Právo: Na staré ekozátěže chybějí desítky miliard

13. března 2017

V pondělním vydání deníku Právo vyšel na titulní straně článek k problematice řešení starých ekologických zátěží. V této věci nyní ČAOH a Hospodářská komora ČR vyvíjejí aktivity k nápravě stavu, kdy nabyvatelé postižených lokalit již 25 let čekají na vypořádání smluvího závazku státu k sanaci znečištěných lokalit.

Právo | 13.3.2017 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1 | Autor: Šárka Mrázová Vladimír Klepáč

Česká republika je stále plná míst, kde je půda kontaminovaná nebezpečnými látkami z hospodaření podniků před rokem 1989. I když se stát zavázal, že tyto škody odstraní, dodnes své závazky nesplnil. Podle ministerstva financí (MF) nepřesahují u starých zátěží závazky státu 35 miliard korun, kritici to ale zpochybňují. Ekozakázek k vyřešení jsou přes tři stovky, z toho nedokončených je 159. Jedna zakázka ale často zahrnuje více lokalit k sanaci, a podle MF jich tak zbývá 500 až 600.

Hospodářská komora ČR i další firmy proto žádají stát, aby dal jasné a transparentní podmínky pro výběr lokalit k sanaci a zavázal se, dokdy je ukončí.

Ekologické škody vznikly při hospodaření průmyslových či zemědělských podniků, těžbě surovin nebo činností armády před listopadem 1989. Při privatizaci státního majetku v 90. letech se stát smluvně zavázal, že škody na své náklady odstraní, a nabyvatelům majetku byly přiznány finanční garance. Z těchto peněz se měly sanace řešit. „Smutnou realitou je, že stát 25 let smlouvy nenaplňuje, což je problém jak pro nabyvatele, tak zejména pro životní prostředí v postižených lokalitách,“ řekl Právu ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) Petr Havelka.

Na likvidaci škod už šlo 51 miliard

Suma garancí v účinných, tedy neukončených ekologických smlouvách byla 153 miliard korun, z nichž se 51 miliard investovalo. Zbývá 102 miliard. Tato částka však podle náměstka ministra financí Ondřeje Závodského neodráží míru kontaminace jednotlivých areálů, neboť garance se zpravidla stanovovala až do výše kupní ceny podniku.

„Ze všech analýz prováděných jak MF, tak i ministerstvem životního prostředí vyplývá, že částka na naplnění ekologických závazků státu vtělených do takzvaných ekologických smluv s nabyvateli privatizovaného majetku nepřesáhne 35 miliard,“ odpověděl Právu. Finance podle něj dlouhodobě usilují o získání dalších peněz na sanace i prostřednictvím rychlejší likvidace příslušných státních podniků.

Na staré ekozátěže chybějí desítky miliard

Po dokončení bude prý v řadě případů možné převést likvidační zůstatek na zvláštní účet privatizace, a peníze tak využít. "Kdyby to tímhle tempem pokračovalo dál, vysanují se lokality za nějakých osmdesát let,“ podotkl Havelka.

S velkou ekologickou zátěží se například potýkají Šlapanice na Brněnsku. Přímo uprostřed obytné zástavby se zde nachází někdejší průmyslový pětihektarový areál, v němž se kdysi vyráběly dehtové lepenky. Léta se odpady z nich vypouštěly do lagun, a okolní půda je proto škodlivými látkami doslova prosycena. Vyřešení problému je ale v nedohlednu. Areál patřil firmě Icec Šlapanice. Ta je jednou ze společností, jimž loni vláda odmítla zvýšit garance na odstranění ekologické zátěže. Šlapanické radnici nezbylo nic jiného než od ní celý pozemek za 22 miliónů koupit.

Nyní připravuje podklady pro jeho úplnou dekontaminaci, a pak požádá vládu, aby jí s projektem pomohla. Město jej samo není schopno financovat. Na odstranění této ekologické zátěže byla v polovině devadesátých let přitom vyčleněna státem garance 77 miliónů.

„Na úplnou dekontaminaci nedošlo. Škodliviny jsou stále v půdě a prosakují dál,“ řekla Právu šlapanická starostka Michaela Trněná (nez.). Z původní garanční částky bylo téměř vše utraceno, zbylo z ní jen 54 tisíc korun. Icec si dekontaminaci pozemků nemohl dovolit. Podle studie z roku 2010 přijde na 117 miliónů. „Celých patnáct let se nic nedělo, a kdybychom areál nekoupili, stav by se dále jen zhoršoval,“ postěžovala si.

Člen představenstva Hospodářské komory ČR Jan Mraček Právu řekl, že řada nabyvatelů majetku, mezi nimiž jsou i desítky členů komory, už dlouhá léta čeká na vyrovnání se státem. „Určitě nechceme vystupovat někde před soudem a žalovat. To je záležitost nabyvatelů. Myslíme si ale, že když už třeba i dvacet let trvá nějaký nárok nabyvatele a stát tu věc neřeší, je nutné, aby Hospodářská komora pomohla při komunikaci,“ uvedl.

Rychlejší a také transparentnější

Prezident HK ČR Vladimír Dlouhý a ČAOH proto požádali loni v červnu ministerstvo financí, aby sanace starých ekologických zátěží zrychlilo a definovalo transparentní podmínky jejich budoucího zadávání a dobu, kdy budou závazky státu vypořádány.

Chtěli po úřadu také seznam lokalit, u nichž je státní závazek, a také jeho výši. Seznamu se jim sice dostalo, avšak nejsou spokojeni s návrhem budoucího postupu při sanacích. V privatizačním fondu, který je určen na řešení těchto starých ekologických zátěží, je podle MF zhruba 13,5 miliardy korun. Ročně se v posledních letech provede sanace u deseti velkých projektů a uzavře kolem deseti nových smluv. K prioritám pro letošní rok patří například lokalita Koksochemie spol. Vítkovice, a. s., nebo laguna železitých kalů v průmyslovém areálu Synthesie v Semtíně. Ministerstvo se jednání nebrání, nyní ale žádná nejsou a ani dopis asociací prý dosud neobdrželo.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz) s využítím článku v deníku Právo

Pravidelné zasílání novinek z webu ČAOH získáte po vložení vaší emailové adresy na titulní straně webu v sekci "Novinky emailem"