a věřím, že tomu tak je.

Zadruhé jsem říkal, že si dovolím jednu prosbu. Já bych vás chtěl poprosit, pane ministře, k tomu, abyste dal pozitivní stanovisko k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, který přednesl náš pan ctěný předseda Vilímec, to se týká změny rozpočtového určení poplatku za skládkování, kde jsme se snažili alespoň trochu otočit ten poměr ve prospěch obcí, na jejichž území skládka je, v neprospěch Státního fondu životní prostředí. Já si myslím, že se určitě shodneme na tom, že ty obce, na jejichž území ta skládka je, mají nepochybně větší výdaje s infrastrukturou. Určitě není nic příjemného mít na svém území skládku, já bych chtěl poprosit, aby těm městům a obcím skutečně zůstal větší objem těch prostředků, než je v původním návrhu zákona. My jsme se to snažili právě pozměňovacím návrhem pana předsedy Vilímce alespoň trochu vylepšit. Já bych vás chtěl poprosit, zda by skutečně nestalo za to o tom přemýšlet. Já mám tu čest tady zastupovat volební obvod, kde máme město, kde se příkladně provozuje skládka. Vím, že to město třeba přijde o prostředky v řádu, řekněme, mezi 5 – 8 miliony korun, to jsou značné prostředky pro město, které má 4 tisíce obyvatel. Takže chtěl bych o toto snažně poprosit.

Třetí věc, říkal jsem, že si dovolím jednu otázku. Krom toho jsem také jednatelem městské společnosti, která provozuje vodohospodářskou infrastruktury. Zbyněk pokyvuje hlavou. Chtěl bych se zeptat, pane ministře, co vedlo k tomu, že, podle mého názoru, trochu zbytečně zvyšujeme byrokracii ve věci kalového hospodářství. Proč musí nově podléhat ten rozvoz kalů schválení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského? Jestli byste mi na tohle mohl potom odpovědět... Děkuji zatím.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za jasné dotazy. Pan senátor Orel je další v pořadí. Prosím, pane senátore, Můžete od stolu, můžete i odsud.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Problém této legislativní normy, už toho tady zaznělo skutečně hodně, já bych asi neřekl nic nového, takže se omezím víceméně jen na to, že avizuji pozměňovací návrh do případného podrobného čtení. Je to pozměňovací návrh můj a kolegy, senátora Ladislava Kose. Týká se právě termínu ukončení skládkování. Domníváme se, že ten termín 2030 je strašné posunutí oproti tomu původnímu termínu, který byl rok 2024. To naše zdůvodnění, jednak ho máte tedy na svých stolech, ale přesto bych si dovolil alespoň část z toho říci nebo okomentovat.

Tím primárním důvodem, proč se posouvá to skládkování do roku 2030, je obava, že Česká republika není schopna vybudovat dostatečná alternativní zařízení pro zpracování odpadů k dřívějšímu datu. Nicméně řada obcí, soukromých podnikatelských subjektů připravovala svoje plány odpadového hospodářství a strategické plány na základě aktuálně platného data, to je ten rok 24. Prodloužení do roku 2030 tak významně zpomalí proces transformace odpadového hospodářství, aniž by přineslo nějaký významný benefit těm zúčastněným subjektům, maximálně těm, kteří provozují ty skládky. Na těch skládkách, alespoň podle údajů, které jsem si získal, skončí ročně 46 % komunálního odpadu s recyklačním potenciálem, až kolem 80 % tedy zůstane nevyužito. Nevytvoří se tak žádná přidaná ekonomická hodnota. Na skládkách končí také polovina vytříděných plastů, které by bylo možné dále zpracovávat jako recyklát. Pomocí mechanismu jako například plošná podpora využívání recyklátu v nových výrobcích v rámci veřejných zakázek by bylo možné vytvořit nový trh pro recykláty s vysokou přidanou hodnotou finálních výrobků. Řada investorů, inovativních firem, které se připravovaly na ten termín a na ty nové podmínky té cirkulární ekonomiky do roku 2024, tak možná tu naši republiku opustí a půjde někam jinam. To je škoda, protože všichni víme, že nám ty technologie tady velmi a velmi chybí. To prodloužení skládkování samozřejmě přinese, už to tady taky zaznělo, způsobí další poškozování životního prostředí a lidského zdraví. Mluvilo se tady o hoření a jsou to další a další negativní vlivy. Další zdůvodnění už nebudu uvádět, jen bych ještě měl dotaz na pana ministerstva, jestli má ministerstvo životní prostředí představu o životnosti skládek do toho roku 2030, co to bude znamenat, to prodloužení toho termínu povolení skládkování, právě třeba na nároky otevírání nových skládek? I když je mi jasné, že to je věcí obcí, měst, ale taky víme, že v řadě regionů nejsou vhodné podmínky pro zakládání nových skládek. Prostě nejsou tam odpovídající hydrogeologické podmínky, takže najít někde lokality vhodné pro skládkování je nebetyčný problém. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Šípová. Prosím, můžete k řečnickému pultíku, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, já bych chtěla trochu navázat na mé kolegy. Nyní se v Evropské unii hodně diskutuje daň za nerecyklované plasty. Navazuji na to, co říkal kolega Linhart. Je skutečnost taková, že v České republice lidé hodně třídí, myslím si, že jim na tom velmi záleží, ale to třídění právě není ještě recyklace. Už to tady zaznělo několikrát. Pokud to vytřídíme a nezrecyklujeme, tak to nedává smysl. Můj dotaz je, zda ministerstvo životní prostředí vůbec uvažuje o zavedení nějakých nových nástrojů, ve smyslu toho, co říkal můj kolega Linhart, tak, aby výrobci více vyráběli z recyklátů... Nyní to tak není. Formou nějakých poplatků. Druhý můj dotaz je na skládky. Zaznělo zde, kolega, myslím, že pan kolega Orel, říkal, nebo pan kolega Kos, tuším, že zde není dostatečně přísná kontrola skládek. Ty skládky v současné době, vypadá to tak, že si provozovatelé skládek dělají, co chtějí, že nakládají s těmi odpady nějakým způsobem účelově. Od toho se odvíjí výše odpadků. Proč nemůže být kontrola skládek přísnější? Nerozumím tomu. Třetí dotaz je, ministerstvo životní prostředí zahájilo jakousi kampaň odpovědného nakupování. Já jsem velkou zastánkyní tohoto trendu, je to moderní progresivní trend. My zde máme české výrobce, kteří jsou schopni vyrábět výrobky z recyklátů. Na druhou stranou vláda však ve velké míře nakupuje v zemích třetího světa. Plánujete vyvinout nějaký vyšší, efektivnější tlak, mediální třeba, případně nějaké další kroky směrem k vládě tak, aby to odpovědné nakupování, zohledňující sociální, respektive z vašeho pohledu spíše ekologická, kritéria, bylo konečně už uvedeno v život? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď je přihlášený pan senátor Patrik Kunčar a mám tady znovu... Ano, přihlásil se a připraví se pan Ladislav Kos ještě potom. Nyní prosím pana senátora Kunčara.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Mě by velmi zajímalo, kdy ministerstvo životní prostředí představí skutečně reálný plán, jak to bude s odpady po roce 2030, kdy nastane ten zákaz skládkování, pokud to bude v této podobě schváleno. Protože já se domnívám, že to, co se tady představuje a plánuje, je spíš zbožné přání, než že by to bylo opřené o nějakou realitu, protože situace na trhu odpadu, myslím si, že je naprosto šílená. Já, když tady sleduji tu diskusi, tak jsou mezi námi dva tábory. Ten jeden je v menšině, to jsou ti, kteří už mají jakousi zkušenost se skládkou. Ať už je to skládka na našich katastrech, buď města a obce samy tuto skládku provozovaly, nebo ji provozuje někdo jiný, s tím, že tu skládku na svých katastrech trpíme, a potom ti, kteří, zdá se, že ten rok 2030 je strašně daleko a chtěli by ten zákaz skládkování poměrně výrazně ještě urychlit.

Já se domnívám, že je jediné štěstí, že se tady předkládá posun na rok 2030, protože zbývá ještě 10 let, je to přece jenom doba, za kterou se toho ještě dá stihnout docela dost udělat. Ale, jak už jsem řekl, dost pochybuji, že se ta situace skutečně změní, protože v některých oblastech je to velice krátká doba. Tou oblastí myslím zejména výstavbu případných nových spaloven odpadů, nebo jsou to potom také koncová zařízení pro využití vytříděných odpadů, případně různé třídičky atd. Já se domnívám, že se do budoucna bez spaloven neobejdeme.

Já nejsem z těch, který by lobboval za spalovny, to ani náhodou, ale na základě dosavadní zkušeností z praxe tady jinou reálnou možnost skutečně nevidím, i když do toho počtu spaloven započítám stávající odběratele tuhého alternativního paliva, jako jsou cementárny, teplárny, případně výtopny, tak si myslím, že v České republice není zajištěný odbyt pro takové kvantum alternativního paliva a energeticky využitelných odpadů.

Samozřejmě tu spalovnu dobrovolně za humny nikdo chtít nebude. Spíš bude odpor obyvatel s časem narůstat. Takže co s tím? Kam se bude odpad po roce 2030 dávat? Už dnes se sice daří slušné procento odpadu vytřídit, ale je předpoklad, že toto množství samozřejmě ještě naroste s tím, jak roste ekologická osvěta, tlačí se na výrobce atd. Jenže čím dál častěji narážíme také na to, že vytříděný odpad nikdo nechce. Nechce ho vykoupit, nechce ho ani zadarmo. Dokonce za ten vytříděný odpad musíme platit. A musíme platit třeba i za papír. S tímto problémem se na mě v loňském roce obrátila spousta obcí, které si třeba odpad třídí samy, tak byly zděšené, že od nich ten papír nikdo nechce.

Mohl by skončit ve spalovně, ale spalovny nejsou. Třeba u nás ve Zlínském kraji jediná větší spalovna, která by byla v relativně dostupné vzdálenosti, což je pro nás 100 km, je v Brně. Samozřejmě jsou potom další složky odpadu, které i po sebepečlivějším vytřídění nikdo nechce a chtít nebude. Přitom na skládku je kvůli jejich výhřevnosti nebude možné vyvézt. Takže ve chvíli, kdy bude zákaz skládkování a na skládky bude možné uložit pouze velmi malé množství přesně definovaného odpadu, tak co se zbývajícím odpadem? Bude to vůbec kam ukládat? Vždyť i těch zbývajících 10 %, které zbudou, ať už to bude odpad ze spaloven, popel, struska, která se nikam jinam nedá uložit... Budou vůbec nějaké skládky, na které by to bylo možné uložit?

Když se podíváme na to, co nám bylo předloženo, vztáhnu to třeba na katastr našeho města, kde dnes máme skládku, kterou provozuje soukromá odpadová společnost, v dnešní době je to čisté plus, nebo když to vztáhnu, protože jsme si nechali zpracovat analýzu na rok 2019, tak pro město to byl čistý přínos po odečtení všech dalších nákladů 7,5 mil. Kč. V roce 2029, protože narůstá poplatek, ale zároveň se odvádí poplatek Státnímu fondu životního prostředí atd., tak pro město naší velikosti to bude čistý minus téměř 5,5 mil. Kč. Takže to máte propad skoro 13 mil. Kč v průběhu těch let. Kdo skládku bude chtít za těchto podmínek na svém katastru provozovat? Já se domnívám, že dnes, jak byly poplatky nastaveny, tak to jakýmsi způsobem motivovalo města a obce, že byly ochotny skládku na svém katastru strpět. Bude mít někdo důvod v roce 2030 za těchto podmínek skládku na svém katastru strpět? Já si to nemyslím.

Takže já bych znovu rád apeloval na to, aby byla skutečně představena rozumná a reálná koncepce, co s odpady po roce 2030 bude, protože si myslím, že na to nejsme jednak legislativně, ale jednak ani technologicky připraveni. Myslím, že pokud tady stát ukládá povinnosti původcům odpadu, tak by měl také přispět tím, že stanoví jasnou koncepci a také případně podpoří budování koncových zařízení. Ať už to budou spalovny nebo to budou různé třídičky, ať už se podpoří jiné využití separovaných odpadů, ať už to bude energetické nebo druhotné, prostřednictvím nejrůznějších recyklací.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Teď má slovo, přihlásil se pan senátor Ladislav Kos. Připraví se pan senátor Petr Štěpánek.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, já chci signalizovat pozměňovací návrh. Je velice jednoduchý. V novém zákonu o odpadech oproti starému bylo navýšeno hmotnostní procento odpadů, které je možné použít na technické zabezpečení skládky z 20 na 25 % odpadů, tzn. že o 5 % odpadů méně bude nazváno odpadem a nebude za ně vybírán poplatek. Dosavadní zkušenosti říkají, že 20 % materiálu na technické zabezpečení skládky naprosto postačuje, tím, že by se zvýšila bezpoplatková hmotnost odpadu na skládky, tím by se samozřejmě i ponížily poplatky obcím a SFŽI. I z tohoto hlediska tento návrh považuji za negativní a nevedoucí k tomu, abychom skutečně různými způsoby ponížili množství odpadů, které jdou na skládku. Takže tolik, já věřím, že pan ministr přehodnotí původní stanovisko, které mělo ministerstvo životního prostředí, že v tomto jednoduchém případě by s tím mohl souhlasit.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Teď má slovo pan senátor Petr Štěpánek. Připraví se paní senátorka Vítková.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, milé senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Pocházím z obce, kde se velmi významně zabýváme odpady a v rámci dobrovolného svazku obcí, který díky odpadům původně před 20 lety vznikl, tak tam společně řešíme odpady. Odpady jsou mi velmi blízké, já osobně velmi postrádám nejen v novém zákoně, ale i od ministerstva životního prostředí koncepci, systém oběhu odpadů. My dnes nevíme, kam vytříděné odpady máme dát. Máme s tím obrovské problémy je udávat. Neexistují zpracovatelé některých odpadů a tohle si myslím, že nelze udělat jinak, teď je to možná trošičku proti demokracii, než centrálním systémem odpadového hospodářství. Tohle musíme skutečně centralizovat a řídit, protože dnes díky informačním systémům, které fungují velmi dobře, víme, kde v republice vznikají jaké odpady a v jakém množství. To víme velmi přesně. Tohle je ale snad jediné pozitivum, které na odpadovém hospodářství já v tuto chvíli vnímám. Takže očekávám především od ministerstva životního prostředí, že v rámci informace, kdy víme, kde cokoli vzniká, budeme i vědět, kam co patří.

Další věc je financování nakládání s odpady. Já jsem přesvědčen o tom, že tíha, která je dnes na obcích a městech, jak už tady zaznělo od několika kolegů, nemůže být k tíži obcím. Tíha musí být na výrobcích nebo dovozcích, na těch, kdo uvádějí, budeme říkat, výrobky, které se stávají odpady, na trh. A tam je skutečně potřeba přenést daleko větší odpovědnost nebo je víc finančně zatížit, vy jste to i zmínil, že ulevíte nebo budou ve výhodě ti, kteří vyrábějí PET, protože PET se dobře recykluje.

Další věc, to je zrovna koncepce, která je tak nutná, po které voláme, zmínil to kolega Kos. My stanovíme v různých paragrafech, směrnicích a na papíře, jak se má nakládat například s nebezpečnými odpady, jak se mají pálit. Ale my je nemáme kde pálit. To je právě to, co chybí, koncepce, ale doplněná i o budování koncových zařízení, kde se odpady likvidují.

Z vašich úst jsme slyšeli, ale je to všeobecně známá informace, že jsme opravdu dobří v třídění. Je to věc, která nám opravdu jde, děláme osvětu, tomu se skutečně věnujeme a máme vynikající výsledky. Ale pak přijdete na sběrný dvůr nebo na technické služby, kde mají svoji zpracovnu. Tam ručně přetřiďují plasty a z těch pracně odevzdaných plastů od občanů do žlutých kontejnerů velmi zodpovědně se polovina ručně vyndá, dá do kontejneru a dává na skládku. To je katastrofa. Pracně vytříděné nápojové kartony nemají odbyt. Jak už tady zaznělo, 70 haléřů dáváme za to, že si od nás někdo vezme papír. Takže to je skutečnost současného stavu. Tohle si myslím, že bez centrálního řízení odpadového hospodářství se neobejde, kdy neuslyšíme, že tady jsou tito odběratelé.

Jen pro vaši zajímavost, protože třídění plastů je drahé, náročné, leckdy se to dělá, že se dávají do velkoobjemových kontejnerů a vezou se na zpracování tam, kde jsou k tomu lépe zařízeni. Takhle třeba ujedou 4 tuny, protože je plast lehký, 4 tuny už relativně použitelného plastu, 170 km, aby se zpracovaly. Je to tedy cesta tam i zpátky, protože auto jede zpátky prázdné. Kde je ta ekologie?

Dál jsem se dočetl, to mě tedy mrzí a byl bych moc rád, kdyby se, je to i součást mého pozměňovacího návrhu, z návrhu zákona dostalo, tam je napsáno, že veškerá zařízení budou mít provozní deník. Tady moc prosím, aby od tohoto byla oproštěna tzv. malá zařízení do 150 tun ročně, konkrétně kompostárna, která je komunitní, tam prostě ten provozní deník nebude mít kdo vést. Maximálně to navalíme na nějakého úředníka, který to bude stejně švindlovat, protože ten traktorista, když přijede, tam nenapíše, od koho odpad dostal, protože to neví. Ani to nedokáže zpracovat, kde to vážit a podobně. Tak prosím, provozní deníky u malých zařízení vypusťme. Je to administrativní zátěž, která by byla stejně švindlovaná, říkám to otevřeně, jak to z praxe znám.

Teď navážu trošku i na to, co jsem už řekl. My jsme si dali hezké cíle podle zelené dohody.

Já chápu, že je to všechno převzaté nebo že se to převzalo po dohodě z EU. Kolik že to budeme recyklovat v roce 2025, 60 %? V roce 2030, 65 %? 2035, 70 %? Ale my dnes, kdy třídíme zhruba 35 % z celkových odpadů, tak už si s nimi nevíme rady. My budeme třídit 2x tolik draho, pracně a budeme si vědět rady lépe? Takže tady bych byl velmi opatrný, a dokonce bych i trošičku tlačil na zvážení, jestli je to skutečně cíl, který má vůbec nějaké řešení v celé Evropě. Bylo by asi i fér se podívat na cestu vytříděných odpadů, především plastů, kde končí. Tím, že je prodáme někam do Asie, tak přeci nemáme vyřešeno. My se musíme podívat, kde končí. Jestli je to v mořích, tak je to dobrá cesta? To jsou má velká trápení k tomuto návrhu zákona.

Předložil jsem pozměňovací návrh, který se týká dvou věcí. Tady musím říci, že má pravdu kolega Nytra, že není úplně dobře zpracován, protože jsem se zabýval pouze tím úvodním. Nedomnívám se, že původcem odpadu je obec, to je iluzorní. Původcem odpadu ani nejsou občané. Původcem odpadu jsou ti, kteří vyrábějí, kteří dovážejí výrobky, které se následně stanou odpady. Ve velmi malém procentu se v odpadech objevuje například popel z tuhých paliv. To je ale čím dál méně, jsou to zlomky procent. To je jediný konkrétní příběh, kdy jsou občané původci odpadu. Ale všechno ostatní je to, že si něco koupí, nemají kolikrát ani na výběr, v čem je to zabalené nebo v čem se to dodalo, takže nejsou původci odpadu ani občané, ani obce, takže nesouhlasím s tvrzením, že původcem odpadu je obec. To je od samého počátku podle mě velmi mylné, zavádějící. Ale bohužel to dává nástroj všem ostatním, kteří řeknou: „Vy jste původci, vy se starejte.“ Ale bez systému a koncepce nemáme jak.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Teď má slovo paní senátorka Vítková a připraví se pan senátor Čunek.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, bylo zde už mnohé řečeno. Já bych se chtěla připojit k návrhu, aby účinnost tohoto zákona byla o rok posunuta, a to z toho důvodu, že mám informace, že některé úřady, které potom budou realizovat souhlasy pro ty, kteří provozují některá zařízení, že by od 1. ledna 2021 nebyli schopni toto zvládat.

