Vývoj energetického využití odpadů v České republice k roku 2025: mezi ambicemi, legislativou a skutečnými potřebami praxe

Zadání evropské odpadové legislativy stále zůstává velmi silně orientováno na prioritní cíle související s recyklací. Nově se předepisují povinné recyklované obsahy do nových výrobků. Evropská unie dokonce vytváří legislativní tlak na přednostní využití odpadů nikoli jen do recyklace jako takové, ale dokonce do recyklace, jejímž výstupem mají být obaly pro potraviny. Tedy do recyklace skutečně energeticky i zdrojově velice náročné, ne-li nejnáročnější. A tedy i nejdražší. Odborníci na to namítají, že takové směřování má spíše ideologický, nežli odborný podklad, a že to ve svém důsledku může recyklaci jako takovou spíše poškodit. Svým způsobem se nastavuje prostředí, kde z odpadů budeme na základě direktivního zadání vyrábět obaly pro potraviny a z primárního plastu koberečky do aut a textil. Popsané legislativní směřování, aktuálně realizované v Evropské unii, do značné míry nerespektuje ekonomické principy a volné tržní prostředí. Proto to může být pro evropský prostor další nesnadná zkouška konkurenceschopnosti Evropské unie a firem zde usazených a podnikajících, oproti ostatním kontinentům, kde podobným legislativním směrem nejdou.

Realita schvalovaných a stavěných projektů v České republice zatím plně nereaguje na nejnovější legislativní tlaky Evropské unie. Stále se v oblasti většinového nakládání s komunálními odpady orientuje prioritně zejména na jejich přímé energetické využití. Lze říci, že realita klíčových velkokapacitních projektů směřuje spíše k modelu, ve kterém má své klíčové místo energetické využití. Na druhou stranu se stále hlasitěji zmiňuje podmínka předúpravy odpadu a vytřídění obsažených recyklovatelných složek. Tento vývoj je z části artikulován také v přijatém Plán odpadového hospodářství ČR 2025–2035.

Současně se stále více ukazuje problém nedostatečných kapacit na spalování nebezpečných odpadů v České republice, na což Česká asociace odpadového hospodářství opakovaně upozorňovala již od roku 2021, tedy od účinnosti nové odpadové legislativy. Nový Plán odpadového hospodářství ČR konkrétně sděluje, že v České republice aktuálně chybí kapacita spaloven nebezpečných odpadů pro minimálně 45 000 tun. To má i své legislativní dopady.

Kontext a záměr Plánu odpadového hospodářství ČR 2025-2035

Přijetí Plánu odpadového hospodářství ČR 2025-2035 v polovině roku 2025 představuje první koncepční aktualizaci v oblasti odpadového hospodářství za mnoho let. Dokument zčásti reflektuje nasazení nových a ještě náročnějších evropských cílů, potřebu efektivního využití surovin z odpadů, tlak na recyklaci, minimalizaci skládkování a zároveň uznává limitace skutečné kapacity zpracovatelských zařízení v ČR. Nový plán obsahuje model, který má kombinovat tři pilíře: prevenci vzniku odpadů, maximální materiálové využití a energetické využití tam, kde jiná alternativa není reálná. Klíčová však bude otázka skutečného množství odpadů pro energetiku a neméně podstatná bude i otázka jejich formy a konkrétních parametrů vznikajících odpadů v dalších 10 letech až 20 letech na území České republiky.

Ekonomická analýza, která je součástí Plánu odpadového hospodářství ČR 2025-2035, odhadla značné investiční potřeby. Stát i soukromý sektor budou muset v příštích letech investovat do budování třídicích linek, recyklačních center, zařízení pro TAP (tuhá alternativní paliva) a do moderních spaloven. Plán počítá nejen s výstavbou nových zařízení, ale i s modernizací technologií a rozšířením kapacit existujících linek. Tento komplexní záměr je důležitý, bez něj není možné dosáhnout ambiciózních cílů recyklace a minimalizace skládkování, ani zajistit bezpečné a odpovídající využití, či jiné naložení s odpady, které nelze recyklovat.

Aktuální Plán v řadě svých částí obsahově souzní i s podrobně popsanou cestou ke splnění cílů oběhového hospodářství v původní strategii autorizované obalové společnosti Eko-kom a.s. vytvořené společně s obecními svazy SMO ČR a SMS ČR a s profesními organizacemi z oblasti odpadového hospodářství ČAOH, SVPS, SKS, ČAObH. Tato strategie vytvořená v letech 2020 a 2021 nese název Strategie 21 a z odborného hlediska je stále platná a rozumně a pragmaticky orientovaná. 

