Je třeba, aby v legislativním procesu bylo více racionality

Původní zadání bylo poměrně logické a pochopitelné

V roce 2018 a v roce 2019 byly Evropskou unií nastaveny základní strategické cíle pro oběhové hospodářství na dalších 10 až 15 let. Vydané směrnice byly většinově hodnoceny pozitivně a dávaly poměrně jasný koridor pro technologické nastavení pro další strategické období. Tuto novou legislativu jsme aktivně podporovali. V České republice jsme si v návaznosti na nové směrnice schválili národní legislativu v roce 2020. A v roce 2021 také klíčové prováděcí předpisy.

Od té doby mohli investoři začít realizovat konkrétní práce na nových investicích. Projektů byla připravena široká řada. Od moderních třídících linek, přes kapacity zpracovatelské, recyklační až po projekty na energetické využití. V legislativní úrovni se řešily výkladové nejasnosti nové legislativy a v několika málo novelizacích se odstraňovaly největší praktické problémy s novým legislativním nastavením. Evoluce oběhového hospodářství běžela poměrně racionálně a funkčně.

Evropská legislativa a její neustále změny nepřinesly jistotu investicím, spíše naopak

Pak ale přišla druhá polovina roku 2022. Na evropské úrovni byl z iniciativy Evropské komise zveřejněn návrh nového obalového nařízení PPWR. Ten přinášel řadu zásadních nejistot pro připravované nebo již realizované investice, protože výrazně měnil celý dosavadní koncept obalů, sběru, třídění a recyklace a povinností s nimi spojených. Objevily se první odborné analýzy k textu nařízení a byly dosti kritické a byly z řady míst. Paleta cílů a povinností nového nařízení byla vzájemně rozporných, problémové byly i právní formulace.

V České republice následně došlo k výměně na pozici ministra životního prostředí, tím se nově stal Petr Hladík. Bez ohledu na dosavadní výstupy odborných pracovních skupin resortu MŽP, ministr mediálně vyhlásil, že v České republice zavede povinné zálohování nápojových obalů (PET a plechovek). Tato podstatná zpráva obratem zastavila širokou řadu moderních investic do oběhového hospodářství. Netýkalo se to jen třídících technologií.

Oběhové hospodářství je komplexní systém a podobné umělé zásahy v něm mají široké dopady na řadu navazujících investic. Po-té nastaly dva roky nejistoty, zda ministr své prohlášení skutečně prosadí, či nikoli. O tom již bylo napsáno mnoho, proto není třeba se tomu zde znovu věnovat. Faktem však je, že touto zbytečnou dvouletou anabází Česká republika ztratila cenný čas pro budování svých cenných konkurenčních výhod, které zde díky posledním 20 letům rozvoje dosavadního systému jednoznačně máme.

ČR plní náročné evropské cíle, i přesto jsou vynucovány ekonomicky neefektivní direktivní změny

Česká republika dlouhodobě plní všechny cíle evropské legislativy v oblasti obalů. Data Eurostatu ukazují, že Česká republika se dlouhodobě řadí mezi premianty EU. Pokud si vezmeme konkrétní oficiální čísla MŽP, či autorizované obalové společnosti EKO-KOM, tak recyklujeme 99 % odpadního papíru, 84 % skla, 91,9 % ocelových obalů a 71,4 % všech kovových obalů. U plastů jsme už v roce 2023 překročili cíle EU pro rok 2025 – dosahujeme více než 52% recyklace, což je jedno z nejvyšších čísel v celé Evropě. Díky těmto dobrým výsledkům platíme jako ČR také jeden z nejnižších poplatků do EU za plasty.

Dlouhodobé výsledky jsou objektivně dobré. A je vhodné si říci, že tyto výsledky stály značné úsilí lidí, obcí i firem, ale i nemalé peníze. Legislativní povinností je řada. Proto je zcela nezbytné stávající systém dále rozvíjet, protože prostřednictvím něj lze splnit nejen cíle k obalům, ale také cíle pro všechny komunální odpady. Je ekonomicky velmi výhodné stavět komplexní systém, nikoli samostatná řešení pro jednotlivé odpadové toky.

Pozitivem je zprácování POH ČR, k řešení jsou i další věci

Pozitivem končících čtyř let bylo zpracování a vydání nového Plánu odpadového hospodářství ČR. Ten je v rámci možností poměrně kvalitní a může napomoci k plánování dalších potřebných investic. V dalším období máme k řešení řadu vážných bodů.

ČR potřebuje navýšit kapacitu pro zpracování spalitelných nebezpečných odpadů, které již nebudou moci jít na skládky.

Potřebujeme také připravit efektivní správu pro nové legislativou EU vynucené EPR komodity a to tak, aby nezatěžovala další administrativou, byla co nejúspornější v oblasti vlastní správy a také, aby byla nastavena dobře, co se týká možných konfliktů zájmů. Měla by být také univerzální pro všechny budoucí komodity. Proto, aby byla ekonomicky efektivní.

Dále bude nutné vyřešit dlouhodobě známé parametrické legislativní problémy ve vztahu k některým technologiím a typům odpadů. Pro příklad uveďme odpady s obsahem PVC a další odpady, které vznikají v nemalé míře na třídících linkách, nejsou reálně recyklovatelné a nejsou vhodné ani do energetického využití.

Nutné bude konečně vyřešit také možnost započítávání kompostovaných odpadů v obcích a městech v kompostérech občanů. Zde se stát zcela zbytečně připravuje o nemalé množství reálně využitých odpadů, které by si mohly obce započítat. Ale zatím je jim v tom byrokraticky bráněno.

V legislativě je více takovýchto umělých překážek, kdy se prokazatelně vytříděné odpady nezapočítávají buď do sběru, nebo do recyklace. Stát se tím připravuje o evidentně provedený nemalý výkon a zbytečně si tak zdražujeme odpadové hospodářství jako celek. To není racionální.

Přemíra legislativních povinností, drahé energie a byrokracie dusí možnosti firem a technologického rozvoje

Věřím, že nastane čas potřebné racionalizace míry povinností, byrokracie, administrativy a nákladů, které legislativa vyvolává ve stále větší míře. U stávajících předpisů je třeba udělat analýzu povinností, jak to například požaduje Hospodářská komora.

Je třeba vyhodnotit faktický přínos jednotlivých povinností a na druhé straně náklady na jejich zavedení a také udržování. Vyhodnocení je třeba udělat na jasných a měřitelných parametrech. Povinnosti nepřínosné, či neefektivní je třeba zrušit. U každých nově zaváděných povinností bychom si měli jasně sdělit, co a kdy mají přinést. Mělo by to být měřitelné. A pokud to nepřinesou, měly by být po vyhodnocení opět zrušeny.

Není rozumné vláčet jako společnost za sebou aktuálně cca 14 000 platných předpisů, jak to v roce 2018 spočítala Akademie věd. S jistotou vám mohu sdělit, že je stejně nikdo nezná a tedy nedodržuje, riskuje však za ně postihy a stát je díky jejich udržování rok od roku výrazně dražší a dražší. Takový systém není efektivní a není ekonomický. Navíc to ani lidem, ani firmám, nic pozitivního nepřináší, naopak jim to bere. Měli bychom se systémově naučit ty nepotřebné povinnosti systematicky rušit.

To vše samozřejmě platí i pro evropskou úroveň. Tam to platí dvojnásob. Tam navíc musíme bedlivěji hlídat a vynucovat respekt pro národní zájmy a zastřešující evropské principy, jako např. princip subsidiarity.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, Odpadové fórum 11/2025