Pak bych se chtěla vyjádřit k problematice kalů. Ze své praxe vím, že likvidace kalů především z čistíren odpadních vod bývala velkým problémem. Často bez hygienizace se vyvážela na zemědělskou půdu apod. Proto vítám, že v § 67 až 69, a, řekněme, i 78 a 79, se tato problematika řeší. Jen bych chtěla apelovat, aby nakládání s těmito kaly bylo kontrolováno a aby v případě toho, že se s nimi nebude podle zákona a vyhlášek nakládat, aby bylo opravdu i postihováno.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Bohužel tady není pan senátor Větrovský, ale ten předkládal jiný návrh. Teď má slovo pan senátor Čunek. Máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, rád bych upozornil na jednu zásadní věc. Byl jsem jedním z těch, kdo byl už u toho prvního znění zákona, kterým jsme stanovili, samozřejmě opět rychleji než celá Evropa, ukončení skládkování. V jaké jsme situaci? Museli jsme posunout tuto dobu, protože se ukázalo, že to není možné. Zdá se mi, a to bych rád znal odpověď pana ministra, já jsem ve svých jiných funkcích se významně zabýval tím, jak splnit tento termín, takže jsem navštívil některé státy, které deklarovaly, že mají vyřešenou záležitost odpadového hospodářství tak, že dělají pyrolýzu nebo něco podobného. Nakonec vidíte, že se nikdo nedostal až tak extrémně daleko. Mně to přijde poměrně smutně legrační, že zákonodárci, nejenom my, ale všude v Evropě vždycky přijdou s něčím převratným, jak zlikvidujeme skládky, ale nikdo neví, jak to udělat, aby skládky nebyly. Tzn. máme spalovny, o kterých tady byla řeč, ale protože je to způsob, který není úplně ideální, tak se třídí atd. Chceme získávat z druhotných surovin, druhotné suroviny. Mně chybí k tomuto zákonu jiná věc, a to, zadali jsme ten a ten výzkumný úkol, je to podpořeno tolika penězi, mají na to pět let, dva roky, já nevím kolik. Pokud k ničemu převratnému nedojdeme a ukáže se, že musíme dál skládkovat, pak to budeme projednávat ještě dříve.

Já jsem zmiňoval pyrolýzu, která v určité době, je to asi čtyři roky, byla ohromným hitem, všichni jsme se k tomu upínali, že bude tímto způsobem možnost spalovat, nebo ani ne spalovat, ale přeměňovat a likvidovat mnoho druhů odpadů, nakonec se ukázalo, že to může ekonomicky fungovat tak akorát u pneumatik, které mj. dobře zpracují i ve vápenkách, takže to vlastně ani v tomto smyslu není až tak potřeba.

Takže by mě zajímalo, jestli v souvislosti s tímto zákonem vláda stanovila nějaký úkol nějaké organizaci nebo vypsala nějaký grant na to, že se najde způsob, který skutečně bude vyhovovat nárokům a návrhům, které tento zákon předpokládá, ale my ještě tyto technologie nemáme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na to, co říkal můj předřečník, že ČR si v podstatě neví rady, co s odpadem. Sedím tady 16 let a 16 let řešíme odpady, ale naprosto nekoncepčně. Náměstci chodí na náš výbor, my jim argumentujeme, oni nám možná i trochu naslouchají, pak řeknou, že v příští novele to přijde, a ono vůbec nic nepřijde a přijde ještě horší. Nebudu mluvit o tématu, o kterém tady už mluvili předřečníci.

To, co se na nás teď připravuje jako na obce, je katastrofa, dopředu katastrofa. Ale to už tady bylo řečeno jinými. Ten podnět, o kterém tady mluvil pan kolega Čunek, není pravda, že v Evropě není řešení. V Evropě je řešení, jenom se ta cesta musí vyzkoušet a na dobrých zkušenostech případně na ni navázat, na naše české podmínky. Určitě si dobře pamatujete, že jakýmsi lídrem ve třídění odpadu bylo Švýcarsko. Švýcarsko mělo tu výhodu, že nebylo v EU, ale na druhou stranu šli svojí cestou. Kdo si pamatuje případy, že ve Švýcarsku, když jste netřídili, tak na vás chodilo udání, když jste vyhodili něco jako kelímek od jogurtu, který nebyl vypláchnutý. Ten musel být čistý. Tam na to chodila tvrdá oznámení. Společnost je takhle nastavená a takhle to fungovalo, než zjistili, že na to, abych umyl kelímek od jogurtu, který má samozřejmě jakousi mastnotu, čili abych ho dokonale umyl, tak musím použít horkou vodu. Horká voda, kterou spotřebuji, má větší potřebu energie, než když potom spálím samotný kelímek. Takže zjistili, že je to blbost. Švýcarsko přestalo třídit odpady. Švýcarsko šlo úplně jinou cestou.

Dokonce v ČR hned po revoluci na Ostrově v Horním Žďáře se vyráběly speciální spalovny, které od nás kupovali Švýcaři, a šlo to do nejchráněnějších oblastí, stran životního prostředí. Ty spalovny tam některé fungují dodnes. Švýcarsko má 80 spaloven, které řeší problém odpadů v celém Švýcarsku. Co je další důležitá věc, na rozdíl například od České republiky, tak to, o čem tady bylo už mluveno, tak třeba například v sousedním Sasku, tam není majitelem toho odpadu, ten, kdo řeší problémy s odpadem, konkrétní obec nebo město, tam je to stát. Tam to řeší stát, v jejich případě Kreisverbandy, které tam mají. To znamená, obce nemají ten problém, ale jsou to ty vyšší celky. Ve Švýcarsku v podstatě jsme měli možnost minulý rok navštívit jednu z nejmodernějších spaloven, troufám si říct, asi na světě, která je v Bernu, kde ti, kteří říkají, že nechtějí spalovny, protože to zamoří okolní prostředí, ten okolní vzduch, tak to není, prosím vás, vůbec pravda, ve Švýcarsku je to velmi sofistikované a v poslední generaci, v Bernu, je to spalovna, kam se vozí úplně všechno, mimo jediné věci, která se ve Švýcarsku třídí, a to jsou bílé PET lahve, ty jsou jediné, dávají se do takových papírových kontejnerů a sváží se to. Všechno ostatní jde dnes do spalovny. V té spalovně do toho procesu spalování je nasáván vzduch a samozřejmě z té spalovny je vypouštěn vzduch, který je čistší než ten, který se nasává. Jsou tam procesy suchého třídění, kdy výsledný produkt je ten úplně zbytkový, pak tam je vytříděný hliník, měď, mám dojem, jestli si to dobře pamatuji, i 20 kg ročně zlata, protože to je v telefonech a v dalších věcech, a ty věci, které se velmi těžko potom ještě dotřiďují, tak ten zbytkový odpad jde do Bruselu, kde je na to speciální firma, která z toho získává ještě drahé kovy apod., protože dnes se do toho odpadu ve Švýcarsku hází od telefonu úplně všechno. To je podle mne cesta, Švýcaři šli úplně samostatnou cestou, a že Švýcaři jsou velmi zatíženi na čistotu životního prostředí, takže by si tam asi ty spalovny jen tak nepovolili. Jak je vidět, tak to fungovat může. Ten odpad. Co to je? Recyklujeme tady papír, kartony, plasty všeho druhu. A co je to? Je to pouze energie, nic jiného to není. Na všechny tyto věci buď potřebujete pokácet stromy, nebo musíte použít v petrochemickém průmyslu ropu, nebo dokonce naše uhlí apod., tím, že to přímo nespálíme v elektrárnách tepelných, tak to třeba převedeme a vyrobíme z toho onu umělou hmotu. A tu umělou hmotu v podstatě jenom vezmeme, my ji spálíme a využijeme to slunce, které je vloženo do té původní suroviny, ušetříme tím obrovské množství např. fosilních paliv. Podle mne je to cesta, mně vadí, že ministerstvo životního prostředí nevyvine jakousi kampaň na obyvatele, že to může fungovat i trošku jinak, že i spalování může být velmi kvalitní likvidace odpadu. Doporučoval bych, aby odborníci, ale určitě to možná udělali, že se v tom Švýcarsku byli podívat, ale v navrhovaných zákonech, které tu máme, se to vůbec neodráží. To znamená, ta situace se jenom zhoršuje, musím potvrdit to, co tady kolegové, je to hrozné, že jsme vyhráli už několikrát Popelnici roku v rámci celé ČR za sběr a třídění recyklovatelného odpadu, výsledek je takový, že moji obyvatelé, kteří se dostanou na skládce ve Vejprtech, zjistí, že se to potom stejně objeví na té skládce. Protože ten s tím odpadem, není kam ho dát, takže my ho neumíme využít a znovu ho skládkujeme. Podle mého není řešení pro tuto republiku jiné, než tak jako malý stát horský, kterým je Švýcarsko, abychom šli obdobnou cestou.

Co se týká recyklace. Každý rok vykazujeme za naši obec větší a lepší čísla. A teď něco pozitivního, co donesl covid. Není toho moc, ale minimálně se snížila aspoň v naší obci, produkce odpadů, takže když jsem si srovnal od začátku roku 2019 do října 2019, a to samé období letošního roku, tak jsem zjistil, že na plastech jsme sesbírali o polovinu méně než předchozí rok, to samé na papíru a na kartonech, na skle to bylo jenom o jednu třetinu. To já vidím pozitivní, protože stejně nevíme, kam s tím recyklovaným odpadem, který občané těžce sesbírají. Máme sila po všech našich městech, která v podstatě města hyzdí, takže jsem aspoň za to, že ten covid, když nic dobrého nepřinesl, tak ať aspoň malinko něco v odpadech... Chci se zeptat pana ministra, zdali nezvažovali přenést povinnost za odpady nikoliv na obce, ale na vyšší územně správní celek, což by byly kraje, nebo potom nějakým způsobem na celý stát. Takže v ten okamžik, kdy stát viděl, před jakými problémy stojí, co s těmi odpady má dělat a jak jsou nevyužitelné. Netrápilo by to nás starosty, ale trápilo by to úředníky na ministerstvu životního prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, další v pořadí je přihlášena paní místopředsedkyně Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Omlouvám se, ale musím ještě v reakci na některé věci, které tady zazněly, doplnit některé informace k zákonu. Hovoříme o tom, že nemáme zařízení na využití recyklovaných vytříděných materiálů. Ale problém je trochu složitější. Protože máme např. cementárny a ty cementárny spalují tzv. TAP. To znamená, to je zčásti vytříděné nějaké palivo, které vzniká z plastu, které vzniká z papíru a dalších věcí. Ale tyto cementárny nevezmou odpad z ČR. Výrobci, kteří by chtěli tento odpad takto v ČR zpracovávat, říkají: Nemáme šanci konkurenčně tu situaci řešit proti tomu, co jde z jiných, já to řeknu, nebudu jmenovat, ale bohatších zemí. To je obrovský problém, který před námi stojí, který, myslím si, že není zcela důsledně řešen, protože v rámci celé Evropy se ostatní odpad za účelem využití do cementáren může velmi snadno dovážet, v tom není žádný problém. To je také další věc, o které jsem se chtěla zmínit. Pan senátor Kunčar hovořil o tom, že nebudeme mít zařízení na spalování odpadu. Mám tu přehled osmi zařízení, která už buď mají stavební povolení, nebo mají EIA, nebo jsou schválena, nebo probíhá zrovna EIA. Ta zařízení, ona se nebudou jmenovat spalovna odpadu, teď se říká ZEVO, to je zařízení energetického využití odpadu, takže ZEVO, budou mít kapacitu 1,8 milionu tun za rok.

Předpokládá se, že pokud bychom chtěli recyklovat, tak by se mělo v té konečné fázi nebo možná ještě dřív spalovat, nebo je dobře spalovat 25 % odpadu, které se vyprodukují, komunálního odpadu, ten zbytek materiálově využít. Ale pak, pokud se vybudují tato zařízení, která už jsou v nějaké přípravě, budeme mít naopak nadbytek takovýchto zařízení. Upozorňuji na jednu věc, která je v tomto zákoně. Jak říká důvodová zpráva, je tam nově. Pokud se týká spalování komunálních odpadů, stanovuje evropská směrnice jakýsi vzoreček vysoké účinnosti, který musí být splněn pro to, aby se to dalo považovat za využívání odpadu energeticky. Ale pro ostatní odpady toto neplatí. Tam je nově řečeno v zákoně, že za energetické využití ostatních odpadů je považován každý případ, kdy je spálením odpadu získáno více energie, byť nepatrně, to tam není napsané, ale to z toho vyplývá, než se na toto spálení spotřebuje. To je všechno energeticky využito. Já jsem kolem tohoto problému měla řadu diskusí, není zrovna řešitelná z pozice jenom České republiky, ale protože ceny za „spálení“, využití s nepatrnou energetickou přidanou hodnotou, jsou v České republice bezpochyby nižší než v těch vyspělejších, bohatších zemích, hrozí, že právě tato zařízení se stanou tím, kam se bude dovážet odpad k takzvanému využití. Dobrá, přinese to mnoho pracovních míst? Ne. Přinese to nějaké významné energetické využití, když je to 50/50, to, co potřebuji na spálení, tak to je to, co z toho pak můžu využít? Taky nic. A co mi tu zůstane? Zůstane mi tu škvára, zůstane mi tu popílek, který bývá nezřídka toxický. Také se bude doprava posilovat, protože ty odpady budou takhle cirkulovat. Tak jak to máme s tím TAP v cementárnách. Říká se, že tento odpad může být dovážen do těch, ale pozor, jenom do spaloven komunálních odpadů, pokud to neohrozí naše odpadové hospodářství, plán pro hospodářství. Nevím, jak a kdo to bude kontrolovat. Kolem toho byla debata v Poslanecké sněmovně. Byly tam pozměňovací návrhy, které říkaly, nedělejme to, neumožňujme tento dovoz. Bohužel neprošly. Říkám, že do budoucna, vím, že někdo řekne zítra, příští rok spalovny mít nebudeme, ale tímto nastavujeme podmínky pro investory, kteří do tohoto odvětví budou investovat. Pokud zákon časem změníme nebo dojdeme k jinému závěru, tito investoři samozřejmě budou velmi nespokojeni a Česká republika může mít problém. Je to naprosto západní věc, kterou tady zřejmě nevyřešíme, i kdybychom přijali pozměňovací návrh, sněmovna ho přehlasuje, protože tam tyto návrhy neprošly. Jenom chci upozornit, že je tady řada pozměňovacích návrhů, která nakonec po dohodě s panem zpravodajem nebyla na výborech předložena nebo schválena právě proto, že víme, že už neprošly v Poslanecké sněmovně. Nakonec jsme vybrali jen ty za výbory, které jsou opravdu nejvážnější, protože si myslíme, že kdyby prošla Čáslav, já to teď řeknu, ta lumpárna s tím neplacením za ukládání odpadu, že to by bylo to nejhorší, co se může stát. Víme, že sněmovna musí přijmout všechny pozměňovací návrhy, nebo žádné. Riziko, že některé pozměňovací návrhy, které už tam neprošly, by tady, byť víme, že bychom je moc chtěli, je schválíme, ale tím pádem tam projdou opravdu, znovu říkám, lumpárny jako Čáslav. To je velké riziko, proto jsme nakonec přistoupili k takovému až velmi očesanému návrhu, který říká, že návrhy, které šly z výboru, jsou opravdu jen ty nejvážnější, byť bychom rádi samozřejmě změnili daleko, daleko více. Ale proti vůli sněmovny, to znamená zejména vládní koalice, nemáme šanci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Vilímec. Pane předsedo, prosím. Mikrofon je váš.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, já bych chtěl ještě učinit několik stručných poznámek k tomu návrhu hospodářského výboru, o který prosil pan kolega Větrovský. Já nepoužiji slovo prosit. Prosil jsem za kraje v úterý v Poslanecké sněmovně, víme, jak to dopadlo, takže já budu používat slovo žádat. Myslím, že senátoři by měli žádat. Je to návrh, a teď míním ten návrh na mírné přerozdělení výnosů za skládkování ve prospěch obcí, v neprospěch Státního fondu životního prostředí... Je to návrh, který byl podpořen všemi členy hospodářského výboru. Víte, jsem hodně ostražitý. Když vidím, že dochází k nějakým výrazným změnám v dělení mezi samosprávou a státem, tady skutečně v průběhu 10 let u recyklovaných odpadů dochází k úplnému obratu. Zatímco v letošním nebo v příštím roce by ještě měl být poměr 60 % v přímém rozpočtu obce, 40 % Státní fond životního prostředí, tak za 10 let by to mělo být přesně naopak, 20 % v rozpočtu obce, na jejímž území ta skládka leží, 80 % do rozpočtu Státního fondu životního prostředí. Myslím si, že snad uznáme, že největší náklady z provozu skládky na infrastrukturním majetku, na inženýrských sítích, zatížení dopravou nenese Státní fond životního prostředí, ale příslušná obec, na jejímž území skládka je umístěna. Paní náměstkyně Berenika Peštová se odkazovala, v příjemné atmosféře, musím říci, při jednání výboru se odkazovala na jakousi předdohodu se Svazem měst a obcí v této věci. On je velký problém v tom, že zrovna na úseku odpadového hospodářství došlo u Svazu měst a obcí k personální obměně lidí. Když jsem mluvil s paní ředitelkou kanceláře Svazu měst obcí, tak úplně k tomu nedávala jasné stanovisko. Ještě bych chtěl říci jednu věc. Vím, že se to týká asi jenom 200 obcí, protože na jejich území ta skládka existuje. Mluvil jste o tom, že Svaz měst a obcí je silným hráčem v odpadovém hospodářství, to je určitě pravda, ale připusťme, že jiný názor na tuto věc může mít vedení Svazu měst a obcí a jiný názor obce, na jejichž území ty skládky skutečně jsou.

Já bych vás požádal, nebudu vás prosit, protože jsem zjistil, že prosby k ničemu nevedou. Budu vás žádat, abyste uznal, že skutečně ta obec je zatížena tou skládkou a v mnoha případech je vůbec problém přemluvit obec, aby na svém území tu skládku ještě strpěla. Jedinou motivací je víceméně přínos ekonomický, takže bych vás požádal, abyste nakonec dal kladné stanovisko k tomuto návrhu, který pouze jemným způsobem, pozvolnějším způsobem mění to dělení, musím říci i v neprospěch obcí a ve prospěch Státního fondu životního prostředí, je přehlednější, snaží se vyvarovat tomu, co je v tom vládním návrhu, v té příloze č. 9, aby každý rok bylo jiné dělení. Takže když se podíváte, je snaha, aby alespoň dva, tři roky bylo to stabilní dělení a byl pozvolnější. Já už skutečně nemám jiný argument, než který jsem řekl. Žádám vás, abyste to podpořil, protože je to po pečlivé úvaze. Je to i po debatě s těmi starosty obcí, na jejichž území skládky skutečně jsou umístěny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Marek Ošťádal. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Ošťádal:  Děkuji. Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, pane ministře. Já si dovolím, jsem úplně nový senátor, nemám zkušenosti, tak nějak nasávám tu atmosféru Senátu, nicméně shodou okolností přišlo tohle velké téma nového zákona o odpadech. Je to velké téma, dlouho se na to čeká a myslím si, že je to strašně důležité téma. My v obci se odpady zabýváme velmi intenzivně. Je to 1500 obyvatel, obec Náklo u Olomouce. Zavedli jsme motivační systém pro občany, kde mají úlevu na poplatku, když třídí zodpovědně, takže to vytřídění odpadu je obrovské u nás. Máme kompostárnu, máme velký sběrný dvůr, kompostárna funguje pro celý region, takže se snažíme, co se týká odpadu, pracovat nejlépe, jak to jde. Nicméně potom je ten příběh, který následuje po nás. My ty odpady vytřídíme, plasty se zavezou na dotřiďovací linku, tam je lidé přetřídí a většina těch plastů putuje zpátky na skládku nebo do spalovny. Spalovna je nechce, protože když se spalovna zaveze plasty, tak s tím má problém. Takže je to takové smutné, že ti lidé jsou tlačeni k tomu, aby třídili. Ve finále ten odpad vytříděný ani nikdo nechce. Je tam ta PET flaška bílá, která je takovým tím nejpopulárnějším odpadem na recyklaci, nicméně pokud výrobce na tu bílou PET flašku umístí fólii s etiketou, tak ji v podstatě znehodnotí. Ta PET flaška už není recyklovatelná. Já si myslím, a už to tady bylo řečeno, že původce odpadu je označený jako obec. Já si myslím, že by to neměla být obec. Měl by to být ten výrobce, protože ten dokáže ovlivňovat, jak ten odpad bude následně vytříditelný. Já vím, že se to nepodaří změnit, to je to, z čeho je mi smutno, že ten zákon v podstatě dneska už se hrne a už se do toho nedá moc zasahovat. Tady je spousta dobrých pozměňovacích návrhů, které by do toho mohly zafungovat, nicméně jak nasávám informace, jak to pak bude pokračovat dál, mám obavu, že se z toho moc nepoužije. Takže to je takové, co mě mrzí.