Třídění, předúprava a role třídicích linek v novém modelu

Již v letech 2022 a 2023 odborníci upozorňovali, že ke splnění platných zákonných cílů — nejméně 65 % recyklace komunálních odpadů — bude nezbytné zásadně zvýšit podíl odpadů, které projdou tříděním a úpravou před dalším zpracováním. Podle analýz bude nutné zajistit nějakou formu třídění a úpravy odpadů pro cca 85 % veškerého produkovaného komunálního odpadu. Tento přístup se začíná v praxi uplatňovat: v Ostravě byla uvedena do provozu velmi moderní třídicí linka, která umožňuje efektivní separaci recyklovatelných složek (plasty, kovy, papír apod.) i frakcí vhodných pro tuhá alternativní paliva (TAP). Linka dokáže na jedné směně zpracovávat obsah žlutých kontejnerů a na druhé směně třídí směsný komunální odpad. Podle dat provozovatele linky, společnosti OZO Ostrava, je účinnost třídění velmi vysoká a odpovídá projektované účinnosti.

Celý region tak má prostřednictvím takového zařízení splněné cíle i pro sběr nově definovaných komodit jako jsou jednorázové nápojové obaly typu PET lahví a plechovek. Toto řešení je ve svém důsledku výrazně efektivnější, a to jak ekonomicky, tak ekologicky, než pokud by se zde vynucoval sběr prostřednictvím povinného zálohování těchto obalů. Důvod je prostý. Ostravské řešení zajišťuje velmi efektivní oběhové hospodářství nejen pro dvě hodnotné a dobře recyklovatelné suroviny, ale pro všechny kovové obaly, plasty, papír a také biologicky rozložitelnou složku. Výsledné výstupy poskytují čisté a kvalitní materiálové frakce, které jsou uplatňovány v recyklaci.

Do energetického využití jsou efektivně směřovány frakce pro recyklaci nevhodné. Tato praxe je v souladu s evropským trendem. V řadě zemí, které aktivně rozvíjejí oběhové hospodářství, se již prosazuje pravidlo, že směsný komunální odpad smí být energeticky využíván jen tehdy, pokud prošel přetříděním. To minimalizuje ztráty recyklovatelných surovin. Tento přístup se stále více rozšiřuje, zatím však není plošný.

Česká republika navíc těží z faktu, že pro deset milionů obyvatel máme již v obcích a městech rozmístěno přes 1 065 000 barevných sběrných nádob. A jejich počet stále narůstá. Data Eurostatu ukazují, že Česká republika se dlouhodobě řadí mezi premianty EU. Pokud si vezmeme konkrétní oficiální čísla Ministerstva životního prostředí, či autorizované obalové společnosti EKO-KOM, tak recyklujeme 99 % odpadního papíru, 84 % skla, 91,9 % ocelových obalů a 71,4 % všech kovových obalů. U plastů jsme už v roce 2023 překročili recyklační cíle EU pro rok 2025 – dosahujeme více než 52 % recyklace, což je jedno z nejvyšších čísel v celé Evropě.

Tyto výsledky jsou objektivně velmi dobré, ale samozřejmě stojí značné úsilí i peníze firem i občanů. Za těmito výsledky je řadu let běžící aktivní intenzifikace celého třídícího systému a jeho efektivní synergické nastavení. Vše zapadá do kontextu požadavků evropských směrnic oběhového hospodářství z roku 2018. I přes tyto úspěchy se evropská legislativa dále silně zpřísňuje a od roku 2025 (nařízení PPWR) nově předepisuje řadu pro dosavadní systém nikoli pozitivních změn. To je ale už trochu jiný příběh, který nicméně bude ještě silněji omezovat budoucí množství odpadů pro energetiku a navyšovat náklady celého systému.

