ČAOH: Povinnosti sběren odpadů a atomový zákon

15. února 2017

Novela atomového zákona přinesla novou povinnost sběrnám odpadů a podobným typům zařízení, ověřovat případné odpady s radioaktivitou. Sběrny odpadů a další povinné osoby proto musí uvažovat nad tím, jak se s touto novou povinností vypořádat.

Základní otázkou je, zda musí mít každé zařízení povinně příslušný detektor. Vzhledem k tomu, že se dotazy tohoto typu již delší dobu ze strany odpadových firem opakovaly, požádala Česká asociace odpadového hospodářství o stanovisko příslušný úřad, který tuto problematiku kontroluje, tedy Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Čtenářům webu ČAOH nyní přinášíme jak samotný dotaz, tak racionální a věcnou odpověď Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Dotaz ČAOH k atomovému zákonu a povinnostem sběren odpadů

„Vážení,

obracíme se na Vás s žádostí o stanovisko k novému zákonu č. 263/2016 Sb., atomový zákon, který v ustanovení § 91 obsahuje povinnosti provozovatele zařízení určeného ke shromažďování a zpracování kovového šrotu. A to mj. povinnost přijmout opatření k vyhledávání opuštěného zdroje (radionuklidového zdroje) a povinnosti týkající se pracovníka, který může být vystaven ionizujícímu záření.

V této souvislosti žádáme o objasnění vztahu ustanovení § 91 atomového zákona k zařízením určeným k nakládání s odpady, které mají souhlas (rozhodnutí) podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 14 - zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů).

Konkrétně, na která zařízení určená k nakládání s odpady se má výše uvedená povinnost vztahovat a v jaké míře? Použitá terminologie v atomovém zákoně neodpovídá pojmům používaným v zákoně o odpadech. Není tedy jasné, zda se povinnost podle § 91 má týkat rovněž všech zařízení ke sběru a výkupu odpadů, sběrných dvorů obcí (takovýchto zařízení jsou v tisíce) nebo až zařízení k využívání kovových odpadů (zařízení ke zpracování, hutí).

Jaká konkrétní opatření by měla zařízení přijmout, aby byla v dostatečné míře ve vztahu k případné kontrole splněna povinnost přijmout opatření k vyhledávání opuštěného zdroje? Lze toto mít zajištěno např. smluvním vztahem s externím subjektem, který by v případě rizikové situace na vyžádání zajistil měření? Zodpovězení výše uvedených dotazů by nám, jakožto České asociaci odpadového hospodářství, pomohlo v rámci naší osvětové činnosti lépe odborně pomoci s vhodným naplněním této povinnosti u subjektů v odpadovém hospodářství. V tomto směru bychom rovněž přivítali informaci, zda váš úřad neuvažuje o přípravě nějakého metodického doporučení k předmětné věci.“

Odpověď Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

„Vážený pane Havelko,

na základě Vaší žádosti o objasnění povinností souvisejících s ustanovením §91 zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon, Vám sdělujeme, že: vzhledem k návaznosti na evropskou direktivu, konkrétně Směrnice Rady 2013/59/Euratom ze dne 5. prosince 2013, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy ochrany před nebezpečím vystavení ionizujícímu záření a zrušují se směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom, zejména čl. 92 až 95. není zcela možné implementovat pojmy a kategorizace z jiných právních předpisů.

Tento přístup je odůvodněn rovněž účelem právní úpravy, kterým je ochrana před ionizujícím zářením v případech, kdy se zdroj záření vyskytuje v neobvyklé situaci a kdy jsou mu vystaveny fyzické osoby, které nemají dostatečnou znalost příslušných ochranných opatření.

V návaznosti na Váš dotaz souhlasím s tím, že povinných osob bude poměrně velké množství. Tato skupina osob bude vymezena tím, že jimi provozovaná zařízení jsou stacionární povahy a v rámci své činnosti komerčně nakládají se směsným kovovým odpadem. Ovšem vzhledem k pravděpodobnosti takových událostí a jejich potencionální nebezpečnosti, v souvislosti s ochranou zdraví osob a životního prostředí, je přístup v přijatých opatřeních diferenciovaný a konkrétní pracoviště by mělo zvolit takové prostředky, které budou pro jeho provoz optimální.

Pro zjednodušení lze říct, že pracoviště s nejmenším objemem přijímaného materiálu mohou zvolit jako postačující opatření pouze vizuální kontroly, tedy za předpokladu, že tak lze učinit vzhledem k formě materiálu a způsobu přepravy. Při takto nastaveném způsobu kontroly je však nezbytné vybavit pracovníka, který bude za tuto kontrolu zodpovědný dostatečnými znalostmi a materiály pro možnost správného rozhodování. Za základní materiál v této souvislosti považuji doporučení SÚJB, které je v současnosti ještě ve staré verzi přístupné na internetových stránkách Úřadu a které bude nahrazeno novou přepracovanou verzí. Při vizuálně vzniklém podezření je následně nutné mít možnost potvrdit vše i na základě měření a zde navazuji na Váš předpoklad, ano tuto kontrolu je možné zajistit i externím způsobem. Tento postup by však měl být řádně zdokumentován a popsán v rámci provozních pokynů pracoviště.

Pracoviště, u kterých vizuální způsob detekce není proveditelný (nákladní vozy, vlaky atd.) a externí působ dozimetrické kontroly je např. z důvodu velkého obratu materiálu neefektivní, je jediným možným způsobem zajištění vlastního detekčního systému a to jak pomocí ručního měřidla případně průjezdovou bránou. Při zajištění této techniky se celý proces značně zpřesní, zjednoduší a to přinese kromě daleko vyššího stupně radiační ochrany i snížení nákladů např. za zadržení vozidla nebo vrácení vagonu z hutí při nedostatečné kontrole. Kromě toho „velká“ zařízení jsou již ve většině případů některou z uvedených technologií vybavena.

Na závěr bych chtěl jasně shrnout dopovědi na Vaše dotazy:

- povinované subjekty jsou stacionární zařízení zabývající se výkupem a shromažďováním směsného kovového materiálu (šrotu)

- přijatá opatření jsou volena na základě odstupňovaného přístupu, podle charakteru provozu se může jednat o vizuální kontrolu, kontrolu pomocí ručního měřidla, případně detekční brány.

- externí dozimetrická kontrola je možná v případech „malých“ provozoven, kde by zavedení vlastní kontroly nebylo efektivní, pro tento případ musejí být postupy při vzniku podezření na záchyt radioaktivního materiálu zpracovány zvlášť precizně a prakticky

- Úřad v rámci zmiňované problematiky připravuje, kromě jiného, novou verzi stávajícího doporučení a praktický a přehledný návod v podobě posteru. Kromě toho je v rámci jednotlivých regionů možné dohodnout konkrétní konzultace, případně školení.

Záměrně jsem výše vynechal zmínku o zařízeních určených k tavbě. U těchto subjektů a to především nejedná-li se o jedno druhové zpravování materiálu, je radiační kontrola ve většině případů již zajištěna a to většinou vlastními prostředky, anebo požadavkem deklarace radiační čistoty dodávaného materiálu. Kromě toho je těmto zařízením věnována zvláštní pozornost ve zmiňovaném doporučení. Doufám, že se mi podařilo dostatečně zodpovědět Vaše dotazy a pokud přetrvají nějaké nejasnosti, neváhejte se na mě obrátit.“