Jenom ještě využiji, co se týká kompostáren, my na kompostárně likvidujeme kaly z ČOV. Proto jsme kompostárnu zřídili, nicméně potom se ten projekt rozrostl. Tehdy v podstatě zákon nařídil obcím kompostovat biologicky rozložitelný odpad, takže my jsme v tom regionu to vzali na svá bedra, ale bylo to v době, kdy s tím nebyly žádné zkušenosti. Nikdo nevěděl, jak se správně kompostuje. Nikdo nepřišel, neřekl nám, co si máme pořídit za technologii, jak to máme všechno správně nastavit. Takže to jsme byli takoví pionýři v tom projektu. Dělali jsme, co jsme mohli, nicméně dneska po těch letech vidíme, že kompostárna se stále rozšiřuje, máme čím dál větší návozy, ale jenom se chci zeptat, jestli se třeba plánuje, že by se dotačně zase nějak, jak se dělají intenzifikace čistíren odpadních vod, jestli třeba by se i na toto mohlo pomyslet, že ty kompostárny, které dnes jedou, myslím si, že se zapracovaly, fungují dobře, dělají tu potřebu pro stát, která je očekávaná, jestli se počítá s tím, že by se podpořily zase nějak v tom rozvoji, protože ty obce nefungují úplně jako firma, jako podnik. Je tam ten veřejný zájem, spoustu těch lidí, jak se tady říkalo, tam vozí ten bioodpad na hromadu o sobotách, o nedělích, když si uklízí na té zahrádce. Ten odpad nejde přes žádnou váhu, ta evidence toho odpadu je nesmysl. Takže je to taková služba těm občanům, služba tomu regionu, jestli se třeba uvažuje o tom, že by se to zase podpořilo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Také děkuji, pane senátore. Ještě se přihlásila paní senátorka Alena Dernerová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu velmi krátká. V podstatě jsem se byla podívat asi před 3 měsíci na skládce Celio, protože mě zajímalo, co se tedy s těmi odpady, které třídíme ve městě, děje. Je to tak, že plastové obaly některé se skutečně použijí k recyklaci, je jich ale málo, protože o to zájem není. Pak je tam kartonový papír, o který je zájem, ale papír novinový, který třeba vytřídíme, nebo sklo, tak to se potom dostává do směsného odpadu. To znamená, že to se vůbec nikde nerecykluje. Takže my třídíme, jsme top v tom třídění, ale v konečné fázi je to třídění na nic. Takže já to vidím z pohledu spotřebitele, který třídí, tak jako na půl cesty. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď se ještě přihlásil pan senátor Sobotka. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Sobotka:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, nebudu zdržovat, jenom bych využil, doplnil bych informaci. Já vím, že to není dneska o spalovnách, ale protože kalová koncovka v čistírnách odpadních vod nám dělá problém, bude dělat problém, obsahem toho zákona je i aplikace na polích a na zemědělských pozemcích, kolega tady mluvil o kompostárně. My máme úplně stejný problém, protože jsme zase odmítli kaly řešit přes kompostárnu, protože ono to nejde v současné době, takže jenom jsem chtěl přispět s tím, že jsem v minulosti před mnoha lety s podporou ministerstva životního prostředí byl na nějaké exkurzi v Německu, kde se využívá spalování vysušeného kalu společně se spalováním komunálního odpadu a funguje to výborně. Takže dá se to i spojit.

Druhá moje zkušenost, která je z našeho partnerského města ve Francii, kde v podstatě spalovna funguje jakýmsi spojeným podnikem mezi podnikatelským subjektem a těmi obcemi. Protože nemůžeme zvolit dvě cesty, jedna cesta je volného trhu, pak narážíme na to, já si s dovolením dovolím, paní předsedající to tady zmínila, buď jsme na volném trhu a ta spalovna si zajistí ten materiál kdekoliv, pak nás to zatěžuje a možná ty benefity tam nejsou, ale ten společný podnik je, že ta firma soukromá zainvestuje spalovnu, ale obce se musí zavázat po dobu existence spalovny, že tam ten materiál budou vozit. Oni jsou společníky té firmy. To znamená, ta spalovna musí mít materiál. Já jsem si to zažil v našem městě, kdy jsem už zvažoval spalovnu. Další věc je, že malé spalovny do 50 tisíc tun jsou velmi drahé, je potřeba zvažovat spalovny na 400 tisíc tun a tak dále, což už je věc aglomerace krajské třeba, takže si myslím, že i třeba ten příklad francouzský, kdy jsou to věci, že je spalovna jako soukromý podnik, který má ale zajištěné palivo od veřejného sektoru, ten je společníkem, že může fungovat. Tak jenom taková poznámka. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. To je otevřená další otázka, já už nebudu vystupovat, můžeme si to potom říct. Teď jsem se dívala, že pan ministr má spoustu poznámek. Pane ministře, do rozpravy k zákonu o odpadech už se nikdo nehlásí. Prosím, chcete se vyjádřit? Prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě, vyjádřím se velmi rád. Sleduji ty hodiny, nevím, kolik na mě dneska máte času. Ale strašně děkuji za tu debatu. Samozřejmě, znovu říkám, Senát tady sehrál velkou roli a sehrává velkou roli i v tom krátkém čase, protože řada věci, které jsme diskutovali, samozřejmě se diskutovala 2 roky ve sněmovně, protože ten zákon je tam velmi dlouho. A předtím doslova, a nejenom přeneseně, na stovkách seminářů a jednáních všeho typu.

Vážení, já začnu věcí, která se tady táhne, chtěl jsem říct, jako červená nit, ale spíš jako červený plast. Odpovídá na celou řadu vašich námětů a povzdechů, protože je to samozřejmě i můj povzdech. Celá Evropa, až na drobné výjimky, dneska bojuje s tím, jak velký rozdíl je mezi tříděním a recyklací. To třídění je to relativně snazší. To všichni víme, nám se podařilo, nebo za tu dobu, nebo nám, podařilo se to našim předchůdcům, obdivuhodnou věc. Že Češi, kteří nejsou vždycky, řekněme, považováni za úplně nejdisciplinovanější v Evropě z hlediska odpadu a tak dále, skvěle třídí. My jsme se naučili, máme 470 tisíc kontejnerů v ČR. Ty kontejnery jsou v docházkové vzdálenosti. My jsme nedávno ještě znovu diskutovali, respektive dohodli s EKO-KOM mimo jiné, že bude možné do plastů, do žlutých kontejnerů, dávat třeba i plechovky, to znamená, aby nemusely být někde kontejnery zase speciálně ty šedé na kov. Prostě když se Čechům, Češkám, Moravanům nebo Slezanům, ať si to někdo nebere osobně, prostě občanům České republiky, dá dostatečně blízko od jejich domova nějaký kontejner, jsme schopni udělat úžasné věci. Možná nejvíc v Evropě. To je fantastické. Já si pamatuji na moje debaty v Izraeli a v celé řadě dalších zemí, kdy my jim závidíme jejich zacházení s vodou. Oni nám závidí, jak se chováme v rámci třídění, ale to velké „ale“ je, že celá Evropa, až na výjimky, dneska bojuje s recyklací. Protože proč? Protože v řadě případů ta „recyklace“ takzvaná byla vyřešená tak, že se vzala velká loď, tam se ty odpady naložily, odvezly se do Vietnamu nebo do Malajsie, dřív do Číny, teď už to Čína nebere, a vykázalo se to jako recyklace.

Proto některé evropské země mají nebo měly fantastické recyklační výsledky, ale tak úplně to nebylo. My se dostáváme k tomu, a to je opravdu, myslím, že odpověď na řadu věcí, které tady správně namítáte, že k tomu, to je ta pohádka o kohoutkovi a slepičce, k tomu, abychom mohli podpořit více recyklačních technologií, a hned se dostanu k panu senátorovi Horníkovi, protože to je ta druhá část debaty, potřebujeme, aby se na skládku nevyplácelo odpady dávat, protože pokud je skládkovací poplatek 500 Kč na tunu, je to velmi složité. Proto to navýšení. Ale na druhou stranu zase třídicí sleva v kombinaci, aby to na občana nedolehlo tak brutálně. Ale já tvrdím, když se dnes podíváte, je to ta zkušenost a je to i moje zkušenost, když dobře třídíte, tak mně by tu černou popelnici mohli vyvážet možná jednou za měsíc a možná za šest týdnů, protože já skoro všechno vytřídím, respektive skoro nic tam nevyhodím, pokud zrovna netopím v krbu dřevem a nedávám tam třeba popel. Ten se snažím zase dávat třeba na zahradu.

Takže co to znamená? Evropa se rozhodla, že půjde cestou EU, to je odpověď i pro pana senátora Horníka, protože dobře ví, že Švýcarsko není členem EU. EU prostě jde cestou vyšší recyklace. Jestliže my dnes třídíme vysoké množství obalových odpadů, ale recyklujeme materiál, ve výši zhruba 39 % komunálního odpadu, máme se dostat na 55 % v roce 2025, 60 % v roce 2030 a 65 % v roce 2035, tak vidíme, že se musí stát něco revolučního. A revolučního se může stát jenom to, protože v třídění už tak dramatická rezerva není, ona tam ještě je, ale není tak dramatická, že prostě zaprvé donutíme ekomodulací výrobce, aby daleko víc vyráběli lépe recyklovatelné plasty, nejenom plasty, ale i další věci. Vracím se k tomu, co jsem před chvilkou říkal, že dokud nebude velký rozdíl pro výrobce z hlediska jeho finanční motivace, aby udělal transparentní PET flašku bez rukávku, která je samozřejmě nejlepší z hlediska recyklace a je po ní poptávka, ale udělal takzvané, a odpusťte mi to slovo, je moje oblíbené, strakamakaté obaly, které jsou složeny ze tří druhů plastů, mají PVC rukávek, mají řadu věcí, nedá se to v podstatě recyklovat, je to velmi složité. Dokud se to výrobci vyplatí vyrábět, protože je to volný trh, a vážení, je to evropský trh, ono je těžké, abychom tady něco vyžadovali, ale nebylo to vyžadováno v Německu, protože to jsou výrobky, které sem takhle plynou, tak to nikdy nebude fungovat, protože tohle je něco, kde my výrobce tou ekomodulací, toho dodavatele, musíme donutit, odpusťte mi to, aby on se podílel na systému, protože když se na něm nepodílí, tak se na něm samozřejmě o to víc musí podílet finančně obce nebo obyvatelé. A to je to.

Druhá věc, to je stránka, řekněme, nabídková, tam finanční motivace musí být daleko větší.

Pak je to záležitost poptávková, to je to, co s recykláty, respektive, znovu se vracím k tomu, protože tady se dlouhodobě vede jakási ideologická bitva několika táborů v ČR. Je tady tábor recyklátorů, tzn. zrecyklujeme všechno, ať to stojí, co to stojí. Pak je tady samozřejmě tábor, který je zastoupen v Evropě Německem, Švýcarskem, severskými zeměmi, Švédskem, Dánskem a dalšími, to je energetické využití odpadů. My máme dneska 12 %, využíváme... Energetické využití našich komunálních odpadů. Průměr EU je 24 %, Němci se dostávají někam k 50 %, Švýcaři asi k 80 % energetického využití. No jo, ale to tady brutálně narážíme. I tento zákon, protože je povinnost ČR jako člena EU, logicky brutálně narážíme na to, že pokud bychom šli do příliš velkého procenta energetického využití odpadů, už nesplníme recyklaci, protože víme, že se musíme dostat, a v zákoně o odpadech vidíte, že my tam máme povinné procento recyklace 65 % v roce 2035, když si vezmeme, že v té době pravděpodobně budeme skládkovat maximálně 10 % komunálu, aritmetický rozdíl je kolik... 25 %. 65+10=75, takže 25 % nám zhruba zbude na energetické využití. Tzn. ono se tady ani nemůže postavit příliš spaloven, protože oni by neměli čím je krmit.

Tedy, k tomu se dostávám, pokud bychom měli jít svou cestou, o které hovoří pan senátor Horník, tak bychom nemohli být v EU. Anebo EU by musela změnit svou poměrně velmi tvrdou podmínku, protože ona žene státy do tvrdé recyklace. Já vždycky říkám: „Vážení, vzpomeňte si na ekonomickou krizi v roce 2008, kdy během několika týdnů až měsíců totálně zkolaboval trh s tříděnými hmotami, papírem, nikdo to nechtěl, plasty nikdo nechtěl atd. Kdyby nebylo energetické využití, tak jsme se v tom utopili.“ Jsem ale některými ekologickými organizacemi považován za spalovače, což je směšné, protože my se snažíme toto vyvážit. Ale to je ta ideologická bitva. Já říkám, energetické využití pro mě není sprosté slovo, ale chápu, že jdeme cestou zvyšování recyklace, tou bezpochyby půjdeme, koneckonců nám to říká i EU, a já říkám: „Ano, ale musíme si vždycky říct to B.“ Tzn. co s těmi recykláty budeme dělat a kdo je bude chtít... To se dostáváme k tomu, že tady musí, a to už je odpověď na otázku pana senátora Linharta, paní senátorky Seitlové a celé řady z vás dalších, to se nedá udělat, vážení, jinak, než že stát musí jít příkladem například v zelených zakázkách, například v tom, co budeme startovat příští rok ze Státního fondu životního prostředí, kde budeme chtít, aby například určitá část, určité procento hmoty nebo materiálu, které půjde do vodovodů, kanalizací, bylo z recyklovaných trubek, resp. z recyklovaného materiálu. Protože tady je problém, že když není poptávka od lidí, to víme, tady třeba není dnes žádný problém recyklovaný, to je tzv. RPET, recyklovaný PET, v petkách je relativně nejmenší problém, ale daleko větší problém je ve složitějších plastech, v drogeriových plastech. Různé gely, to jsou tvrdé plasty většinou na jiných bázích než PET. Tam je problém. Dokud nebude úplně jasné, že je tady poptávka, výrobci do toho nepůjdou. Oni tady postaví linku, ale oni musí získat někoho, kdo to koupí. S tím bojuje celá Evropa.

Vážení, víte, s čím je největší problém? S užitnými vlastnostmi, protože když si uživatel může vybrat, tak si vybere primární materiál, protože on nevěří recyklovanému materiálu tolik, protože není vyzkoušený. Já jsem se byl nedávno podívat do Skansky, se kterou spolupracujeme na řadě jiných projektů. Oni přišli se zajímavým projektem tzv. recyklovaného betonu, který by mohl dramaticky snížit spotřebu kameniva v podstatě po celé Evropě. To jsou věci, které jsou strašně zajímavé, a to jsou věci, které podporujeme jak z operačního programu Životní prostředí, budeme je podporovat taky z našeho výzkumného programu Prostředí pro život. Tzn. já tvrdím, že recyklaci nám nezachrání ani změna DPH, protože rozdíl 5 % DPH nikoho motivovat opravdu moc nebude. Ale musí tam být zelené zakázky, musí tam být stát, který do toho vstoupí a řekne: Dobře, když budu stavět někde odhlučňovací stěny kolem dálnic, prostě velké zakázky, ŘSD, Správa železniční dopravní cesty, naše zakázky, které budeme dělat třeba na vodovody a kanalizace, my musíme vytvořit ten trh. Ale trh je dnes problém, vážení, v celé Evropě. V celé řadě evropských zemí je problém s recykláty a s poptávkou po recyklátech. Věřte mi, já se tím zabývám docela dlouho, opravdu se touto cestou snažíme jít. Takže jsou tam věci jednoznačně, které budeme podporovat miliardovými částkami z příštích operačních programů. Už dnes máme pilotní projekty a budeme se snažit, abychom vytvořili trh, protože největší problém je poptávka po recyklátech. Zároveň musíme vytvořit daleko větší tlak ekomodulací. To se zase vracím k tomu, o čem tady hovořil několikrát pan senátor Horník. Známe samozřejmě jeho příklady s velkou bednou a malým výrobkem nebo s jeho oblíbenými arašídy. Bohužel nikdy jsem nebyl na tom jednání, kdy jste rozdával ty arašídy. To asi vždycky kolegové tam schroupli. Ale rozumím tomu, a to je právě ekomodulace.

Tzn. donutit výrobce, aby se mu finančně nevyplatilo zákazníka lákat na velký obal, potom přenášel to, co on vydělá na tom, že mu zákazník vlastně zaplatí za to, tak ve finále to ale někdo musí likvidovat. Krásná ukázka je novinový papír. Samozřejmě, novinový papír, všichni jsme byli zvyklí, brigády, škola, v rámci toho jsme vraceli všichni noviny. Najednou se změnila situace ve světě, přestaly to brát asijské státy, najednou poptávka po novinovém papíru během krátké doby zmizela. My jsme to tenkrát řešili opět se společností EKO-KOM, s autorizovanou obalovou společností, oni do toho dali další peníze, částečně podpořili, dnes je situace zase jiná. Já se omlouvám, tohle ale považuji za něco, co je nejdůležitější, protože musíme vytvořit systém, k tomu směřuje i zákon, který bude vyrovnaný, který nás nedostane do situace ad absurdum, že bychom všechno recyklovali, ale ve chvíli, kdy se systém dostane do disbalance, tak jsme úplně v háji, stejně jako celá Evropa, protože poptávka po recyklovaných materiálech najednou nebude, protože je závislá na globálních tocích tam a zpátky. Jestliže budeme trpět tím pejorativním výrazem „energetické využití odpadů“, záměrně říkám, nejsou to spalovny, protože my dnes chceme odcházet od uhlí a samozřejmě odpady jsou také velmi zajímavým zdrojem energetického využití. Ale znovu říkám, vážení, my se dostaneme maximálně na 25 % energetického využití komunálního odpadu v roce 2030 nebo 2035, protože nic víc nám legislativa neumožní. To je dnes průměr EU, 25 %. Takže kdo dnes může říci, že my tady budeme stavět desítky spaloven? No, nebudou se stavět, protože investor, to jsou miliardové částky, tak investor si velmi dobře spočítá, jestli pro to bude mít krmivo. Tady mu nikdo neumožní, aby tam mohl přivézt jenom něco na spálení.

Omlouvám se, trochu jsem se rozvášnil, ale tohle je odpověď na to základní, kam směřujeme. Ano, směřujeme do nějakého systému, který odpovídá legislativě EU, protože ji musíme dodržet. A víme, že je velmi ambiciózní. Já sám dnes říkám, že si nejsem úplně jist, jestli všechny státy včetně Německa, protože Německo má velkou kapacitu spaloven, ale Německo, kdyby dnes mělo dodržet 65 % recyklace komunálního odpadu, tak bude mít i Německo docela výrazný problém. Stejně jako severské státy, protože jsou historicky připravené na to, že se energeticky využívá odpad.

Pryč od toho. Teď už bych to opravdu probral, já se omlouvám, asi neodpovím úplně na všechno, někde jsou to třeba detailní věci, ale budu se snažit probrat věci konkrétnější, na které jste se ptali.

Byla tady třeba otázka, tuším, pana senátora Linharta, kolik separovaného odpadu končí na skládkách. Třeba z hlediska plastů je to zhruba 30 % podle našich čísel, něco mezi 30 a 35 %. Je to přesně z těchto důvodů, že velká část vytříděného plastu, zhruba třetina, prostě po nich není poptávka. Buď jdou do spalovny, ale spalovna si nemůže dovolit spalovat příliš moc plastů, protože se jim prudce zvyšuje teplota spalování a ničí jim to kotle. Takže pokud se nebavíme o řešení typu plazmového spalování, tak tam musí být určitý mix v energetickém využití. Potom se bohužel stává, že skutečně část vytříděných složek se může objevit i na skládkách, protože po něm není poptávka. Kdyby se daleko více balilo do transparentních PET a ne do podivných plastů různých typů, problém bude najednou úplně jinde. Neříkám, že bude vyřešen.

Z hlediska recyklace určitě, jak jsem říkal, OPŽP, národní programy, určitě záležitost, reaguji i na paní senátorku Šípovou, nástroje na recyklace. Jasně, budeme se tady o tom bavit poměrně brzy, protože budeme předkládat, teď končí meziresort, resp. je vypořádán meziresort nového zákona o jednorázových plastech, to bude také velmi zajímavé. Brzy půjde do Legislativní rady vlády. Bude navazovat na obalový zákon a bude znamenat právě výrazné omezení jednorázových plastů v celé Evropě i v rámci ČR.

Paní senátorka Seitlová celou řadu věcí... Dohromady, my jsme to rozdělili do několika zákonů z toho důvodu, že zákon o odpadech, ten velký, byl opravdu mnohokrát novelizován, vždy, když někdo otevřel jakoukoli částečku, ať už obalovou nebo VUŽU nebo odpadovou, tak se musel otevřít celý velký zákon o odpadech. Také hodně paragrafů je opravdu čistě transpozičních. Takže proto, věřte, že z toho nemám žádnou radost, určitě nejsme placeni za to, kolik vytvoříme paragrafů, ani úředníci, nemám z toho žádnou radost, že to takhle nabylo. Ale dostali jsme to do tří samostatných zákonů. Potom budeme schopni otevřít vždy ten, který budeme potřebovat.

Technické zabezpečení skládek, ano, ale dřív tam bylo 30 % objemových, jestli se nemýlím, dnes je tam 20 % hmotnostních. Návrh, který přišel ve sněmovně, je 25 %, ale zdůrazňuji, 25 %, ovšem s daleko přísnějšími podmínkami v rámci začlenění konkrétních odpadů do technologického zabezpečení skládek. Jinými slovy, zásadně omezujeme katalog, seznam odpadů, které bude potom možno využít, seznam materiálů, které bude možno využít pro TZS.