Aktuálně lze shrnout, že z hlediska české reality dosavadní vývoj znamená, že nově budované nebo modernizované spalovny směsného odpadu (ZEVO) musí počítat s další postupnou změnou kvality a množství vstupů, tedy dovážených odpadů určených ke spálení. Množství neupraveného SKO bude dále postupně klesat, stejně jako jeho výhřevnost, protože v něm již nyní probíhající intenzifikací třídění ubývají využitelné i spalitelné složky. OZO Ostrava veřejně uvádí, že podle výsledků jejich dlouhodobého měření se aktuální měřená výhřevnost zbytkového odpadu v černé sběrné nádobě, v některých oblastech s déle zavedeným systémem „door to door“ pohybuje okolo 3 MJ na kilogram (nikoli v sušině). Spalitelné a recyklovatelné složky v černé nádobě logicky výrazně ubývá, protože cena za svoz směsného odpadu, kterou platí občané rok od roku roste, což vytváří systémový tlak na snižování produkce SKO a větší objemy vytříděného odpadu v barevných nádobách.

Parametr reálné výhřevnosti zbytkového odpadu může být obdobný i v dalších částech republiky, a to přímo úměrně počtu barevných třídících sběrných nádob a stále jednodušším podmínkám, které mají občané v řadě regionů pro třídění komunálních odpadů. Konkrétní obrázek o postupném vývoji kapacit pro třídění ze strany občanů v obcích a městech si lze udělat podle níže uvedeného grafu vývoje počtu nádob stávajícího třídícího systému v ČR.

Posuny v kvalitě jsou viditelné i z pravidelně prováděných rozborů směsného komunálního odpadu. Níže na koláčovém grafu uvádím zastoupení jednotlivých frakcí tak, jak plyne z celorepublikových průměrů analýz AOS Eko-kom. Z praktického hlediska to může do budoucna znamenat vyšší tlak na regionální koordinaci svozu, vyšší cenu za odpadovou službu nebo tlak na dovoz odpadů z jiných regionů — pokud kapacita spaloven přesáhne množství lokálně generovaného zbytku. Na druhou stranu třídící linky zpracovávají stále větší objemy materiálů z barevných nádob a roste tak i podíl vytříděné nerecyklovatelné frakce, která má vysoký energetický obsah. Ta je zpravidla směrována do výroby tuhých alternativních paliv. Na tyto energeticky bohaté frakce by si mohly teoreticky pomýšlet i spalovny na směsný komunální odpad. Je zde však určité technologické omezení vyvolané vysokou výhřevností této frakce, která zpravidla přesahuje projektovanou výhřevnost vstupů pro již stojící spalovny. Na výměty z třídění nově cílí zájem i investoři do procesů chemické recyklace.

Složení obsahu směsného komunálního odpadu, Ekokom, 2024 

Alternativní paliva (TAP) — rostoucí význam a rostoucí investice

Rostoucí podíl nerecyklovatelných frakcí, který vzniká jako výstup z třídících linek v souvislosti s intenzivnějším tříděním v obcích a městech, zároveň poskytuje novou příležitost pro další rozšíření výroby tuhých alternativních paliv (TAP). V období 2023–2025 došlo k několika významným investicím směrem k rozvoji výroby a využití TAP. Tento rozvoj výroby tuhých alternativních paliv nejaktivněji probíhá v moravské části České republiky, kde se současně počítá s rozvojem dalších energetických koncovek vhodných pro tento druh paliva. Na dvou níže uvedených grafech Ministerstva průmyslu a obchodu můžeme vidět posun, který ve využití paliv z odpadů přineslo spuštění energetického zdroje typu multipalivového kotle vhodného i pro paliva z odpadů v Přerově.

Na druhém grafu je pak viditelný postupný dlouhodobý každoroční nárůst využití paliv z odpadů v cementárnách za poslední dlouhou časovou řadu. Ta byla narušena až vývojem v letech 2022 a 2023 kdy je viditelný dočasný pokles využití paliv z odpadů v cementárnách způsobený zejména řadou odstávek provozovaných zařízení v daném časovém úseku, které na území České republiky proběhly. Tento pokles by se měl nyní eliminovat a mělo by se opět navázat na původní dlouhodobý trend v navyšování využití paliv z odpadů ze strany cementáren.

Jak ukazuje řada plánovaných projektů zejména v moravské části České republiky, ekonomicky může být využití paliv z odpadů - TAP velmi racionální variantou, jak reagovat na legislativní a technologické výzvy aktuální doby. Investiční náklady jsou nižší, než v případě samostatné spalovny, provoz je flexibilní, a teplárny mohou v případě potřeby kombinovat TAP s jinými palivy. Navíc TAP umožňuje využít frakce s vyšší výhřevností, což může zlepšit energetickou efektivitu systému a současně snížit uhlíkovou stopu oproti doposud využívanému uhlí nebo jiným fosilním palivům.