Ještě několik zásadních věcí. Chápu, že legisvakanční lhůta je velmi krátká. Vnímáme to, vím to, ale přesto přese všechno jsme domluveni s těmi hlavními hráči, já jsem to dnes ještě znovu ověřoval na Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu atd., oni počítají s tím, že účinnost opravdu bude od ledna příštího roku. Musím říci, že toto je pro nás docela zásadní podmínka. Pro mě osobně nepřekročitelná. Já samozřejmě nemůžu ovlivnit, jakým způsobem budete hlasovat, ale já nebudu moci toto podpořit, tento návrh na odsunutí, protože s tím úzce souvisí využití a motivace, protože na to samozřejmě najíždí celý systém, zvýšení skládkovacího poplatku atd. Kdybychom to odsunuli o rok, tak se nám zkracuje zase o rok lhůta, kdy musíme do roku 2025 splnit daleko přísnější recyklační cíle a opět ztratíme další rok. Mimo jiné ti, kteří na to čekají, tzn. ti, kteří tady chtějí stavět nové jednotky recyklační, třídicí atd., i oni chtějí, aby to opravdu platilo co nejdříve. Všichni počítají s rokem 2021, já vás, vážené senátorky, vážení senátoři, chci ujistit, že chaos nenastane, protože my jsme se všemi dohodnuti. Znovu říkám, stovky subjektů s tím počítají, počítají s tím tisíce měst a obcí, my doděláme, protože celá řada podzákonných norem, vyhlášek je dnes připravena. Bude to celkem šest hlavních, nebo už dnes je, katalog odpadů, nakládání s nebezpečnými odpady, elektrozařízení atd., celkem šest hlavních materiálů. Drtivá většina z nich už je po meziresortu nebo je v meziresortu, tzn. my chceme, aby v nejbližší době už byly představeny. Takže tohle je pro mě prostě opravdu zásadní.

Stejně tak musím říct, byť mě o to požádal pan senátor Větrovský i pan senátor Vilímec, musím říci, že máme problém s tím, abychom měnili procenta pro obce, které mají na svém území skládku. Z jednoho důvodu, už dnes je to velmi dobrý byznys a my snižujeme částky jen velmi málo. Prosím, to nejsou peníze, protože vy sice vidíte snížená procenta, ale na druhé straně to budou nižší procenta, ale z daleko vyššího základu, takže celková částka nebude nižší, bude jen o malinko nižší, než je dnes. Peníze, které půjdou do SFŽI, tam nezůstanou, ty se opět dostanou do odpadového hospodářství. Rozdělujeme tady dnes, zda pomoci ještě znovu 200 obcím, které mají na svém území skládku, celá řada z nich z toho má velmi zajímavé peníze a bude je mít dál, ty velmi zajímavé peníze. Proti tomu stojí 6000 obcí, které na svém území skládku nemají, tam půjdou právě peníze, které z toho vyššího poplatku vybereme. Takže ani tady asi kolegy a kolegyně nepotěším.

Ani tohle nebudu moci podpořit ve sněmovně. Což samozřejmě neznamená, že by to tam nemohlo projít. Pan senátor Orel, jasná odpověď, my máme dneska zbývající kapacitu skládek zhruba 50 milionů kubíků. To je na 20 let. To znamená, i po roce 2030 bude ještě dál existovat dostatečná kapacita skládek, aniž bychom museli vozit někam dále a jaksi zařizovat nové skládky, protože já myslím, že každý investor dnes by velmi váhal, jestli jít do další skládky, protože ví, že to v roce 2030 skončí. Ale pozor, už do toho roku 2030 se bude zásadně snižovat skládkování z dnešních, jestli se nemýlím, nějakých 46 % na těch zhruba 10 % v roce 2030.

Pan senátor Kunčar, to s tím souvisí, reálné plány odpadového hospodářství a co s odpadem po roce 2030, to by mělo být samozřejmě i v novém plánu odpadového hospodářství, který bude teď aktualizován. Je to úplně jednoznačné. Tam si právě na základě těch investic, které se dneska připravují, musíme odpovědět na to, jaký je tady prostor na energetické využití a vlastně i kde, protože i regionálně, já úplně nesouhlasím s tím, co říkala paní senátorka Seitlová. Já nevím o tom, že by tady někdo připravoval 1,8 milionu tun. Já si myslím, že tady je prostor pro tak maximálně 900 tisíc až milion tun v ČR. To všichni investoři ví, protože zhruba 900 tisíc tun se spaluje dneska. A dalších asi 900 tisíc tun je prostor. Víc už určitě nebude a nikdo do toho ty peníze dávat nebude, protože by je vyhodil oknem.

Pan senátor Štěpánek, určitě, o podpoře recyklace jsem hovořil. Tíha na výrobce jednoznačně, musí to být ekomodulace a musí zaplatit za to, že zatěžují ten systém něčím drahým. Koncová zařízení, u té centralizace, to je jediná věc, kde určitě ano, ale musím říct, že samozřejmě to skládkové hospodářství je dneska privátní, je i to obecní, to si úplně nedokážu představit. Ale centralizace bude, vážení, v tom, že my budeme pak rozhodovat EIA jako stát nebo jako kraje budou rozhodovat o tom, kde je případně možné povolit v rámci EIA takovou instalaci například, protože ve chvíli, kdy už je jasné, že nějakým způsobem to bude obsazené a nedostane se na další zájemce, stát, kraj pak bude mít možnost, aby prostřednictvím EIA a prostřednictvím strategie v rámci plánu odpadového hospodářství reguloval, jaké další zařízení se tady postaví nebo nepostaví.

Paní senátorka Vítková, posunutí účinnosti, o tom jsem hovořil. Skutečně já bych vás prosil, nebojme se toho, je to naše odpovědnost, my říkáme všem, kteří dneska mají problém, jsou to jednotky případů, kdy někdo s tím má problém, že neví co, tak říkám, že komukoliv poradíme, jakékoliv obci, děláme to denně. V řadě případů, kdyby měli komplikaci, co jim to přinese/nepřinese, ale i přes Sdružení místních samospráv nemáme žádnou vlnu požadavků. Výzkumné projekty určitě, i pyrolýzy už jsou tady. Shodou okolností v severních Čechách, v Ústeckém kraji, v Chomutově, první pyrolýzní projekty, ale i jinde. To je pan senátor Čunek.

Pan senátor Horník, ano, jasně, to jsme si říkali, Švýcarsko. Ale, pane senátore, to není o kampani ministerstva životního prostředí. To by musela být kampaň v Bruselu a jinde na to, aby nebyl takový tlak na tu recyklaci. My jenom říkáme, znovu opakuji, pro mne není sprosté slovo energické využití odpadů, ale my máme jasné evropské cíle. Ty prostě musíme splnit. Energetické využití bude doplnění, ale hierarchie je jasná. Předcházení vzniku odpadů, prevence vzniku odpadů (to je ta ekomodulace), potom je recyklace, materiálové využití a na konci jsou skládky. Recyklace je určitě před energetickým využitím. To znamená, ono to dneska není o tom, abychom lidem říkali, „spalujte“, určitě ne doma, to samozřejmě nechceme, aby spalovali to, co dělali dříve, někde házeli PET do kamen, ale tohle je opravdu evropská cesta, která směřuje k daleko většímu materiálovému využití, ČR jde tou cestou, ale ještě máme prostor určitě v energickém využití, ale nebudeme Švýcarsko.

Výnosy ze skládkování pana senátora Vilímce, to jsem říkal. Pardon, ještě pan senátor Ošťádal, to už jsme se bavili. Co dál s plasty po vytřídění? To je přesně ono. Musí jich být celkově méně jednoznačně. Musí jich být méně a musí to být jiné plasty. Jinak si s tím neporadíme a utopíme se v tom. Tohle je problém, který řeší momentálně celá Evropa. Je to velká výzva právě proto, co se stalo na tom světovém trhu, kdy najednou to, že to nikdo neřešil, protože vždycky byla nějaká země, kam se to dalo vyvézt a kdo to chtěl, tak to dneska končí. Je to dobře, že to dneska končí, protože to je nejlepší motivace pro vědu a výzkum. Naše cesta je určitě věda, výzkum. Dneska už víte, že se hovoří o plastech, které se samy rozloží. Bohužel cesta některých bioplastů nebyla šťastná, protože se nám začaly rozpadat potom na nějaké mikroplasty, víme, že mikroplasty jsou daleko horší než makroplasty. Víme, co máme v mořích.

Kompostárny, my jsme byli zavaleni kompostárnami, bohužel ti naši předchůdci podpořili strašně moc kompostáren v ČR, které mají zhruba jednonásobek kapacity, než byly vůbec možnosti. Ale samozřejmě komunální kompostárny mi připadají jako velmi dobrý nápad. Budeme v rámci nového operáku se ještě snažit na tom pracovat.

Paní senátorka, myslím, Vítková, řešení kalů, určitě, ale víte, že to byl protipožadavek proti panu senátoru Větrovskému, protože ten by spíš chtěl ušetřit ten názor té zemědělské inspekce. My zase říkáme, zemědělci správně říkají: Nevozte nám, prosím vás, kaly s těžkými kovy na zemědělskou půdu.

Já se omlouvám, jestli jsem neodpověděl všem, ale ten čas spěchá. Vidím, že tady to ještě vyvolalo zase další pestrou reakci, takže děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Povzbudil jste řadu řečníků, pak jste část z nich uspokojil, ale nakonec přibyli jiní. Připomínám, že pan ministr vystupoval v rámci obecné rozpravy, takže ta ještě dále pokračuje. Přihlášeným je pan senátor Horník. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já jsem, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, předtím na pár věcí zapomněl, tak si dovolím, díky tomu, že ještě probíhá obecná rozprava, na ně zareagovat. Je pravda, že zareaguji nejdříve na to, co říkal pan ministr. Víte, já jsem hrozně hrdý Čech. Když říkám Čech, tak myslím, že jsem nejenom Čech, ale Moravan i Slezan. Takže jenom abychom v tomhle měli jasno. Já jsem hrdý na Čechy. Je úplně jedno, kde bydlí. Jestli jsou v Americe, v Austrálii nebo tady v Novém Bydžově, je mi to fakt jedno. Jsem hrdý na to, když něco dokážou a když jsou nejlepší, ale bohužel poslední dobou zjišťuji, že jsme my, jako Češi, my jako stát, nejlepší tu v postkomunistických státech, tu v Evropě, tu dokonce na světě, ale najednou z nejlepších se staneme nejhoršími a pak se zase staneme velmi dobrými. Já už to slovo „nejlepší“ vůbec nenávidím. Ano, pro mě jsou nejlepší například podnikatelé, vzpomenu oba dva kluky Průši, kteří dělají 3D tiskárny, moji kamarádi, ti jsou jedni z nejlepších na 3D tiskárny na světě v té jejich kategorii. Ano, jsou, ale dokázali to sami. Dokonce pomohli hrozně moc v první vlně koronaviru, tak tam jsou fakt dobří. Ale neříkejme, že jsme nejlepší, pak zjistíme, že jsme rázem hned ti nejhorší. Říkám znova, jsem na to alergický.

Co se týká stanovení cílů. My si vždycky, vzpomeňte si, když na výboru probíráme odpadové zákony, my zjistíme, že Evropská unie má nějaké cíle a Česká republika cíl něčeho 30 %, tak si vytkne na 60 %, protože my už přece třídíme víc než těch 30 %, než ti ostatní chudáci v Evropě. My jsme přece nejlepší. Do toho nás tlačí různé organizace nevládní, my jako pitomci vždycky to, co nám přijde z Poslanecké sněmovny, tak nakonec ta většina se dá dohromady a jsme tam u těch 60 %, ale kdy potom Evropa neposuzuje oněch 30 %, které stanovila Evropa, ale těch našich 60 %. Když najednou začneme být horší pod těmi 60 %, tak to vždycky odneseme. Čili nestanovujme si nesmyslné cíle, dávejme si cíle, když jsme členy Evropské unie, tak Evropské unie. Já bych chtěl požádat pana ministra, aby svým podřízeným vzkázal, ať dají ty cíle, na kterých se státy EU domluvily. Nedávejme si nesmyslné cíle, které potom z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni splnit.

Do zákona o odpadech jsme se lehce dostali i takovou přesmyčkou, ono to spolu souvisí, do zákona o obalech. Nechci mluvit o tom nadbytečným vzduchu, který se všude možně vozí úplně zbytečně napříč Evropou, kde by se daly ušetřit obrovské stamiliony litrů nafty a dalších pohonných hmot, ale určitě se chci zastavit na tom, co způsobil covid. Z kamenných obchodů se najednou obchod začal přestěhovávat do e-shopů, já jsem shodou okolností minulý týden dostal od společnosti O2 nový modem, který jsem si objednal na televizi O2, který je asi takhle velký, ale ta krabice je trojnásobná, nebo dokonce čtyřnásobná. Já nevím, proč mi to posílali. Vůbec jsem to nepochopil, protože tam nebylo ani žádné tlumení a nic, ale je to o tom, že je odbyt pro papírenský průmysl, pro ty, co dělají umělé hmoty. Mě tedy trochu zarazilo, když mi paní Peštová při konferenci poslední, kterou jsme tady k odpadu měli, u čehož byl i pan premiér Babiš, tak mě překvapila odpověď na to nadměrné množství obalu, který nemusí být tak velký, že to by nám dala Hospodářská komora, kdybychom jim nařídili, že ten obsah může mít v objemu například krabice jenom 90 % plného využití a jenom 10 % může být ten vzduch. Tak to by nám dali. Dneska, když si z e-shopu necháte něco poslat, přijde velká krabice a je v tom krabice na boty. To je šílené, takhle my produkujeme v podstatě odpad. Takhle se to točí a takhle to životní prostředí nikdy nemůžeme zachránit. My dokonce nemůžeme zachránit ani ty suroviny, které tady vznikaly stovky milionů let. Pořád si myslím, že nejlepší odpad je ten odpad, který nikdy nevznikne. Touhle cestou bychom měli jít a měli bychom to řešit v zákoně o obalech, stejně to tam zase nějak neřešíme.

Já ještě, pane ministře, musím jednu reakci. Vy říkáte, já poprosím tady vedle, Martine, ono mě to ruší, děkuji... Já ještě mám jednu věc, když jsem říkal, že tam mají asi těch 80 spaloven, ale oni na těch 80 spaloven mají vyprojektované to množství toho odpadu. Takže neudělám spalovny, jako udělali spalovnu v Liberci, tehdy za ty 2 miliardy kritizované, kde najednou potom neměli ten odpad a chtěli ho dovážet z Německa, ani nevím, jak to dopadlo. To znamená, oni udělají spalovnu na úrovni, kterou v tom regionu potřebují. Oni mají 80, nám by možná stačilo taky 80 na tu naši rozlohu. Já nevím, ale proč bychom nemohli mít takhle nastavené ty spalovny? Vždycky jenom na tu kapacitu, která je reálná. Chápu to, co jste říkal, pane ministře, že jsme součástí Evropské unie, ten směr je trochu jiný, než je nečlenská země Evropské unie, nicméně musíme tlačit na ty kolegy. Musíme být asi ti nejlepší v Evropě, abychom na ně zatlačili, abychom to začali dělat třeba švýcarskou cestou nebo nějakou jinou cestou, já nevím koho teď. Takže úplně bych neřekl, že to je pravda, že oni na ty spalovny nemají v podstatě materiál, který tam můžou spalovat. Oni tu spalovnu v podstatě už projektují na to množství odpadu, které je reálné. Nechodí do jiného regionu. Anebo poslední dobou dělají trošku větší spalovny, že kde jsou dvě menší spalovny vedle sebe, udělají jednu větší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Nyní poprosím pana senátora Paveru.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji. Hezký dobrý podvečer, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jenom opravdu krátce. Pan ministr tím, že říkal, že všechno doma vytřídí, mě pobídl k tomu, abych vystoupil. Opravdu to nejde všechno vytřídit. Já bych to taky rád všechno vytřídil, ale třeba mastný papír a papír složený z několika druhů materiálu nevytřídíte, protože musíte ho dát do popelnice. Také alobal a hliníkové fólie různých potravin musíte dát do popelnice, nedáte je nikam jinam, nikde vám je nevezmou, žádná sběrna, neroztřídíte, tak bych mohl pokračovat. Spíš bych poprosil, abyste tlačili na to, aby obaly byly z jednoho materiálu, ať se to dá opravdu vytřídit. Aby nebyly z několika materiálů, papír dohromady spojený s plasty, hliníkem a podobně, ať se s tím dá něco dělat.

Jinak jenom poznámku, to, co už tady říkal pan Čunek, říkal jste to i vy, také věřím v budoucnost toho, že ta pyrolýza přinese nějaké řešení tomu, že ty odpady se budou likvidovat moderním způsobem a využijí se zase jako ropné produkty k dalšímu využití, protože je to v Mostě, kde to zkoušejí, takže věřím, že snad to bude dobré. Víte, že jsem vám posílal dopis s otázkou právě na tuto technologii, tak se těším na vaši odpověď a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní poprosím paní senátorku Šípovou.

Senátorka Adéla Šípová:  Já bych chtěla panu ministrovi připomenout ještě otázku, na kterou jsem se ptala a asi na ni zapomněl odpovědět. Já bych se vás chtěla zeptat, proč není možné přísněji kontrolovat provozovatele skládek nebo jestli jste to řekl, já jsem to přeslechla. Proč to není možné?

Druhá otázka, rozvášnil jste se nad zelenými zakázkami. Já bych se vás chtěla zeptat, respektive vás požádat, abyste začali ty zelené zakázky propagovat co nejdříve, protože stát může jít příkladem, sám jste říkal, že je to dobrá věc. Proč třeba nemůžou obce nebo vůbec veřejní zadavatelé dostat nějakou metodiku na to, jak zelené zakázky dělat, tak aby se jich nebáli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Pan ministr jistě odpoví ve svém závěrečném vystoupení k tomuto bodu. Nyní poprosím pana senátora Voseckého.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. O odpadech a o energetickém využití odpadů něco málo vím. Jak tady říkal kolega Horník, v Liberci se postavila jedna z prvních spaloven. Bylo okolo toho poměrně docela živo s tím, že se říkalo, že se bude dovážet odpad z Německa. Je to nesmysl, v podstatě pro Liberecký kraj tato spalovna nestačí. Na druhém konci mého volebního obvodu, v Mělníku, teď firma ZEVO připravuje velký projekt. Řekl bych, že po komunikaci se starosty a podobně ti starostové v podstatě to chtějí. Jediná věc, která tam je, je problém s dopravou. To se řeší. Ale zapomněli jsme na jednu věc, kterou ty spalovny nebo energetické využití odpadů s sebou přináší, a to, že jednu čtvrtinu z toho nespálíme. Ta jedna čtvrtina v podstatě podle zákona o odpadech bude nebezpečný odpad. To znamená, ne, že po určité době nebudeme skládky potřebovat, ale my ty skládky budeme potřebovat, ale budeme potřebovat skládky daleko kvalitnější, které budou umět ukládat nebezpečný odpad. Tady o tom vůbec nic nepadlo, tak si proboha uvědomme, že tady ještě je další problém, umět skládkovat po určité době nebezpečný odpad v daleko větším množství, který je. To je základní problém, který tady je, který tady vůbec nepadl. Tak bych si dovolil na tuto problematiku upozornit, aby ministerští úředníci a vůbec všichni, kteří to mají na starosti, se tímto směrem zabývali. Už je to jedno, jestli to budou vědečtí pracovníci nebo technici nebo podobně, ale v tuto chvíli, jestliže ty kapacity rozjedeme, nebudeme mít prostor na ukládání nebezpečného odpadu. Pak tady zase budeme sedět a budeme na to koukat, jako kdyby nám spadly hračky do kanálu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že se dostáváme do fáze recyklace, protože vystoupí řečníci již podruhé, ale já dobře vím, že jde o upgrade, nikoliv o recyklaci jejich vystoupení. Takže teď je na řadě pan senátor Ošťádal.

Senátor Marek Ošťádal:  Děkuji za slovo. Jen krátce v reakci na vaše vyjádření. Vy jste tam zmínil, že je nutná motivace u zpracování odpadu, tzn. že skládkování je v podstatě nejlevnější způsob, jak se dnes zbavit odpadu, a proto je potřeba tam dát poplatky, aby se to zdražilo, aby to bylo nevýhodné. Spalování je dražší. Energetické využití ale zase přináší nějaké peníze zpět. A recyklace je nejdražší. Pak mě mrzí, že v zákoně u spalování vůbec není nastaven žádný poplatek jako u skládkování, byť třeba minimální, symbolický, ale poplatek, se kterým by se dalo třeba v budoucnu pracovat, aby se ještě více motivovalo k recyklaci a ne k energetickému využití.

A možná jen krátce k tomu, nejlepší, já jsem se bavil s lidmi, kteří vidí do problematiky separace odpadů a kolektivního systému, oni mi řekli, nevím, jestli je to pravda nebo není, ale řekli mi, že nejlepší jsme jen proto, že to řekl EKO-KOM nebo společnost, která tomu vládne. Oni jsou dnes v podstatě jediní, kdo dokáže shromažďovat údaje, informace o tom, kdo jak třídí, na základě toho v podstatě to řekli, nevím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Štěpánek za vámi. Pardon, zapomněl jsem přednostní právo paní místopředsedkyně. Ale ona ho neuplatňuje, takže poprosím.

Senátor Petr Štěpánek:  Budu velmi rychlý. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Poprosil bych vás, pane ministře, jestli byste mi odpověděl na to neodpovězené, co je mj. i v mém pozměňovacím návrhu, jak hledíte na přehodnocení pohledu na původce odpadu, kde já říkám, že obce to nejsou... A druhá věc, jestli byste byli ochotni z návrhu zákona vypustit povinnost vést provozní deník na malých zařízeních? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tohle byla recyklace. Nyní poprosím o vystoupení paní místopředsedkyně Seitlové.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Já jsem bohužel byla oslovena panem ministrem, tak budu muset. Pan ministr řekl, že neví, kde by se vzala ta zařízení, nedá se nic dělat. Já to nebudu číst celé, takže, pane ministře, ZEVO Most, ZEVO Mělník, ZEVO Praha, ZEVO Brno, ZEVO České Budějovice, ZEVO Opatovice, ZEVO Přerov, ZEVO Karviná. Celková kapacita 1,09 milionu tun. Když k tomu přičteme současnou kapacitu 777, asi tisíc tun, tak je to těch 1,87, co jsem uváděla. Tak jenom že jsem si to opravdu nevymyslela.

Ale já jsem hlavně chtěla hovořit o tom, že pan ministr hovořil o spalování, neřekl to podstatné, čím každý materiál, který Evropa posílá, začíná. To je jádro toho problému. Evropa je starý kontinent, který má málo primárních surovin. Cena surovin roste. A protože jsme na nich závislí a je to i bezpečnostní riziko, hledají se zdroje. Zdroje jsou právě v těchto odpadech, které pak mizí na skládkách nebo ve škváře, která není často nebezpečným odpadem a využívá se, nebo je to tedy ten popílek ze spaloven, který už pak bývá nebezpečným odpadem. To se tady neřeklo. Riziko není teď momentálně tak velké, ale ví se, že tato strategie bude Evropu, všechny země, nás, do budoucna ohrožovat. Proto se to celé rozjíždí. To je smysl oběhového hospodářství. Jenom lituji, že na to nebyl čas, pane ministře, abyste to řekl, ale je to důležité, abychom věděli, proč se to celé takhle rozjíždí.

Pak jenom chci říci, že tady padla o poplatku poslední připomínka. Poplatek byl jedním z pozměňovacích návrhů, který mohl také být předložen, ale samozřejmě je proti tomu negace ze strany ministerstva, takže opět nebyl předložen. Je připraven, je zpracován, to jenom chci říci v rámci projednávání.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Poprosím pana senátora Linharta.

Senátor Zbyněk Linhart:  Já bych tady měl ještě pět drobných poznámek, v zásadě možná recyklovaných.

Zaprvé, pane ministře, vy jste už sám ve vystoupení, ještě než vystoupil kolega Horník, mluvil o tom, jak na našem výboru už několik let mluví o odpadech, resp. obalech a jak se vlastně převáží vzduch. Řekl jste, že to máte od kolegů, kteří si to vyslechli. Bylo dobrou tradicí, že občas přišel i pan ministr na výbor, tak jen vás chci pozvat, že občas můžete přijít a nemusíte jenom posílat náměstky. Malá poznámka.

Dále bych navázal na kolegyni Šípovou, která také připomněla několik dalších dotazů, které tady padly, i na vaši poznámku o státních zakázkách. Do jisté míry státní zakázky zadává stát, tzn. vláda, resp. vládní a státní organizace, takže tam myslím, že by se vláda mohla do nějaké míry snažit trochu více.

Druhá věc, kterou tady řekla kolegyně Šípová, byla kontrola skládek. Tak jestli byste na to mohl odpovědět, protože návrh to byl, neprošel. Myslím si, že při dnešní technice, při cenách by to nemusel být takový problém. Obecně kontrola a dohledávání věcí nám chybí, protože pak čísla, která tady vykazujeme, si můžeme malovat, ale já jim moc nevěřím. Jako nevěřím, říkáte 30 % ostatních plastů na skládky, já říkám, že je to daleko více. Možná, že se to liší v regionech, ale tam, kde není spalovna, tak se to vozí v daleko větší míře na skládky.

Třetí poznámka byla k závazku EU, 65 %. Je jasné, že pak, když 10 % může zůstat na skládce, už zbývá jen 25 na energetické využití, ale to tady samozřejmě nevzniklo, to je na nás všech, to tady nevzniklo ze dne na den, EU to nenařizuje sama o sobě. EU jsme my také a jenom připomínám, že my tady dávno dopředu, nejen ministerstvo, ale i parlament, sněmovna i Senát projednává návrhy, resp. předběžná stanoviska, takže je to do jisté míry na nás, jak na to reagujeme a co avizujeme zpátky, aby to nebylo jenom o obecnostech, jak tady často zaznívá a jak máme v usneseních, že vítáme něco. A ani nevíme co a pak si stěžujeme po pěti letech.

Čtvrtá je k předběžným odpovědím na pozměňovací návrhy. Vy jste některé věci řekl, pozměňovacích návrhů je relativně hodně, ale hodně je jich legislativně-technických, ty byly s ministerstvem, takže tam myslím, že je souhlas. Vyjádřil jste se k účinnosti posunuté o rok, že s tím nesouhlasíte, to chápu, ale nevím, jestli zásadně nesouhlasíte nebo jenom tak nesouhlasíte. Pak je tam několik málo dalších, tak jestli byste k tomu nám mohl říci, třeba snížení poplatku na konci z 1850 Kč za tunu na 1450.

A poslední je tady zmínka, mluví se o tepelném zpracování odpadu, pyrolýzách atd. Já jenom, říkal jste, že je to zrovna v severních Čechách, ona to není úplná novinka, na druhou stranu to vypadá zázračně, ale zázrak to úplný není. Jedna věc je dělat to experimentálně na nějakém malém technickém zařízení a pak to dělat masově. Na Slovensku už to zkoušeli před mnoha a mnoha lety. Bylo to placeno tehdy z evropských fondů. Úplně dobře to nefungovalo, protože to fungovalo chvíli a pak jim to úplně nešlo, protože něco jiného je fakt to dělat na koleni, pod dohledem techniků té firmy, a něco jiného je to někam prodávat a provozovat tímhle způsobem.

Tolik za mě, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se do rozpravy již nikdo nehlásí, tak ji končím a poprosím pana ministra, aby se ještě vyjádřil přinejmenším k té druhé části.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, já už budu opravdu velmi stručný, protože si myslím, že jsem toho velkou většinu řekl ve svém původním vystoupení. Pan senátor Horník, tam si myslím, že je to všechno jasné. Já vás chci jenom ujistit, že určitě nejdeme nad rámec evropských požadavků. Mimochodem hlavně ta věc recyklace, materiálové využití je přesně, tam určitě nepůjdeme výš, protože budeme mít velký problém, abychom vůbec splnili to, co po nás EU chce z hlediska recyklace. Nebudeme určitě sami, kdo s tím bude mít velký problém u komunálních odpadů.

K panu senátoru Paverovi, jasně, spolu jsme se i o tom bavili, o tom zjednodušení materiálu jsem hovořil.

Paní senátorka Šípová, určitě říkám ano. Jen proto, že jsme si o tom, kolegové, mezitím ještě psali, že termočlánky jsou součástí, resp. že jsou přidané v normách, tak že to by mělo být automatické, oni tvrdí, že lepší než on-line kontrola je kontrola křížová. Ale já s vámi rozhodně souhlasím. Koneckonců samozřejmě kontrol skládek se dělá mnoho desítek ročně. Především ČIŽP. Já vím, kolikrát jsem i sám se byl podívat v Celiu, o tom hovořila paní senátorka Dernerová, protože tam to také někdy záhadně zahoří. To jsou věci, které nám určitě vadí. Tzn. jen v mém volebním Ústeckém kraji vím, že problémů se skládkami byla celá řada po posledním období. A že sankce jsou přísné. Určitě, přísnější kontroly skládek jednoznačně. O to víc, kdyby to bylo na nějaké delší období.

K tomu, co jste se ptala, my jsme teď rozjeli kampaň k odpovědnému nakupování i v rámci naší strategie udržitelného rozvoje. Jako ministerstvo životního prostředí k tomu máme celou řadu materiálů, které poskytujeme obcím. Logicky to má dělat ministerstvo životního prostředí, takovým pionýrem z hlediska toho, že jsme u nás jako první zlikvidovali někde různé jednorázové plasty atd. A myslím, že jsme tím v nejlepším slova smyslu nakazili i ostatní resorty, že se podle toho drtivá většina začala chovat, protože já tvrdím, že stát musí vždy v tomto jít příkladem.

K zeleným zakázkám se totiž dostaneme za chvilku, protože shodou okolností Senát navrhuje naopak vypustit to, co, i když chápu, že tam vidíte nějaký problém i legislativní, to, co nakonec prošlo ve sněmovně z hlediska posílení zelených zakázek v zákoně o zadávání veřejných zakázek. To je v tom bodě, ke kterému se za chvilku dostaneme, o změně ostatních zákonů. Tam je naopak návrh na vypuštění toho, co do toho dala sněmovna, co se nelíbilo ani MMR, musím říci, protože tvrdí, že je to příliš silné. Vláda schválila ať už na úrovni ministerstva životního prostředí nebo MPSV principy zadávání zakázek, těch zelených nebo sociálních zakázek, tzn. prostor tady určitě je, materiály k tomu máme, snažíme se k tomu dělat i kampaň. Souhlasím, je toho pořád málo, já jsem ještě nezmínil jednu věc, která je tam důležitá.

Hrozně záleží na certifikaci materiálů. Na to narážíme, že výrobce si skutečně musí zajistit, a zrovna u toho betonu, re-betonu, jak to kolegové nazývají, tak tam si to opravdu oběhal výrobce, bylo to velmi složité, aby přesvědčil budoucí zákazníky, že pro aplikace, které jsou samozřejmě náročné na bezpečnost, různé technické požadavky, ten recyklovaný materiál vyhoví. Takže to je obrovský negativní sentiment k něčemu, co je recyklované. Říkám znovu, pokud je to ten RPET, tak už jsme na to dnes možná zvyklí, ale ukazuje se, že především ve stavebních hmotách, v různých aplikacích, kde záleží samozřejmě na bezpečnosti, určitě velmi zajímavá je teď možnost recyklace různých kameniv, recyklace asfaltu, což už se dnes u asfaltových směsí bere jako nový standard, tak to vždy trvá nějaký čas, než se to zlomí v té hlavě a než to někdo začne chtít. Tady vidím roli státu, ale také roli výrobců, kteří si musí oběhat to, že tam musí přesvědčovat, že to má užitné vlastnosti, které jsou vyžadovány. Ale určitě se k tomu hlásíme.

Ještě pan senátor Ošťádal. Spalovací poplatek nebo to spalování. Debata tam byla, ale my potřebujeme hlavně znevýhodnit skládkování, které je suverénně nejlevnější. Ve chvíli, kdy na energetické využití už zbude nějaké určité procento, které nebude větší než 25 %, a to zároveň odpovídám i na paní senátorku Seitlovou, které se omlouvám, já jsem to špatně pochopil, myslel jsem si, že vy hovoříte o nové kapacitě 1,8, ale vy jste hovořila o kapacitě 1 milion plus stávající kapacita 800 000. Ano, to je v pořádku, ale to dokonce i hnutí Duha, se kterým se shodnu, s panem Kropáčkem, v máločem, musím říci, tak tady jsme zajedno, kde i oni říkají: „Ano, my vidíme kapacitu v ČR na energetické využití odpadu zhruba dvojnásobnou, která je dnes.“ Dnes je 850 000 tun, takže nějakých 1,8 milionu vidí, my ji také vidíme. To je přesně zhruba těch 25 %, která zbudou, když ČR splní recyklační cíle a něco nám zbude na skládkování.

Obce, původce odpadů. Ono to tam je od začátku, pane senátore, to víte dobře. Ono to tam od začátku je takhle, teď si neumím představit, co by všechno změnilo, kdyby tam najednou obce nebyly, protože obec je pro nás klíčový partner. To je zároveň i odpověď na to, proč třeba ne kraje, protože kraje už jsou příliš daleko. My to bez obcí nedáme. Potřebujeme obec, aby ony pak působily, my jim můžeme pomoci, ale ony musí působit na občany. Tady samozřejmě jak ze Sdružení místních samospráv, tak ze Svazu měst a obcí, musím říci, že takový požadavek nepřišel. Ani od jedné z těchto organizací, že by se z toho chtěly nějak vysublimovat.

Provozní deník, komunitní kompostárny, aspoň to už je detail, který jsem neznal, to mi kolegové teď napsali, že ony byly vůbec neregulované, oni považují ten provozní deník za úplné minimum, co by tam mělo být. Takže na to se úplně netvářili, ale musím říci, že to by tam asi pravděpodobně neprošlo, to vás zklamu. Určitě se budeme bavit o tom, jak to udělat nejjednodušší potom v rámci prováděcích předpisů, aby to nevadilo.

Pak pan senátor Linhart znovu opakoval, ano, jasně, zelené zakázky. Samozřejmě, vím, že to je alfa a omega tohoto, že samotřídění nám stačit nebude.

Já jenom k pozměňovacím návrhům úplně v rychlosti, k těm schváleným, bych chtěl říci, ale já už jsem o tom hovořil. Mám opravdu problém a mám tady nesouhlas jako stanovisko ministerstva, to je stejné, jako to bylo ve sněmovně, k prvnímu návrhu na změnu dílčího poplatku z důvodu, který už jsem tady říkal, že obce z toho dnes mají stále hodně peněz, těch 200 obcí. Budou peníze mít i nadále, protože budou mít menší procento, ale ze stále zvyšujícího se základu, takže ten absolutní podíl se bude snižovat možná někam ke 450 Kč na tunu a nebude to žádný velký rozdíl oproti stávajícímu stavu. Souhlasíme, musím říci, že jsem byl jeden z mála, který podpořil ve sněmovně nebo nebyl pro změnu, to je návrh pana poslance Zahradníka nebo pana poslance Staňka, tzn. zjednodušeně Čáslav. Nicméně sněmovna i můj názor přehlasovala a já ho tady mohu znovu určitě podpořit v Senátu, ale neslibuji, jak to dopadne ve sněmovně, protože tam se mi nepovedlo přesvědčit, to říkám sebekriticky, ani náš poslanecký klub, zdaleka ne všechny kolegy.

Souhlasíme s pozměňovacími návrhy, které jsou tady v bodě 3, tj. že se vkládá „nebo skladování“. Pak číslování, to je bod 4. Máme ale třeba nesouhlas k bodu 5, kde prošlo to „nebo změnu údajů u zařízení“, protože je to spíše technická záležitost. Tam si myslím, že by se asi dohodnout mohli, ale bereme to, že je to něco, co je naopak větší byrokratická zátěž, kdyby byl váš pozměňovací návrh, který prošel výborem, přijat. Souhlasíme s návrhem číslo 6. To je zase nahrazení textu, ale tam byl jenom chybný odkaz i tvar slova. Bod 7, opět Čáslav, to už jsem říkal. Nesouhlasíme s posunem o 1 rok, to je pro mě opravdu zásadní. Nesouhlasíme ani s návrhem, o kterém hovořil, myslím, pan senátor Linhart, na snížení skládkovacího poplatku, aby strop byl 1450 Kč. Stále bychom rádi, aby tam bylo 1850, protože v kombinaci s třídicí slevou to byl návrh, který nakonec měl podporu i Svazu měst a obcí.

Takže to jenom k pozměňovacím návrhům, které prošly jednotlivými výbory.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nechtěl jsem vás přerušovat, pane ministře, ale my se k pozměňovacím návrhům dostaneme za poměrně dlouhou dobu a budete nám to muset zopakovat, myslím, protože se vás budeme přinejmenším ptát na postoj k nim. Nyní se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj hospodářského výboru, pan senátor Kos? Ne, nepřeje. Takže požádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající. V diskusi vystoupilo 18 senátorek a senátorů, z toho šest 2x, jedna senátorka 3x, pan ministr několikrát, to jsem ani nepočítal. Konstatuji, že nezazněl ani návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí zákona, takže bychom se měli překlopit do podrobné rozpravy, ale vzhledem k předchozímu usnesení navrhuji přerušit projednávání tohoto bodu před podrobnou rozpravou a zahájit projednávání bodu č. 321.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane garanční zpravodaji, máte pravdu. Čili já si dovolím zahájit další bod, kterým je zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 321. Návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec... (Senátoři vysvětlují postup Janu Horníkovi.) Aha, omlouvám se, to mi nikdo neřekl, čili já k tomu bodu č. 321 senátního tisku, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností, otevírám obecnou rozpravu.

Prvním přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra s přednostním právem.

Senátor Zdeněk Nytra:  Máme to doma v klubu, takže si to mohu dovolit. Já jsem chtěl zase doplnit v podstatě ty informace z výboru. Nebudu už opakovat, ten výbor byl pořád ve stejně prekérní situaci. Těch návrhů původně tam byla opravdu velká spousta, my jsme se nakonec dohodli, dá se říct, na dvou pozměňovacích návrzích. Ten jeden se týká úpravy § 65 a 85, kdy mění v podstatě povinnost mít zasíťovanou republiku odběrnými místy. Ve stávajícím předpise je, že je ta povinnost v obcích nad 2000 obyvatel, u toho druhého nad 1500 obyvatel. Tady se navrhuje, aby to bylo rovnoměrnější, v podstatě 1 na 10 000 obyvatel a 1 odběrné místo na 8000 obyvatel. Mimochodem se tímto vracíme, jestli se nepletu, k původnímu návrhu ministerstva životního prostředí.

Další pozměňovací návrh, respektive všechny jsou způsobeny návrhem odkladu účinnosti o 1 rok, protože vidíme tam tu návaznost, takže tolik jenom k vysvětlení v rámci toho. Na všech ostatních, kdy opravdu si myslíme, že by to bylo velice přínosné, tak jsme pro jistotu odložili, byly tam původně návrhy na řešení vstupu na pozemek u autovraku, byly tam návrhy na poplatek za dovoz ojetých vozidel za to první přihlášení do ČR nad, tuším, EURO 3, protože do EURO 3 v podstatě by neměly být povoleny, a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že v Poslanecké sněmovně tyto pozměňovací návrhy většinou už padaly a neprošly, tak jsme se nakonec na výboru rozhodli, že je neuplatníme v rámci výborového usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já tady vystupuji, protože se na mne obrátilo Sdružení provozovatelů autovrakovišť s nějakými návrhy pozměňovacího zákona, který tady je předkládán. A protože bych rád slyšel odpovědi na jejich požadavky a vaše stanovisko...

Vy jste sám říkal, že tady probíhala široká diskuse s různými zástupci různých svazů a různých skupin, které se zapojily do té diskuse. Jenom jestli bylo jednáno i se Sdružením provozovatelů autovrakovišť? Oni totiž tvrdí, že ten návrh, jak je předložen, tak není úplně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu z roku 2000/53. Ta směrnice byla ze dne 18. září 2000, která stanoví opatření přednostně zaměřené na předcházení vzniku odpadů z vozidel a dále na opětné použití, recyklaci a jiné formy využití vozidel s ukončenou životností. Oni říkají, že například v tom zákoně, tak jak je předložen, v § 102, chybí definice tří pojmů, což je definice pojmů recyklace ve spojitosti právě s vozidly s ukončenou životností, dále chybí i definice hospodářský subjekt, a třetí věc, která tam chybí, je, co je drticí zařízení ve smyslu zase likvidace autovraků. To je první část.

Druhá část tvrdí, že na rozdíl od jiných výrobků jsou vozidla jediným výrobkem, kde v tom zákoně prakticky se nepodílí výrobce toho vozidla a prakticky ani dovozce toho vozidla na systému likvidace těchto autovraků.