Realizované a připravované spalovny — od plánů k realitě

Vedle TAP a dotřiďovacích linek pokračuje i realizace tradičních přístupů — zejména výstavby nebo přípravy velkokapacitních spaloven směsného komunálního odpadu (ZEVO). Nejdále je projekt spalovny v Komořanech u Mostu. Již probíhá výstavba. Tato koncovka má dlouhodobě připravené prostředí vhodné i pro samotné spuštění. Má vyřešeny i otázky dodávek odpadů a odběrů energií. Dalším velkým projektem je spalovna v Mělníku. Ke konci roku 2025 získala stavební povolení, což znamená, že projekt vstoupil do realizační fáze. Spalovna by měla mít kapacitu cca 320 000 tun SKO ročně, což ji řadí mezi největší zařízení svého druhu v ČR. Na druhou stranu je poměrně blízko největší spalovně v ČR, v Praze Malešicích. Investiční náklady jsou velmi vysoké. Pomoci s nimi má proto odsouhlasená vysoká dotace. Dotační podmínky však tlačí investora ke splnění náročných časových cílů. Z druhé strany zařízení musí zajistit odpovídající dodávky odpadů v technologií vyžadované kvalitě (výhřevnosti) a zmiňovaném množství. To, s ohledem na shora uvedené probíhající změny v oblasti odpadového hospodářství a jeho legislativě, nebude úplně jednoduchý úkol. V moravské části se v oblasti ZEVO na směsný odpad počítá s doplněním dalšího kotle spalovny SAKO Brno.

V některých krajích (např. v Jihočeském) ale původní ambiciózní projekty velkých centrálních spaloven (tj. pro celé regiony) čelí konkurenci menších, regionálně orientovaných konceptů založených zčásti na směsném komunálním odpadu a zčásti na dodávkách TAP a s tím související spolupráci s třídicími linkami. Tyto alternativní návrhy se ukazují být pro obce poměrně atraktivní: nižší investiční náklady, menší dopad na dopravu, flexibilita v provozu a potenciál využití zbytkových odpadů, které by jinak byly přepravovány na velké vzdálenosti. Zájem aktivně hlásí i menší městské teplárny. I ty by rády realizovaly některé investice s vidinou možnosti využití paliv z odpadů z regionálních třídících a zpracovatelských linek. Těmto regionálním záměrům však do jisté míry brání zbytné administrativní překážky, které má ve své legislativě Česká republika a které jsou zde přítomné nad rámec evropských legislativních požadavků. Tyto překážky by se daly nazvat gold-platingem. Je to například velikostní omezení zdroje pro možné využití paliv z odpadů, které je stanoveno vyhláškou MŽP k palivům z odpadů. Toto omezení původně navrhovalo MŽP na racionální hodnotu 5 MW. Vyhláška však ve finále nese omezení, že TAP odpovídající této vyhlášce mohou spalovat jen zdroje s velikostí nad 20 MW. To zatím, trochu zbytečně, vyřadilo z efektivního energetického využívání odpadů zdroje o velikosti 5 – 20 MW, tedy právě řadu menších městských tepláren. Pokud by se našla vůle pro regionální energetické využití nerecyklovatelných zbytků po třídění v energetických koncovkách tohoto typu v městech, pak by se jednalo i o regionálně velmi efektivní řešení s nízkou uhlíkovou náročností ve vztahu k přepravě nerecyklovatelných odpadů.

Kapacitní krize v oblasti kapacit spaloven nebezpečných odpadů — stín nad celým systémem

Navzdory probíhajícímu pozitivními vývoji v oblasti kapacit třídění, výroby TAP a nových energetických koncovek na ostatní odpady, existuje v ČR vážný, naléhavý problém v oblasti nedostatečné kapacity pro spalování nebezpečných odpadů (NO). Podle posledních dat, publikovaných v létě 2025, funguje v ČR celkem 21 spaloven nebezpečných odpadů s celkovou kapacitou kolem 104 000 tun ročně. To je nedostatečné ve světle skutečné potřeby. Podle nového Plánu odpadového hospodářství ČR schází kapacita přibližně 45 000 tun pro spalitelné nebezpečné odpady.