A poslední věc, na kterou se chci zeptat, oni říkají, že to neodpovídá ani směrnici ve smyslu toho, že směrnice říká, že státu EU mají zajistit, aby poslední vlastník měl předání kompletního vozidla k likvidaci zdarma. Oni zdůrazňují to slovíčko, že státy EU mají zajistit, že ten stát to přenáší na provozovatele těch autovrakovišť, i přestože některá vozidla, která oni převezmou, tak jsou takzvaně prodělečná, když to zjednoduším, to znamená, že ta jejich hodnota po zpracování je záporná. Děkuji za odpovědi.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Petr Šilar. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře. Já jsem byl u tohoto zákona zpravodaj za náš hospodářský výbor a navrhoval jsem tam na výboru schválit ve znění v Poslanecké sněmovně. Mám k tomu několik důvodů, protože tento zákon, já bych chtěl říci, že v novém zákoně s výrobou s ukončenou životností přibylo několik pozměňovacích návrhů ve sněmovně. A já si myslím, že, především z pohledu starostů a obcí, k lepšímu. Za nejdůležitější zejména pro obce a jako nejdůležitější podílníky na plnění zákonných povinností je ponechání stávajícího stavu četnosti sběrné sítě. Tady se lišíme právě ve zkušenosti, kterou máme třeba my v Pardubickém kraji. To, co tady říkal kolega Nytra, že tam znovu... Jsem rád, že tady ve sněmovně prošel právě tento návrh, protože ve všech obcích nad 2000 obyvatel pro elektrozařízení a 1500 obyvatel pro baterie a v každé obci s rozšířenou působností pro pneumatiky, návrh předložený vládou, taky je to návrh, který předkládá výbor pro životní prostředí, je pouze, myslím si, jedno sběrné místo na každých 10 tisíc obyvatel kraje pro výrobce elektrozařízení, je to nejasné a nezaručuje menším městům záruku, že zejména v menších obcích budou mít občané možnost výrobky odevzdat.

Pokud by postavili například výrobci elektrozařízení na původně definovanou povinnost sběrnou síť v Pardubickém kraji, to je u nás, kde jsem měl dlouhou dobu čest být radním pro životní prostředí, odpady jsme tam řešili, myslím si, komplexně a řešíme dodneška, ze stávajících 130 smluvních měst a obcí by jich pro splnění povinnosti stačilo pouze 26, což by bylo málo, protože občané si na to samozřejmě zvykli a už to využívají, i díky tomu naše výsledky u nás v kraji, v některých městech a obcích, jsou velmi dobré právě v tom třídění. Čili já to spíš považuji za klad tohoto návrhu zákona, liším se v tom návrhu původně předloženém vládou, i to, co předkládá výbor pro životní prostředí.

Druhá věc je důležitá říci, že u tohoto zákona je záruka dlouhodobé funkčnosti kolektivních systémů, která stanoví, aby výrobci, kteří jsou jejich zakladateli, nebyli marginální, tedy aby objem spravovaných finančních prostředků na zajištění povinnosti výrobců vysoce nepřevyšoval jejich vlastní obrat, a mohli tak skutečně za splnění povinnosti ručit. Podmínka v původní verzi navržené vládou byla stanovena pouze pro výrobce pneumatik, sněmovna ji rozšířila a schválila limit i pro výrobce elektrozařízení a baterie, což si myslím, že by pro obce měla být větší jistota.

Třetí důležitou, podstatnou změnou je v tomto zákoně zavedení standardu pro zpracování elektroodpadu včetně povinného auditování.

Tato povinnost srovnává podmínky pro všechny stávající zpracovatele, a v případě, že provozovatelé kolektivních systémů mají zakázáno se na zpracování jakkoliv podílet, přestože jim je uložena povinnost dosáhnout vysoké míry využití. Poskytuje to záruku jim, že zpracovatel je vysoce funkční a povinnosti plní. Čili chtěl jsem říci, znovu se vracím k tomu, že by bylo dobré tento zákon podpořit. Předeslal bych ještě před tu závorku to, co říkal kolega Nytra, i pro tento zákon by mělo platit, že bychom měli uvažovat o prodloužení toho termínu. On to neříkal ostatně u toho zákona o odpadech, ale myslím si, že si rozumíme v tom, že by to mělo platit pro všechny tři odpadové zákony dohromady, aby se schválil ten termín. Skutečně mám spoustu připomínek z praxe od starostů a od lidí, kteří se tam pohybují a říkají: My se z toho zblázníme, my to nejsme schopni splnit, prostě to není možné, zvláště když nevíme, jaké jsou vyhlášky. Chápu to, že pan ministr říká: Je to potřeba schválit, aby podnikatelé mohli dělat... Ale vzhledem k tomu, že ten zákon se připravuje, já nevím, kolik roků, možná 7 a více, tak si myslím, že tam ta doba, aby to bylo konkrétně, ještě se s tím může něco udělat a pořádně to připravit a neušilo se to příliš horkou jehlou, tak si myslím, že by to tomu zákonu, zrovna jako předcházejícímu i tomu následnému, prospělo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Jaromíra Vítková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám na pana ministra takovou otázku, kterou jsem obdržela od Sdružení výrobců protektorů, kteří vyjadřují obavu nad tím, co přinese především zařazení pneumatik do skupiny 3, 4, 5, což jsou nákladní, zemědělské a průmyslové pneumatiky, protože je jim uloženo, aby plnili kvótu při sběru až 80 % z původní váhy. Dále se vyjadřují znepokojeně k počtu těch sběrných míst. Jejich dotaz nebo podnět přišel poměrně pozdě, takže se na to už nedalo z mé strany nějak reagovat, nějakým pozměňovacím návrhem, ale spíš mě překvapilo, že se nevyjadřují, že nebyli přizváni k nějaké rozpravě nad tímto zákonem, že by to mohlo být pro malé a střední firmy velmi tvrdé, až likvidační. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Já jenom chci podpořit paní kolegyni, protože tento materiál jsem předala teď panu ministrovi. Je to identické, právě ty dotazy od lidí, kteří se zabývají těmi protektory a recyklací pneumatik a mají obavy z těch sběrných míst atd., že to víceméně půjde k likvidaci těch menších, drobných a zase tady na trhu zůstanou jenom ty větší, robustnější řetězce. Takže jenom podporuji to, co řekla paní kolegyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Tady je technická, takže tu musíme připustit okamžitě.

Poslanec Ivan Adamec:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já dávám návrh i jménem ostatních klubů, abychom dneska jednali a hlasovali i po 19:00, protože myslím si, že ta problematika se nám určitě přes 19:00 protáhne. Takže vás poprosím, abyste o tom dal hned hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane předsedo. A protože je to procedurální návrh, tak o tom se bude hlasovat okamžitě. Já si dovolím svolat kolegyně a kolegy z předsálí.

Pro příchozí kolegy budeme hlasovat o tom, abychom mohli po 19:00 jednat a hlasovat.

Čili aktuálně máme přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum máme 36. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 11, procedurální návrh, hlasování a jednání po 19:00, při kvóru 37, pro bylo 63, proti byl 1. Tento návrh byl schválen. Já budu pokračovat.

Byla ukončena obecná rozprava, pro ty, kteří tu nebyli, poprosím pana ministra, zdali se ještě chce přihlásit do rozpravy?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já bych zareagoval s dovolením velmi ve zkratce na ty náměty. Ono je to trochu pro mě problematické, když jsou to věci, které tady slyším, musím říct, že i kolegové, se kterými jsem ve spojení z předsálí, poprvé, jak ty autovraky od pana Nwelatiho, tam je asi trochu zmatek od těch, kteří to tedy dávají, protože třeba předání autovraku je určitě zdarma. Navíc ten zákon nebo návrh zákona prošel technickou notifikací, takže já vylučuji, že by tam byl nějaký problém, že by to nebylo v souladu třeba se směrnicí. Stejně jako paní senátorky Dernerová a Vítková. Ti gumaři, určitě výrobci pneumatik, já jsem dokonce shodou okolností s nějakou částí jejich prodejců i hovořil, dokonce osobně, oni se za námi vypravili. Jednoznačně říkám, že jak určitě zástupci autovraků, ale těch asociací může být X, tam to není jedna asociace. U těch gumařů je to trochu jednodušší, tam jsou ti velcí, kteří jsou sdruženi v té Eltmě. A potom ti menší, ale my jsme i s těmi menšími hovořili. Možná chápete, že když už teď jsme tady na plénu a vyjednáváme to, tak se mi těžko hovoří. V tom určitě byla možnost to někde uplatnit. Určitě ve sněmovně, určitě před sněmovnou nebo před jednáním ve sněmovně, i před výbory v rámci tohoto. Já opravdu teď z fleku nejsem úplně na všechno schopen zareagovat, ale vylučoval bych, že to je někde v nesouladu se směrnicí. Tohle tam samozřejmě jsme si pohlídali. To, že to u těch gumařů, to je k těm autovrakům, minimálně v tom, že tvrdí, že to není zdarma, to předání autovraku, to určitě není pravda, to je zdarma. Autovrakaři navíc jsou poměrně významně dotováni ze Státního fondu životního prostředí, řádově mnoho desítkami milionů korun ročně, které tam plynou právě, protože je motivujeme, aby ta auta rozebírali, když to řeknu takhle laicky, opravdu ekologicky. Ty jednotlivé složky shromažďovali ekologicky. Motivujeme je docela významně finančně. U těch gumařů, tam může být jedině problém v tom, že samozřejmě jsou tam trochu i ti, teď ať to nebere nikdo špatně, ale takoví ti maličko jezdci, kteří se vezou, protože my tam máme poměrně přísné parametry právě na zpětný odběr. Ono se ukazuje, že jsou právě schopni plnit pouze ti velcí, kteří ale táhnou pak i ty povinnosti svoje, které máme my vůči Evropské unii, i za ty malé. Ti malí se prostě v tom vezou a neplní to skoro vůbec, takže proto jsme dneska přísnější na všechny nebo snažíme se být přísnější na všechny. Určitě jsme to ještě upravovali v tom posledním znění, právě proto, aby to více vyhovovalo i těm menším. Ale ta stoprocentní spravedlnost tam samozřejmě není. Chápu, že někomu se to nemusí líbit, že na něj třeba teď přicházíme s větší přísností, ale není to rozhodně tak, že by to bylo někde v rozporu s evropskou směrnicí, ale může to být pro někoho prostě přísné, ale to já si zase myslím z druhé strany, že je správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. Já se ptám, zdali si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan kolega Šilar? Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupilo 5 senátorek a senátorů. Jako u předchozího senátního tisku nezazněl návrh na schválení ani na zamítnutí tohoto návrhu zákona, takže bychom se měli následně potom posunout do podrobné rozpravy, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. My se tedy přesuneme rovnou k senátnímu tisku č. 322. Já si jenom najdu papíry, kde mám navázat. Otevírám obecnou rozpravu k této novele zákona. Už jsem myslel, že se nikdo nepřihlásí, takže shodou okolností pan garanční zpravodaj Zdeněk Nytra se přihlásil, proto má slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Opět jenom stručná informace o průběhu. My jsme se nakonec na výboru dohodli pouze na dvou oblastech. Ta jedna, protože to je změnový zákon navázaný na zákon o odpadech a na zákon o výrobcích s ukončenou životností, tak je naprosto logické, že i u tohoto zákona navrhujeme změnu posunutí účinnosti o 1 rok na 1. leden 2022. Ta druhá změna je návrh na vypuštění 10. části celé, protože zaprvé tato část, která se týká změny zákona o zadávání veřejných zakázek, nemá naprosto žádnou souvislost, ať se zákonem o obalech nebo se zákonem o výrobcích s ukončenou životností, ale hlavně naprosto zásadním způsobem mění zadávání veřejných zakázek. A to bohužel dvojím způsobem. Zaprvé, kdy mění § 6, což je ten nejdůležitější paragraf uvedeného zákona, tím pádem se bude týkat i zakázek malého rozsahu, ale hlavně předřazuje před všechny dnešní rovnocenné způsoby zadávání veřejných zakázek na cenu a tak dále zadávání veřejných zakázek společensky zodpovědným způsobem. Tato změna, která prošla pozměňovacím návrhem ve sněmovně, nebyla vůbec konzultovaná se zadavateli. Garant zákona o zadávání veřejných zakázek, ministerstvo pro místní rozvoj, jednoznačně podpořilo na jednání výboru vypuštění této části, protože si dovolím tvrdit, že by došlo k zastavení veřejných zakázek jako takových. Dneska všechny tři základní způsoby jsou rovnocenné, nikdo nebrání, tento způsob společensky odpovědného zadávání už dneska je možný, lze ho uplatnit, ale není předřazen. Jakákoliv veřejná soutěž, i malého rozsahu, zakázka malého rozsahu, pokud by se chtěla soutěžit na ceně, těch jsou tisíce, tak by se muselo zdůvodnit, proč se soutěží na cenu, například výběr papíru kancelářského a tak dále a tak dále. Opravdu i stanovisko MMR potvrdilo, že by došlo k zastavení zadávání veřejných zakázek hlavně malého rozsahu. Toto by mělo být předmětem, pokud se garanční ministerstvo, případně vláda rozhodne takovouto změnu uskutečnit, tak by to mělo být součástí novely zákona o zadávání veřejných zakázek, ne tady změnového zákona v souvislosti se zákonem o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Petr Šilar. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu se opakovat a řeknu to docela rád, protože jako zpravodaj z našeho hospodářského výboru jsme přijali právě k usnesení pozměňovací návrh, který přesně říká to, co tady bylo řečeno před chvílí. Navrhujeme tu část 10. tohoto zákona vypustit, následující část 11. označit jako část 10. Máme k tomu stejné důvody, které tady zazněly, nebudu opakovat. Snad jenom připomenu, že kolega Vilímec také připomínal, že je to typický přílepek, který tam nemá v tom zákoně co dělat. Po formální stránce, samozřejmě věcně také ne. Přijali jsme tento návrh pozměňovací, všichni přítomní členové hospodářského výboru. Jsem velice rád, že to takhle můžeme podpořit. K tomu ještě řeknu jednu věc. Taky tam platí ten termín, podpořit prodloužení tohoto termínu. Když jsme přijímali tento pozměňovací návrh, tak jsme chtěli stanovisko přítomné paní náměstkyně Peštové, která nám, teď nevím, jestli to bylo soukromě nebo, jestli to můžu říct, ale řekla, že tenhle přílepek nebo tuhle část, jak je, tak s ní nesouhlasí. Nevím, jak je to oficiálně, pane ministře, nerad bych způsobil paní náměstkyni nějaké problémy, ale doufám, že se v tom shodnete, takže si myslím, že tato část tam nemá co dělat v tomto zákoně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Adéla Šípová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Já bych chtěla říct jenom krátce, já si myslím, že pokud chceme zadávat jednoduše, tak to tak budeme dělat. Pokud chceme ale postupovat chytře, moderně, progresivně, tak zelené zakázky třeba v tomto ohledu můžeme podpořit. Myslím si, že změna tohoto zákona o zadávání veřejných zakázek v tomto ohledu se mi líbí. Myslím si, že to má smysl.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko. Dále má přednostní slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo. Já jenom krátce bych chtěl tady sdělit stanovisko Svazu měst a obcí ČR, který vyjádřil zásadní nesouhlas s tímto pozměňovacím návrhem. Bavíme se o tom návrhu, který se týká veřejných zakázek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Teď v pořadí dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. V podstatě on to řekl pan senátor Nytra i pan kolega Šilar, já se k tomu jen za výbor pro veřejnou správu připojuji, ale vyprovokovala mě reakce kolegyně Šípové, která říkala, že pokud chceme zadávat chytře, tak ten návrh je dobrý. Já tedy konstatuji, že pokud chceme zadávat chytře, tak to můžeme dělat už dnes, protože společensky a environmentálně zodpovědně můžeme zadávat již dnes, ale není to povinnost u naprosto všech zakázek. Jediné, o co jde Svazu měst a obcí a myslím si, že i nám, ve shodě v těch výborech, je, aby to nebyla naprostá povinnost u všech zakázek. Tento pozměňující návrh výboru tedy také podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Já se budu opakovat. V podstatě jestliže někdo chce, obec, tak to může udělat, to není problém, to ten zákon umožňuje, ale dávat to formou přílepku je nekoncepční a nesystémové. To znamená, kdybychom to takto dali, tak se nám to z Poslanecké sněmovny zase bude vracet, jako to bylo před pěti, šesti, sedmi lety, kde byly přílepky. A pak se v té legislativě vůbec nikdo nevyzná. Je otázka, jestli je to nedopatřením nebo neznalostí nebo záměr, ale v podstatě přílepky bychom neměli podporovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je znovu paní senátorka Adéla Šípová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Jen krátce, pokud by to obce skutečně dělaly, tohoto institutu využívaly, tak bychom toto řešit nemuseli. Ale oni to nedělají...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To byla doopravdy krátká reakce. Teď s právem přednosti... Vzdáváš se? Takže s normálním právem Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Já bych na to asi zareagoval, samospráva je samospráva, samospráva si musí sama rozhodnout, co chce, co preferuje, ne aby jí to někdo nařizoval.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, to bylo rychlé, teď tedy paní Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, já tady navážu na debatu s tím, že také bych ráda podpořila rozumné zadávání zelených zakázek, ale tak jak je to naformulované, tak to opravdu není dobře udělané. Chybou je, nevím, kdo to formuloval, jestli ministerstvo nebo pozměňovací návrh, jak je to připravené. Myslím, že většina z nás by to ráda opravdu podpořila, já taky, ale uznávám ten argument, který tady byl vznesen, že na všechny malé zakázky, že je to nesmyslné, navíc, v našem výboru zástupkyně ministerstva pro místní rozvoj sama řekla, že to není ani legislativně v pořádku. Opravdu to je ten důvod. Já bych ráda ujistila paní kolegyni Šípovou, že mám velmi stejný názor, abychom to měli takto. Ale tak, jak je to připraveno, tak to není tak, jak bylo diskutováno na výboru, v pořádku.

Dovolím si ještě jednu věc. Pan ministr tady u zákona o odpadech citoval pana Kropáčka, dostala jsem od něj SMS, že to, co nám pan ministr řekl, že se nezakládá na skutečnosti. Musím to tady říci, protože tu SMS jsem tady dostala, že tak to není, že 31 %, které ty spalovny budou mít, že to je vyšší podíl, na kterém se v žádném případě s ministerstvem nedohodli, že to nesedí. Ale nechci jít do detailů. Pan ministr nás tady trošku houpe, on nás houpe v řadě věcí... Ale není čas tyto věcí úplně detailně rozebírat. Jenom se vrátím k tomu, že v jednom z výborů, v našem, je opět posunutí toho termínu. Termín je v tomto případě posunut proto, že je to u odpadů a u výrobků s ukončenou životností. Pan ministr nám říkal, že je to se všemi dohodnuté. Jenom z vašich vystoupení, která tady zazněla, z připomínek, je zřejmé, že to dohodnuté není. Musím říct, že sama nejsem ráda, chápu, o tom hovořil pan senátor Linhart, že pan ministr by byl rád, kdyby už to měl odškrtnuté, protože jsme za tím, kdy ty směrnice měly být naplněny v našich právních předpisech. Ale jestliže říká, já za to nesu odpovědnost,tak se trochu mýlí, to musím říct. Odpovědnost tady nese samozřejmě parlament a my všichni, kteří takovýto zákon v případě, že by působil komplikace, pak tyto komplikace by byly i na nás, pane ministře. Musím říct, že těch vyhlášek a odkazů, které tam jsou, na velmi zásadní věci, je velmi mnoho. Mně ten papír tady někde zmizel. Já vás nebudu trápit předčítáním 22 obsahů vyhlášen, bez kterých to hospodářství odpadové nebude fungovat. Ale všechny ty současně platné se nabitím účinnosti tohoto zákona ruší. Nebude žádný právní předpis, který by platil do doby, než se vydají právní předpisy, které tady zatím, jak pan ministr řekl, jsou buď v přípravě, nebo to připravíme, říkal, něco s tím uděláme, nebo je to v meziresortu. Myslím si, že když obce dostanou 25. prosince nějaké vyhlášky, jak mají postupovat, dokonce jsem nedostala odpovědi na řadu dotazů, které jsem položila, ale také už to nechávám. Pro ty obce je to situace naprosto nepřijatelná. Domnívám se, že investoři, kteří mají zákon, který je schválen, ale nabude účinnosti až za rok, ví, jakým směrem se mohou připravovat. Domnívám se, že stejně tak se už všichni budou soustředit na ty věci, které jsou tam z hlediska všech roků a povinností, které jsou z hlediska třídění a dalších věcí. Takže pokud to posuneme o rok, udělám to s čistým svědomím. Mě překvapuje jedna věc, musím to říct. Ten zákon byl předložen už před rokem do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo se domnívalo, že neprojde? Nebo jak je možné, že tu roční lhůtu, více než roční lhůtu nevyužilo k tomu, aby ty vyhlášky už tady před námi ležely? Kdyby ten zákon nebyl tak dlouho schvalován, v Poslanecké sněmovně, už mohl opravdu dávno platit. A vyhlášky by nebyly? Opravdu tomu nerozumím.