Tento deficit je o to vážnější, že od 1. ledna 2026 měla podle platné legislativy vstoupit v účinnost povinnost stanovená vyhláškou MŽP, že spalitelné nebezpečné odpady lze likvidovat pouze spalováním. S ohledem na zřejmou nesplnitelnost této povinnosti ve vztahu k dostupným kapacitám spaloven nebezpečných odpadů v ČR, v září 2025 MŽP po naléhání profesních svazů spustilo proces novelizace příslušné vyhlášky, aby se zajistil nutný posun termínu. Pokud se co nejdříve nestihnou postavit nové spalovny nebezpečných odpadů nebo rozšířit kapacity těch stávajících, může to vést k praktickému kolapsu sektoru likvidace nebezpečných odpadů — firmy nebudou mít kam své odpady odvést, což může znamenat environmentální, hygienické i legislativní riziko.

Profesní svazy opakovaně upozorňovaly, že termín 2026 není realistický — povolovací procesy jsou neúměrně dlouhé, veřejná slyšení často přináší odpor místních obyvatel a získání IPPC povolení trvá také velmi dlouho. Aktuálně se proto navrženou novelizací prodlužuje termín na konec roku 2027. Je třeba rovněž vnímat skutečnost, že část nebezpečných odpadů není reálně spalitelná. Český průmysl zatím nenašel dostatečné alternativy, což znamená, že pokud se nevybudují nové specializované kapacity — spalovny nebezpečných odpadů, moderní termické úpravny, nebo jiné technologie — zůstane část těchto odpadů jen velmi obtížně řešitelná. Klíčovým úkolem pro další období je proto zprůchodnění schvalovacích procesů těchto zařízení. Investoři řeší tyto projekty s příslušnými povolujícími orgány v konkrétních případech i déle než 15 let. To je skutečně velmi problematické nastavení povolovacího procesu. Nastavení, které pak státu neumožňuje technologický rozvoj v intervalu jeho vlastní požadované legislativní a technické úrovně v daném oboru. Takový je stav je objektivně neudržitelný a žádá si rychlé řešení na straně státu. 

Napětí mezi koncepcí oběhového hospodářství, progresivní evropskou legislativou a ekonomickým tlakem na energetické využití

Současný vývoj ukazuje, že i když Plán odpadového hospodářství ČR 2025-2035 deklaruje prioritu materiálového využití a predikuje další rozvoj recyklace a třídění, realita je komplexnější a často do určité míry paradoxní. Na jedné straně roste direktivní tlak na recyklaci, minimalizaci skládkování a omezení energetických technologií produkujících CO2. Na straně druhé však pulzuje ekonomická potřeba zpracovat nerecyklovatelný odpad — a to jak komunální, tak průmyslový či nebezpečný, a to za ekonomicky akceptovatelných podmínek ve vztahu ke konkurenceschopnosti. To vede k širšímu rozvoji investic do ZEVO, spaloven i zařízení na využití TAP.

Tento hybridní model může být pragmatickou cestou, pokud bude správně řízen, zejména ekonomickými a tržními mechanismy a bude mít dostatečný legislativní prostor pro realizaci. Spektrum možných řešení a technologických přístupů může dávat potřebný prvek stability a odolnosti celkového systému. Od třídicích linek přes výrobny TAP a regionální teplárny až po velké ZEVO, to vše ve funkční kombinaci může být silnou výhodou stabilního systému odolného vůči výkyvům způsobeným externími vlivy. Nicméně to vyžaduje kvalitní koordinaci, stabilní a smysluplné legislativní prostředí, transparentní plánování a dlouhodobé strategické myšlení. A v neposlední řadě také prostor pro respekt k základním ekonomickým principům, které nesmí být eliminovány ve jménu ideologicky prosazovaných direktivních řešení, která jsou zpravidla ekonomicky neudržitelná.

Česká republika potřebuje komplexní systém odpadového hospodářství založený na synergiích jak v oblasti odpadů, tak v oblasti energetiky. Pro stát naší velikosti není vhodné realizovat samostatné separátní systémy sběru na vybrané komodity, ani systémy nuceného zálohování jednorázových obalů. Taková řešení jsou extrémně drahá a v ekonomické rovině nemohou konkurovat synergickému komplexnímu třídícímu systému v obcích a městech založenému na co nejefektivnějších procesech.