Pane ministře, odpovědnost z hlediska toho, že zákon bude posunut, je na vás, ne na Senátu PČR. Protože ty vyhlášky, které umožňují vůbec realizaci zákona, tady nemáme, neviděli jsme je. Víme, že některé nejsou ani v meziresortu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, využiji svého práva jenom krajně, že na ministerstvu životního prostředí je to běžná věc, kdo si pamatuje na zákon o alternativních zdrojích energie, přesně takhle se to tehdy projednávalo, než se nám ty vyhlášky vůbec daly. Pak nastaly ty obrovské problémy. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, nevím, jaké budete mít stanovisko k vypuštění té části desáté. Ale jsem přesvědčen, že takto se legislativa nemůže dělat. Aby v 2. čtení ve změnovém zákoně se načetla část, která nemá přímou vazbu k tomu základnímu zákonu, nemá ani nepřímou vazbu. Víte, to je asi tak podobné, jako kdybychom k novele autorského zákona připojili novelu zákona o veřejných zakázkách. Bohužel těchto případů je stále více a více v Poslanecké sněmovně, ty případy se množí. Jsem přesvědčen, že dnes víceméně každý návrh Senátu odmítáte. Ale já jsem přesvědčen, že přece toto nemůže soudný člověk podporovat. Takovýto způsob vzniku legislativy. Senátoři by na to měli upozornit, měli by takto vznikající legislativě bránit, protože jinak ten výsledek bude velmi žalostný.

Z hlediska procesního, procedurálního je to naprosto nepřijatelné, nevím, jaké stanovisko má pan ministr. Nemá to žádnou přímou vazbu, můžeme samozřejmě diskutovat o tom, ale budiž, jestli zákon o místních poplatcích, byť se to týká odpadu, má přímou vazbu na zákon o odpadech, ale budiž, to připouštím, že ano, ale tato část, která vůbec nebyla v původním návrhu zákonu, se tam dostala skutečně až v 2. čtení v Poslanecké sněmovně, nemá s tím zákonem o odpadech žádnou souvislost.

Věřím, že tentokrát budete pro to, aby se tato část vypustila.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Takže ji uzavírám. Vzhledem k tomu, že jsme obecnou rozpravu uzavřeli, táži se navrhovatele, pana ministra, zdali si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Přeje, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, opravdu jenom pár slov na vysvětlenou. Veřejné zakázky jsme tam nedali my, to je návrh pana poslance Kolovratníka, který byl načten ve sněmovně, opravdu to vzniklo asi trochu ve zmatku, protože tam nebylo přímo řečeno, na tom místě tenkrát, myslím, že z pohledu MMR, že nesouhlasí, ale pak se ukázalo, že s tím měli problém. To znamená, my tady máme neutrální stanovisko k tomu, aby samozřejmě se to případně vypustilo, nebyl to náš návrh, nemáme s tím nic společného, to je i odpověď paní senátorce Seitlové, není to práce ministerstva a ani vás nehoupu, paní senátorko, opravdu vás nehoupu, ani vás ani nikoho z kolegů, není to mým životním stylem. Trošku se proti tomu vymezuji, proti tomu nařčení, protože to není hezké. Ne proto, že byste na to neměla právo, ale že to není úplně fér. Nevím, na co reagoval pan Kropáček, já jsem říkal úplně něco jiného, než na co vy jste reagovala, co říkal pan Kropáček, takže nechme to možná, vždycky když se s panem Kropáčkem potkáme, třeba i s vámi, ale myslím, že je asi zbytečné na fóru, abychom si něco vzkazovali přes SMS. Nebyl to náš návrh, rozumím tomu, co říkáte, je to poměrně zásadní změna. Ano, tomu zelenému zakázkování by to pomohlo. Ale máte pravdu, velmi pravděpodobně, že za cenu, která by byla velmi složitá, protože by to možná mohlo zkomplikovat ty věci. Takže proto ministerstvo určitě není proti té změně a nenavrhlo ji. To jenom na vysvětlenou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, rovnou se ptám, zdali si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kolega Šilar? Nepřeje, děkuji, pane senátore. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo, v diskusi vystoupilo 6 senátorů a senátorek, z toho 3 senátorky a senátoři dvakrát. Jenom jedna věc. Vím, že předkladatelem nebylo ministerstvo životního prostředí, ale když jsme projednávali na výboru jiný zákon, jednalo se o recyklaci odpadních vod, paní náměstkyně nám odpověděla, že ho najdeme v zákoně o hnojivech. Takhle vypadá naše legislativa v tuto chvíli. Děkuji. Konstatuji, že opět nezazněl ani návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí zákona, takže bychom po projednání 4. návrhu zákona měli postoupit do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji, přerušuji tento bod, senátní tisk č. 322. Otevírám obecnou rozpravu senátního tisku č. 323. Začínal vždy garanční zpravodaj, tentokrát se nehlásí. Hlásí se! Pane garanční zpravodaji, máte slovo v rámci obecné rozpravy. Vydržíme, protože toho máte dneska hodně, určitě půjdete s klidným svědomím spát, až to budete mít za sebou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Tady je trošku jiná situace, protože v podstatě zvažovali jsme na výboru 2, resp. 3 varianty, a to variantu změnit aspoň opět účinnost, když už jsme pominuli, tady si myslím, v souladu s přítomnými, daleko největší počet nebo nejzávažnější pozměňovací návrhy. Protože tady nerozumíme u tohoto zákona o obalech jedné věci. Jestli může fungovat konkurence u výrobku s ukončenou platností, my aspoň se domníváme, že dikce zákona o konkurenci v tomto případě je dopředu vyloučena. Protože podmínka pro udělení licence stanovuje podepsat smlouvu s minimálně 25 % obcí, tak aby to čítalo min. 25 % obyvatel. my jsme si vysvětlovali s paní náměstkyní, co to znamená. Tam nikde není napsáno, že to může být smlouva o smlouvě budoucí. Kdyby to tam bylo, asi je ta situace jednodušší. Tak jak se to dá dneska vyložit, tak to taky může být v podstatě opravdu závazný akt, smlouva. Neumím si představit starostu, který podepíše smlouvu s firmou, která teprve žádá o licenci. Nebo umím, ale pak nemá v té funkci co dělat. To byla první připomínka.

Pak tam byly další a další návrhy. My jsme i po konzultaci s legislativním odborem přistoupili k tomu, že nejde takhle závažným způsobem ten zákon předělat tady v Senátu. Nasekali bychom tam ještě více chyb, než tam dneska je. Takže jsme zvažovali, jak k tomu přistoupit. Měli jsme dvě možnosti, buď dát návrh na zamítnutí, což byl původní můj návrh jako zpravodaje, druhý návrh byl na to tento zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Na jednání jsme obdrželi informaci od paní náměstkyně, že v podstatě už nyní putuje do sněmovny novela zákona o obalech. Pan ministr vypadá trochu překvapeně, ale doufejme, že to je pravda. Takovou informaci jsme dostali na výboru. Nejdůležitější byla ta informace, že ta připravovaná novela, já teď nechci chytat za slovo, jestli je v Legislativní radě vlády, ale prostě že je de facto hotová, je navázána na tuto námi projednávanou novelu zákona o obalech. Kdyby tento zákon byl zamítnut, nebo se odložila účinnost, tak ta připravovaná novela naprosto ztrácí smysl. Tak jsme se nakonec dohodli na výboru a odsouhlasili jsme návrh schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože si nemyslíme, že je ten zákon dobře, ale na druhou stranu my v Senátu nemáme sílu na to, abychom ho předělali tak, aby byl podle našeho názoru v pořádku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, táži se, zdali se ještě někdo přihlásí do obecné rozpravy? Ano, je tady ještě přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, od roku 2030 bude podle zákona o odpadech zakázáno skladovat recyklovatelné, biologicky rozložitelné a energeticky využitelné odpady. To je teď tady u nás. I kdybychom odložili účinnost, tak to bude platit. Zákon o obalech, který teď projednáváme, v příloze č. 3 požaduje, aby od roku 2030 systém zpětného odběru, tedy to, co bude řešit EKO-KOM a možná někdo jiný, zajistil, že prodejní obaly, určené spotřebiteli, musí být využívány min. z 55 %. Protože bude platit zákon o odpadech a povinnosti pro skládkování, budou muset být recyklovány, budou muset být energeticky využívány. A to celých 45 % prodejních obalů, určených spotřebiteli! 45 %! Tady je ta otázka. Kdo to zaplatí? Výrobci obalů vytváří zisk a náklady za ně zaplatí domácnosti, města a obce. Taková moje malá poznámka, ona se tomu říká privatizace zisku a socializace nákladů. Musím říct, že pan senátor Nytra hovořil o tom, jak probíhalo jednání na výboru. Ale opravdu ta debata o tom, že bychom zákon měli zamítnout, byla velmi silná v naší pracovní skupině, pak na výboru nás bylo pět, stačilo, když 3 senátoři nějakým způsobem hlasovali. Ale je potřeba si uvědomit, že zákon o obalech, tak jak ho teď nastartujeme, za rok nezměníme. Je to přesně to, o čem jsem hovořila i u těch ostatních zákonů. Vytvořím nějaké podmínky pro investice, nemohu je za rok změnit. Faktem je, že ten systém je teď, tak jak je nastaven, víceméně monopolní, byť se tváří nebo chce tvářit, že umožňuje konkurenci. Silná argumentace zástupců ministerstva byla taková, že přece všechny obce jsou spokojeny a my bychom systém rozkolísali. Já si to nemyslím. Stejně tak si nemyslím, že pokud bychom zákon zamítli, že by ministerstvo nemohlo připravit jiný zákon a do něho už dalo tu novelu, kterou má tak skvěle připravenou, která jistě bude dobrá, tedy na jednorázové plasty. Vlastně by nemusela být novela. Takže je otázka, jestli schválit nebo zamítnout. Výbor, pan senátor Nytra, pan zpravodaj odůvodnil, proč schválit. Já znovu říkám, že tedy za sebe já ruku pro schválení zvednout opravdu nemohu.

Dávám návrh na zamítnutí. To už můžu dát teď, že ano... Tak, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, zaznamenali jsme návrh na zamítnutí této novely zákona. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji vám, pane místopředsedo, jenom bych chtěl říct, že jsem byl zpravodajem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který tedy také tento tisk projednával, byť ne jako výbor garanční. Stál jsem rovněž před dilematem, jak s tímto tiskem, s tímto návrhem naložit. Musím říci, že samozřejmě i já jsem zvažoval to, jakým způsobem se staví ta materie k možné liberalizaci trhu v oblasti autorizovaných obalových společností. Skutečně ty podmínky jsou nastaveny velmi přísně. Bude asi velmi složité naplnit ty podmínky pro novou autorizovanou obalovou společnost, která by chtěla na trh vkročit. Nicméně musím říct, že jsem se ve finále rozhodl tak, že předložím návrh na znění, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tím rozhodujícím, podpůrným argumentem pro mě bylo opětovně stanovisko Svazu měst a obcí, které bylo v této věci pozitivní. Víceméně zde byl akcent na stabilitu toho prostředí, které teď bude o to důležitější, v jaké době žijeme. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu osmi hlasy nakonec podpořil můj návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zdali ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo nechce. Obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele? Chce vystoupit, ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě, děkuji za tu možnost, vážený pane předsedající, zkusím velmi stručně, to, o čem se nejvíc samozřejmě hovořilo i ve sněmovně, to není žádné tajemství, o čem se hovoří celou řadu let. S plnou vážností říkám, že nikdo nechce konzervovat monopol EKO-KOM. Je nesporné, že EKO-KOM to, co dělá z hlediska toho systému, dělá dobře. Ale na druhou stranu vždycky každý monopol vede za nějakou dobu k tomu, že ten někdo se stává takovým už trošku zpovykaným, nebo, řekněme, úplně nepřipraveným, aby vycházel vstříc. My na EKO-KOM tlačíme velmi tvrdě. Jestli jste si všimli, mohli jste si všimnout, tak samozřejmě se tam dostaly nové požadavky na autorizované obalové společnosti z hlediska auditu, protože byly stížnosti, že ne do všeho se vidí atd. Ale troufám si říct, to mi opravdu můžete věřit, takže nehoupu vás, že, já to tady říkám opakovaně... Pro nás je klíčovým partnerem v tomto Svaz měst a obcí, protože bez měst a obcí bychom ten systém nedali dohromady, ten systém je funkční. My jsme dokonce těmi požadavky, o kterých hovoříte, že jsou přísné, ony jsou přísné, ale ty požadavky Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu, Hospodářské komory, ministerstva průmyslu, ministerstva vnitra, těch vstupních podmínek pro alternativu, pro nějakého konkurenta, byly daleko přísnější. My jsme nakonec šli na kompromis, protože třeba Svaz měst a obcí chtěl 45 % obcí na tom začátku, ministerstvo vnitra chtělo 50 % obcí, aby měly smlouvy... Protože, vážení, o co běží... Já bych velmi chtěl, aby tady vznikly konkurenční autorizované obalové společnosti. Ale co bych velmi nechtěl, a to je riziko, které se realizovalo už bohužel třeba na Slovensku, myslím, že v Polsku a v dalších zemích, že velmi liberalizovaným způsobem vznikla celá řada autorizovaných obalových společností, které udělaly to, že zinkasovaly peníze od těch povinných osob, to znamená od těch výrobců, dodavatelů, ale nepodílely se na té síti. To znamená, úplně se rozpadl ten systém, který dnes funguje, který máme jeden z nejlepších v Evropě. To znamená, to je velmi citlivé. Znovu říkám, přeji velmi konkurenci EKO-KOM, ale přeji konkurenci silnou, schopnou přesvědčit obce, větší množství obcí, na bázi nějakých smluv o smlouvách budoucích, že mají co nabídnout a bude se podílet na té síti. Nejhorší varianta je, že tady máme 10 obalových společností, které mezi sebou bojují, ve finále zkrachuje i to, co tady dneska máme. Takové případy nastaly. Proto je tam relativně přísná podmínky, ale znovu říkám, podmínka podstatně méně přísná, než byla další povinná připomínková místa, nebo právě Svaz města a obcí, který měl ještě daleko přísnější... Já se ptám, proč Svaz měst a obcí, kdyby nebyl spokojen s tím systémem, by měl takhle přísnou podmínku? Protože oni se právě báli toho, že přijdou o ty peníze, které dnes z toho mají, nikdo jim nic nedá. Takže věřte, že to byla velká debata. Tohle je opravdu kompromis nakonec mezi tím. Ale všechno jsme to zvážili.

Poslední poznámku k té novele, o které tady bylo hovořeno. To není novela zákona o obalech, ale je to nový zákon o zákazu, to je ten tzv. SUP, single-use plastic, tedy zákaz jednorázových plastů. Tam samozřejmě budou diskutovány opět i věci kolem obalů. Takže k té diskusi se samozřejmě můžeme vrátit. Včetně obalových společností. Chtěl bych vás požádat, kdyby ten zákon bylo možno schválit společně s tou trojicí před nimi. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, ptám se, zdali si přeje vystoupit, pane kolego, ještě ne, v obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan kolega Větrovský? Nepřeje si vystoupit. Teď máte slovo, pane kolego Nytro.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedající, v diskusi vystoupili 1 senátorka a 2 senátoři. Já bych chtěl jenom dodat na to, co řekl pan ministr... Informace zazněla opravdu, tak jak jsem ji já tlumočil, pochopili jsme ji úplně všichni. Proto v podstatě došlo k tomu názorovému kotrmelci u nás ze zamítnout na schválit. Pokud se týká těch společností, my jsme si povídali a vyměňovali jsme si s paní náměstkyní názory na to, jak pochopitelně... Těch obalů je jenom určité množství, představující určitý podíl finančních prostředků. Nechci hodnotit stanoviska Svazu měst a obcí a Svazu malých samospráv. Jenom když jsem se například potkal s jednou firmou, tak ta nabízí, že uhradí obcím 100 procent nákladů za sběrné místo, kdežto stávající společnost hradí odhadem, není to úplně přesné číslo, ale 55 procent, myslím, že se moc nepletu. Tam je spíše zajímavé to, že v podstatě ten nový žadatel o licenci se musí... Nebo ta stávající společnost je účastníkem správního řízení s tím žadatelem, což mi připadá úplně nesmyslné, ale budiž.

Pane předsedající, zazněly z obou dvou výborů návrhy na schválení. Od paní místopředsedkyně Senátu, paní senátorky Seitlové, zazněl návrh na zamítnutí zákona. Vzhledem k tomu, že je to poslední zákon z toho balíku odpadového, navrhuji, abychom o tomto zákonu hlasovali teď, pak se vrátili zpátky k senátnímu tisku č. 320. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane garanční zpravodaji, je tomu tak. Pak bychom se vrátili k balíku, senátní tisk č. 320, 321 a 322, v tomto pořadí. Máme tady dva návrhy, jak jste říkal, schválit ve znění Poslanecké sněmovny, k tomu potřebuji sezvat kolegyně a kolegy znělkou.

Vzhledem k tomu, že jsem zaznamenal návrh na odhlášení, učiním tak.

Jenom se zeptám, svítí všem modrá kontrolka? Technická, pan senátor Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já bych jménem klubu Starostů a nezávislých poprosil o pětiminutovou přestávku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Teď hned? Před tímto hlasováním?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Čili vyhlašuji pětiminutovou přestávku, sejdeme se v 19 hodin a 5 minut.

(Jednání přerušeno v 19.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně senátorky a senátoři. Jsme v projednávání k bodu č. 323, skončila obecná rozprava, slyšeli jsme vyjádření k obecné rozpravě pana ministra, vyjádření pana garančního zpravodaje, máme tady dva návrhy, návrh na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a návrh na zamítnutí tohoto zákona. Nejdříve budeme za chvilku, až spustím hlasování, hlasovat o návrhu na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předtím požádám všechny příslušné osoby o vyjádření. Prosím pana ministra: (Ministr: Souhlasím.) Souhlasí. Prosím pana garančního zpravodaje. (Garanční zpravodaj: Nesouhlasím.) Nesouhlasí. A zeptám se i pana negarančního zpravodaje, pana Ladislava Kosa... Pardon, Větrovského, omlouvám se. (Negaranční zpravodaj: Souhlas.) Souhlas.

Takže budeme hlasovat o tom, zda schvalujeme zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. (Někteří senátoři si stěžují na nefunkčnost hlasování.)

Aktuálně přítomno 70, aktuální kvórum 36, hlasování č. 12. Ptám se, jestli někdo zpochybňuje... To znamená, pro 7, návrh nebyl schválen. Zeptám se, jestli někdo má námitku? Prosím, pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já se omlouvám, ale mám námitku, nemohl jsem hlasovat, nešlo mi to, díky, prosím o opakování hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  První věc je, zda souhlasíme s návrhem na zopakování hlasování. Prosím vás, má někdo problém s přihlášením? Všichni jsou přihlášeni? Dobře, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, aby hlasování bylo prohlášeno za zmatečné, aby se opakovalo. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro to, aby hlasování bylo prohlášeno za zmatečné a opakovalo se.

Aktuálně přítomno 73, kvórum 37, s tím, že při hlasování č. 13 byla uplatněna námitka, aby se hlasování opakovalo. Pro bylo 71, námitce se vyhovuje. To znamená, hlasování, které jsme předtím realizovali, je zmatečné. Budeme hlasovat znovu.

To znamená, nyní je přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Budeme hlasovat znovu o návrhu na schválení zákona, který máme jako senátní tisk č. 323, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38, hlasování č. 14, pro 10, návrh nebyl schválen.

Další návrh na hlasování, to je návrh na zamítnutí zákona. To znamená, nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí zákona. Spouštím hlasování.

Kdo je pro zamítnutí zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí zákona, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38. V hlasování č. 15 pro zamítnutí zákona 62, návrh zákona byl zamítnut.

Nyní je potřeba, abychom ještě na základě stykového zákona pověřili senátory, kteří odůvodní toto naše usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Hlásí se pan senátor Nytra. Další se hlásí kdo?

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Paní senátorka Seitlová jako první náhradník a pan senátor Linhart jako druhý náhradník.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže jako první náhradník paní místopředsedkyně Seitlová a jako druhý náhradník pan senátor Zbyněk Linhart. Jsou ještě nějaké další návrhy? Není tomu tak. Tzn. až spustím hlasování, budeme hlasovat o tom, že odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny pověřujeme Zdeňka Nytru, Jitku Seitlovou a Zbyňka Linharta v tomto pořadí. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38, hlasování č. 16, pro 71. Blahopřeji odůvodnitelům k tomu, že se odůvodniteli stali v pořadí, které jsme určili. Tím máme projednán zákon 477/2001 Sb., to znamená senátní tisk č. 323. Výsledkem je návrh na zamítnutí, bude projednán v Poslanecké sněmovně.

Nyní se vracíme ke zbylým třem tiskům. Ty budeme probírat v pořadí, jak je máme ve schváleném programu. Tzn. první na řadě je senátní tisk č. 320. Je to návrh zákona o odpadech, s tím, že já otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? První, kdo se hlásí, je paní místopředsedkyně Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně... (Jitka Seitlová se vzdává přednostního práva.) Dobře. Hlásí se pan senátor Petr Orel. Ne? Teď je tam už jenom Ladislav Kos. Prosím, Ladislav Kos, vidím, Ladislav Kos se hlásí. Pardon. Omlouvám se, pane senátore, tady vidím, že jste mi zmizel, vy jste mi zmizel, protože jste se přihlásil, což já jsem nezaregistroval, čili chyba je na mé straně, takže před Kosem bude mluvit Orel, což je hezké, protože je to lepší, než kdyby mluvil Orel až po Kosovi.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jak jsem avizoval v rozpravě, mám pozměňovací návrh, kterým s kolegou Kosem navrhujeme změnit letopočet, kterým by se ukončilo skládkování z roku 2030 na rok 2026. Jednou větou ještě řeknu proč... Ještě bych to zdůvodnil sám za sebe. Já bych se rád reálně dočkal toho, abychom odpad minimalizovali, recyklovali, částečně energeticky využili. Skutečně to nepatrné množství jenom dále skládkovali. Ten rok 2030, ten cíl se mi ztrácí někde v nedohlednu. Vlastní paragrafová změna zákona 320 je v podstatě jednoduchá:

1. v § 40, odst. 1 úvodní části ustanovení číslo „2030“ nahradit číslem „2026“,

2. v § 57, odst. 1 číslo „2029“ nahradit číslem „2025“.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji za načtení pozměňovacího návrhu, který jsme všichni obdrželi. Má dva body, a to bod 1 a bod 2. Dalším přihlášeným je paní místopředsedkyně Jitka Seitlová, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, mám už také předem avizovaný pozměňovací návrh, který máte ve svých lavicích. Je to velmi drobný pozměňovací návrh, nemění zásadně žádné principy, žádné termíny, které by se týkaly zásadních věcí, ale týká se obcí. Týká se toho, aby obce 15 dnů předem se dozvěděly, že jim tam přijede mobilní zařízení. Jinak se to dozví až těsně, než se tam mobilní zařízení přistaví. Myslím si, že to není nic proti ničemu, neohrožuje to žádné další souvislosti zákona, je to opravdu jen drobnost, ale věřte, že obcím to pak činí problémy.

A teď bych načetla pozměňovací návrh.

V § 17, odst. 1, písm. g) se za slova „oznámí provoz zařízení“ vkládají slova „nejpozději 15 dnů“.

Takže to je celý pozměňovací návrh.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo. Já jsem chtěl jenom připomenout, že je tady 11 pozměňovacích návrhů výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ale vzhledem k tomu, že jsou součástí usnesení výboru, tak je nemusím načítat konkrétně.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a další se hlásí pan senátor Kos, prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Já bych jednak jako zpravodaj hospodářského výboru avizoval pozměňovací návrhy, které jsou součástí usnesení hospodářského výboru a doporučil bych hlasování po jednotlivých bodech, to je první věc.

Druhá věc, předložil jsem ještě mimo výborové usnesení pozměňovací návrh.

Znění návrhu zní: V § 105, odst. 2 nahradit číslo „25“ číslem „20“.

Znění odstavce pak zní: „Od poplatku za ukládání odpadů na skládku se osvobozuje uložení odpadu určeného provozovatelem skládky při jeho uložení jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládky až do 20 % celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v poplatkovém období.“ Číslo „20“ nahrazuje číslo „25“, tedy snižuje to bezpoplatkové množství, tak jak je v návrhu těch 25, došlých z Poslanecké sněmovny, takže to snižuje na 20, a tím přináší i peníze obcím.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, myslím, že to je jasné. Zatím posledním přihlášeným je senátor Petr Štěpánek. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji, pane předsedo. Podávám pozměňující návrh k návrhu zákona o odpadech, senátní tisk č. 320.

1. v § 5, odst. 1, na konci textu písmene a) vložit slovo „nebo“,

2. v § 5, odst. 1, písm. b) slovo „, nebo“ nahradit tečkou a písmeno c) vypustit; tady se jedná o změnu původců odpadu, kde si přeji vynechat obce, že původci odpadu jsou obce, to je na vysvětlenou,

3. v § 17 na konci textu odstavce 1 doplnit slova „; to se nevztahuje na provozovatele malého zařízení podle § 11, odst. 2, písm. e)“; to je, aby malá zařízení nemusela vést provozní deník, jak jsem avizoval.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, a protože se už nikdo další do podrobné rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám.

Pro pořádek shrnuji, že máme k dispozici šest návrhů, pozměňovacích návrhů, s tím, že je to pozměňovací návrh pana Petra Orla a Ladislava Kose, pozměňovací návrh Jitky Seitlové, pozměňovací návrh Ladislava Kose a pozměňovací návrh Petra Štěpánka. Pak jsou to pozměňovací návrhy VHZD a pozměňovací návrhy, které přijal VÚZP, který je výborem garančním. Tzn. já bych nyní možná poprosil pana garančního zpravodaje, aby nám navrhl, jakým způsobem budeme hlasovat, následně, až to navrhne, my s tím budeme srozuměni, tak teprve bych ještě poprosil pana ministra a pana garančního zpravodaje k tomu, aby se vyjádřili k jednotlivým pozměňovacím návrhům, než o nich budeme hlasovat. Takže prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo, těším se na něj.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Já vás tím provedu a chci upozornit, že potom, až vám vysvětlím proceduru, požádám o pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Navrhuji tento postup a prosím, abyste mě kontrolovali.

Zaprvé, první hlasování by mělo být, vezměte si, prosím, usnesení VÚZP. Hlasovali bychom najednou o bodu 1, 2, 3 a 5... 1, 2, 3 a 5. To jsou návrhy, které přišly ze strany naší legislativy, v podstatě při projednávání i na výboru byl souhlas ministerstva, ale tam to pochopitelně budeme i opakovat, takže to nebudu zdůrazňovat.

Jako druhé hlasování navrhuji hlasovat samostatně o bodu č. 6, to je vypuštění odstavců 4 a 5 z § 155.

Jako třetí hlasování bod č. 9, to je úprava poplatku za skládkování využitelného odpadu.

Jako další hlasování by bylo společné hlasování o bodech č. 4, 7, 8, 10 a 11. To jsou všechny body spojené s odložením účinnosti zákona. Tím bychom se vyrovnali s usnesením VÚZP.

Když vezmu usnesení hospodářského výboru, první bod je v podstatě vyřešen v rámci usnesení VÚZP. Hlasovali bychom společně pro bod 2 a 3 usnesení výboru hospodářského.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se jenom zeptám, tady byl návrh zpravodaje, aby to bylo zvlášť, tak se ptám.

Senátor Ladislav Kos:  Je možné o těch dvou bodech hlasovat najednou, protože jsou si podobné, souhlasím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Následně bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu, který přednesl pan senátor Orel. Opět o obou dvou bodech současně.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Čili Orel a Kos, prosím. Musíme si to říci jasně, Orel a Kos jsou tam, aby to bylo jasné, protože potom je tam ještě jeden. Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Následně pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové. Tam je naštěstí jenom jeden bod, takže budeme o něm hlasovat. Následně pak pozměňovací návrh pana senátora Kose, opět jediný návrh v tomto návrhu. Poslední dokument je pozměňovací návrh pana senátora Štěpánka. Tam navrhuji, abychom hlasovali samostatně o bodu 1 a 2, protože spolu souvisí. A samostatně o bodu 3.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Procedury jsme si předříkali, tzn. je jasné, o čem se v rámci přestávky, kterou jsem pochopil, že teď vyhlásím, ještě se zeptám, na jak dlouho se budeme bavit, abychom věděli, o jakých komplexech... Případně potom před každým hlasováním, kterých jsem celkem napočítal 10, pokud to půjde, bude vyjádření jak příslušných zpravodajů, tak i samozřejmě potom navrhovatele. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku, tzn. do 19:30 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.31 hodin.)

Vážené dámy, vážení pánové, zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích a poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, jako první hlasování bude z usnesení VÚZP. Jedná se o body 1, 2, 3 a 5. A ještě jednou to odůvodním, jsou to všechno body, které jsou legislativní chyby v zákoně, tzn. nemají věcný dopad, ale pouze oprava chyb v návrhu zákona.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, stanovisko navrhovatele? Souhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? Souhlasné. Tzn. já už nebudu pouštět znělku, protože tady všichni sedíme, souhlasíte s tím? Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 74, kvorum 38. Pro 74, návrhy byly schváleny. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako další hlasování budeme hlasovat o bodu č. 6, pořád jsme v usnesení VÚZP, to je § 155, odst. 4 a 5 vypustit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko navrhovatele?

Senátor Ladislav Kos:  Pardon, omlouvám se, ještě jednou paragraf?

Senátor Ladislav Kos:  Bod č. 6, ano, 4-5 vypustit. Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Negaranční zpravodaj? Souhlasné. Garanční zpravodaj? Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvorum je 38. Při hlasování č. 18 pro 73, návrhy byly schváleny. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako další hlasování je bod č. 9, to je změna přílohy č. 9. V praxi to znamená úpravu cen za ukládání využitelných odpadů na skládku.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko navrhovatele? Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Nesouhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvorum 38. Pro 38, návrhy nebyly schváleny. Prosím dál, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako poslední z tohoto usnesení výboru budeme hlasovat společně o bodech č. 4, 7, 8, 10 a 11. Všechny body jsou spojeny s odložením účinnosti návrhu zákona o 1 kalendářní rok.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko pana ministra? Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné. Garančního zpravodaje? Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašich názorů. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Přítomno 74, kvorum 38. Pro 67, návrhy byly schváleny při hlasování č. 20. Pane garanční zpravodaji, můžete pokračovat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Přecházíme k usnesení VHZD. Bod č. 1 je nehlasovatelný, protože už jsme ho schválili, takže nyní budeme hlasovat společně o bodech č. 2 a 3. A jedná se o úpravu dílčích poplatků za ukládání využitelných odpadů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko ministra. Nesouhlasné. Negaranční zpravodaj? Souhlasné. Garanční zpravodaj? Neutrální. Tzn. spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Přítomno 74 senátorek a senátorů, kvorum 38, v hlasování č. 21 pro 32, návrh nebyl přijat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Orla o obou dvou bodech současně. Znamená to návrat, resp. zkrácení doby skladování z roku 2030 na rok 2026, resp. konec roku 2025.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra, prosím. Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Přítomno 74, kvorum 38, v hlasování č. 22 pro 8, návrhy nebyly přijaty. Prosím dál.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní přistoupíme k pozměňovacímu návrhu paní senátorky Seitlové a je to jediná změna, kdy by obce měly nejpozději 15 dnů před zahájením činnost mobilních zařízení být upozorněny na zahájení činnosti.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko ministra. Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné. Garančního? Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 38. Při hlasování č. 23 pro 65, návrh byl schválen. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní přistoupíme k návrhu, který přednesl pan senátor Kos, a to je úprava § 105, odst. 2, kdy se číslovka 25 nahradí číslem 20 a jedná se o celkovou hmotnost odpadů, uložených bezpoplatkově na skládce.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra? Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

74 senátorů, 38 kvórum, pro 7, návrhy nebyly přijaty. A prosím dále, pane garanční zpravodaji.

Senátor Ladislav Kos:  Pozměňovací návrh senátora Petra Štěpánka. Budeme nejdříve hlasovat dohromady o bodu číslo I. a II., které upravují § 5 odstavec 1. A ve své podstatě vypouštějí obce jako původce odpadu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Nesouhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Nesouhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74, kvórum 38, pro 7, při hlasování č. 25 návrhy nebyly přijaty. A je tady další hlasování. Prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Máme na řadě poslední per partes hlasování, a je to pozměňovací návrh senátora Petra Štěpánka, bod III., který upravuje § 17 a zjednodušeně řečeno odstraňuje provozní podmínku kompostáren.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Neutrální.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. To znamená, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Pro 64, návrh byl schválen. Takže máme odhlasovány všechny pozměňovací návrhy, některé úspěšně, některé neúspěšně. Takže nám zbývá hlasovat o návrhu vrátit zákon do Poslanecké sněmovny ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Stanovisko ministra?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak vzhledem k některým pozměňovacím návrhům je neutrální, protože jsou tam věci...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální, výborně. Stanovisko negarančního zpravodaje.

Senátor Petr Šilar:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Přítomno 74, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru.

Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuální kvórum 38, přítomno 75, při hlasování č. 27 pro 75, návrh byl schválen. To znamená, schválili jsme vrácení zákona odpadového ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny. Zbývají ještě určit zdůvodnitele nebo senátory a senátorky zdůvodnit. To znamená, pořadí prosím? Takže pořadí Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová, Zbyněk Linhart. Je to stejné, dobře. Hlásí se ještě někdo další, že chce do Poslanecké sněmovny? Nikdo nechce. To znamená, budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí s tím, aby odůvodnili návrh zákona, který jsme vrátili do sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů, senátoři Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová a Zbyněk Linhart v pořadí, ve kterém jsem to řekl. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů. Kvórum je 38, pro 75. Senátoři, kteří mohou jít zdůvodnit návrh do Poslanecké sněmovny byli schváleni. A tím končíme projednávání tohoto bodu senátního tisku č. 320 návrhu zákona o odpadech. A další bod, který nyní budeme po přerušení projednávat je senátní tisk č. 321, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností a já otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže já podrobnou rozpravu uzavírám. A poprosím pana garančního zpravodaje, aby nám řekl, jaké jsou podány pozměňovací návrhy a jakou navrhuje hlasovací proceduru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Negaranční výbor k tomu nezaujal stanovisko, pouze výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu navrhl 9 pozměňovacích návrhů. Navrhuji, aby se hlasovalo o bodě I. a II. najednou a o bodech III.-IX. najednou. Body I. a II. jsou body, které mění měřítko pro sběrná místa. Body III.-IX. mění účinnost zákona, posouvají ho o jeden rok později.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, máte někdo připomínky k navržené proceduře? Nemá nikdo připomínky, to znamená, budeme takto postupovat. To znamená, že budeme nejdříve hlasovat o bodech č. I. a II. Prosím stanovisko ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Neutrální.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Dobře. Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. 75 v sále, 38 aktuální kvórum, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75, kvórum 38. Pro 37, návrhy nebyly přijaty. Další hlasování, prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní budeme hlasovat o bodech III.-IX. návrhu, to znamená odložit účinnost a s tím spojené úpravy návrhu zákona o jeden rok.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje, což je Petr Šilar?

Senátor Petr Šilar:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Takže přítomno 75, kvórum 38. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, pro 68, návrhy byly schváleny. Děkuji.

Nyní musí hlasovat ještě o zákoně jako celku ve znění pozměňovacích návrhů. To znamená, budeme hlasovat o tom, že vracíme návrh zákona Poslanecké sněmovně ve zněních přijatých pozměňovacích návrhů. Stanovisko ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75, aktuální kvórum 38, pro 71, návrh byl schválen, to znamená, vracíme zákon do sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů. Prosím ještě návrhy na senátorky a senátory, kteří půjdou zdůvodnit navrácení? Stejné pořadí. Takže návrh Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová, Zbyněk Linhart. Jsou nějaké další návrhy? Hlásí se Petr Šilar jako další, takže jaké mu přidělíme pořadí? Jako čtvrtý, dobře. Dáma má přednost.

Jitka Seitlová ho pouští, takže to tady máme tak, že když paní místopředsedkyně pouští, tak je to potřeba využít. To znamená, budeme hlasovat o tom, že jako první se zdůvodněním půjde Zdeněk Nytra, jako druhý Petr Šilar, jako třetí Zbyněk Linhart a jako čtvrtá Jitka Seitlová. Ještě nějaká další návrhy? Nejsou. To znamená, budeme hlasovat o těchto osobách v tom pořadí, jak jsem říkal. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů. Kvórum je tedy 38. Pro 74. Senát vyslovil souhlas, aby se zdůvodněním návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny byli pověřeni Zdeněk Nytra, Petr Šilar, Zbyněk Linhart, Jitka Seitlová v tomto pořadí.

Tak já vám děkuji, tím máme za sebou senátní tisk č. 321.

A před námi je senátní tisk č. 322, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Já otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy, byť jsou lidi u řečniště, tak se nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám a poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás seznámil, zda budeme o některých pozměňovacích návrzích hlasovat a případně v jakém pořadí.

Senátor Zdeněk Nytra:  Budeme nejprve hlasovat o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jako o první budeme hlasovat o návrhu vypustit část 10 návrhu zákona. Pak společně budeme hlasovat o bodech I. a III., to znamená odložení účinnosti. A tímto hlasováním je nehlasovatelné usnesení výboru hospodářského, protože je obsaženo v tom bodě II. územního rozvoje. Takže nyní jako první bychom měli hlasovat o bodě II. VUZP, to znamená vypustit část 10.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, ptám se, jestli má někdo k proceduře nějaké námitky? Není tomu tak, takže jsme se na ní shodli. A budeme nejdříve hlasovat o bodu II. Prosím stanovisko pana ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Petr Šilar:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Garančního?

Senátor Zdeněk Nytra:  Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru.

Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 75 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38, hlasování č. 33, pro 70, návrh byl přijat. Dále, pane garanční zpravodaji?

Senátor Zdeněk Nytra:  A nyní budeme hlasovat společně o bodě I. a III., to znamená odložit účinnost návrhu zákona o 1 rok na 1. leden 2022.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko pana ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního?

Senátor Petr Šilar:  Nesouhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko garančního? Souhlasné. To znamená, přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 75, kvórum 38. Při hlasování č. 34 pro 63, návrhy byly schváleny. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a můžeme hlasovat o tom, že schvalujeme vrácení návrhu zákona ve znění schválených pozměňovacích návrhů do sněmovny. Takže prosím stanovisko pana ministra? Nesouhlasné.

Stanovisko negarančního zpravodaje? Souhlasné.

Garančního zpravodaje? Souhlasné.

Děkuji. Přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, při hlasování č. 35 se pro vyjádřilo 72 senátorek a senátorů, schválili jsme, že návrh zákona bude ve znění pozměňovacích návrhů vrácen do Poslanecké sněmovny a zbývá zdůvodnění.

Senátor Zdeněk Nytra:  Stejné. Nevím, jak se dohodlo klub KDU.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže stejné pořadí jako předchozí, to znamená Zdeněk Nytra, Petr Šilar, Zbyněk Linhart, Jitka Seitlová. Jsou ještě nějaké další návrhy? Není tomu tak. To znamená, přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby odůvodněním byli pověřeni jmenovaní senátoři?

Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, pro 75, při hlasování č. 36 návrh byl schválen. A tím jsme vyčerpali stanovený pořad dnešní části schůze. To znamená, schůze je v tuto chvíli přerušena do zítřka do 9:00. Sejdeme se v 9:00 ráno, kdy budeme pokračovat. Všem vám děkuji za účast, přeji vám příjemný zbytek večera. Vám, pane ministře, děkuji, mějte se pěkně.

(Jednání přerušeno v 19.56 hodin.)

 

ČAOH   »   Odborné články a aktuality   »   Stenozáznam z jednání Senátu k nové odpadové legislativě

Uživatelská zóna

Elektronický souhlas s rozesíláním informací v rámci Newsletteru ČAOH

  1. Udělujete tímto souhlas společnosti (správci) -Česká asociace odpadového hospodářství, se sídlem Pod Pekárnami 157/3, 19000 Praha 9, IČ: 66001536 (dále jen „Správce“), aby ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“) zpracovávala tyto osobní údaje:
    • e-mail
  2. E-mail bude zpracováván pro účely rozesílání Newsletteru ČAOH.
  3. S výše uvedeným zpracováním udělujete svůj souhlas. Souhlas lze vzít kdykoliv zpět, a to například klidknutím na odkaz v e-mailu, zasláním emailu nebo dopisu na ČAOH.
  4. Vezměte, prosím, na vědomí, že podle GDPR:
    • Máte právo požadovat po nás dodatečné informace dle čl. 12 a 13 GDPR (podrobnosti o tom, jak Vaše osobní údaje zpracováváme) podrobnosti o zpracování Vám můžou být dodatečné zaslány na Vaše vyžádaní.
    • V případě pochybností o dodržování povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů obrátit se na nás nebo na Úřad pro ochranu osobních údajů.

Anketa

Byli byste pro daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků a pro preferenci recyklovaných výrobků státem ve veřejných zakázkách?

  • Ano (49%)
  • Nevím (30%)
  • Ne (21%)

Česká asociace odpadového hospodářství

Představení asociace

Česká asociace odpadového hospodářství - Největší asociace v České republice, která sdružuje významné podnikatelské subjekty v oblastech využívání, odstraňování, svozu, sběru a recyklace odpadů.

Česká asociace odpadového hospodářství - idatabaze.czOdpady - idatabaze.cz

© 2012-2021 Česká asociace odpadového hospodářství, všechna práva vyhrazena, grafický design Reklamní a grafické studio ABRUPTA, redakční systém CMS Agilis