Dva konkrétní příklady. Sebrání jedné PET lahve v nově zavedeném zálohovém systému na Slovensku je 7 krát dražší, než sebrání stejné PET lahve stávajícím třídícím systémem v ČR. Náklady platí vždy ve finále občané. Druhý příklad. Společnosti Deloitte spočítala, že zavedení povinného zálohování nápojových obalů, vynucené v Polsku nařízením PPWR, vyjde během 10 let na 44 miliard zlotých, tedy asi 250 miliard korun. A to jsou jen dva typy nápojových obalů (PET a plechovky), které lze sbírat mnohonásobně levněji. Pro srovnání cena za vynucené zálohování v Polsku odpovídá ceně jednoho jaderného bloku v Dukovanech, který by vyráběl elektřinu pro firmy a lidi dalších 40-60 let. Je tedy otázka, zda jsou řešení vynucená evropskou legislativou obhajitelná a zda jsou dobrou službou pro firmy a pro lidi. Vždy bychom měli vědět, co si za vynaložené peníze kupujeme a zda je to skutečně nezbytné, výhodné pro lidi, nebo alespoň obhajitelné. 

Výhled a doporučení pro roky 2026–2035

Na základě současné analýzy je možné identifikovat několik klíčových doporučení a scénářů pro budoucí vývoj:

• Stabilizace kapacit pro nebezpečné odpady dle potřeb ČR — bez nutného rozšíření kapacit nebo novelizace legislativy hrozí vážné problémy v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Je nutné co nejdříve zajistit výstavbu nových kapacit spaloven NO nebo alternativních technologií pro zpracování NO. Do doby zajištění kapacit je nezbytné prodloužit přechodné lhůty odpovídajícím způsobem a řešit otázku navýšení poplatku za skládkování nebezpečných odpadů.
• Prioritní rozvoj třídění a předúpravy odpadu — investice do třídicích linek a dotříďovacích center by měly zůstat základním kamenem odpadové strategie; pouze tak lze minimalizovat materiálové ztráty a zajistit kvalitní vstup pro recyklaci a využití druhotných surovin. Evropské cíle pro recyklaci nelze bez dalších investic do třídících technologií a bez navyšování množství tříděného komunálního odpadu naplnit.
• Realistické plánování kapacit spaloven SKO (ZEVO) — spalovny jsou důležitou součástí celého komplexního systému využití odpadů a jejich kapacity jsou potřebné. Vzhledem k legislativou vyvolanému a dále očekávanému poklesu objemu neupraveného směsného odpadu je však nutné předpokládat, že některé z plánovaných velkokapacitních spaloven nemusí mít dostatek vhodného vstupního materiálu během svého provozu minimálně v dalších 10 – 20 letech. Je vhodné provést kritické regionální analýzy dostupnosti vhodného odpadu při respektování nutnosti plnění související evropské legislativy, včetně jejich nejnovějších součástí a zohlednění flexibilních scénářů produkce a vyžití odpadů.
• Podpora TAP a regionálních energetických systémů — teplárny, cementárny, průmysl a regionální energetické sítě mohou sehrát důležitou roli, pokud budou TAP efektivně využívat; tyto projekty jsou často technicky a ekonomicky méně náročné než celokrajské ZEVO postavené na využití neupraveného SKO. Je vhodné zajistit revizi omezujícího parametru velikosti zdroje pro využití TAP dle vyhlášky MŽP k TAP. Jako vhodná minimální velikost zdroje se jeví ministerstvem původně navrhovaných 5 MW.
• Aktivní evropská legislativní politika ze strany národních států požadující respekt EU k národním specifikům a k efektivitě národních komplexních systémů nakládání s odpady, včetně energetického využití. Požadavky EU by měly prioritně respektovat principy technologické neutrality. Pokud jej některé platné evropské předpisy nerespektují (např. PPWR), je nutné je co nejdříve novelizovat.
• V legislativě je vhodné přijmout komplexní debyrokratizační opatření a nastavit systémové procesy rušení povinností a direktiv, které jsou v rámci hospodářství neefektivní a nepřínosné, případně povinností, které jsou v ČR přísnější, než je rámec evropské legislativy.
• Veškerá nově přijímaná legislativa by měla být nově podrobena přísnému testu ekonomické udržitelnosti a přínosnosti nově navrhovaného řešení, a to ve vztahu k navýšení konkurenceschopnosti dotčených firem a národního hospodářství.

Pokud se tyto kroky podaří uvést do praxe, má Česká republika možnost vytvořit moderní, vyvážený systém odpadového a oběhového hospodářství, který respektuje principy udržitelné ekonomiky a zároveň zabezpečí energetické využití při zachování environmentálních standardů a bezpečnosti.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, viceprezident Unie zaměstnavatelských svazů České republiky pro vydání odboného Kompendia Invicta Bohemica