Připomínky k výzvě Evropské komise k přípravě delegovaných aktů k PPWR

Evropská komise ve výzvě uvádí potřebu jednoznačných metodik pro výpočet, ověřování a přeshraniční kontrolu recyklovaného obsahu plastu v obalech. Cílem je mimo jiné zabránit narušení vnitřního trhu, falešnému deklarování recyklovaného obsahu a investiční nejistotě. ČAOH tento rámec respektuje, současně však upozorňuje na některé zásadní aspekty, které by měly být při přípravě těchto pravidel zohledněny. Níže uvádíme jednotlivé body stanoviska ČAOH.

Rovnocenné podmínky pro evropské a mimoevropské producenty

Podle ČAOH je zásadní, aby byly zajištěny rovnocenné podmínky pro evropské a mimoevropské producenty druhotných surovin, aby pro evropské producenty nebyla stanovena výrazně přísnější kritéria, než pro producenty ze třetích zemí. ČAOH proto navrhuje nejprve podrobně analyzovat kritéria kvality odpadů ze třetích zemí a následně uvážlivě nastavit požadavky pro evropský prostor ve vztahu k druhotným surovinám produkovaným a obchodovaným mimo EU. Stanovisko upozorňuje, že rozdílné požadavky mohou vést ke snížení konkurenceschopnosti evropského prostoru.

ČAOH se ve stanovisku vyjadřuje k využívání "post-consumer" odpadu od spotřebitele. Podle něj evropská legislativa už dnes upřednostňuje plasty pocházející z tohoto  odpadu. Při vhodném nastavení může tento princip přispět k dlouhodobě vyšší míře využití odpadních komunálních plastů.

Recyklovaný obsah v obalech pro potraviny

ČAOH ve stanovisku nedoporučuje zavádět povinný recyklovaný obsah v obalech určených pro potraviny. Poukazuje přitom na možné budoucí dopady na zdraví a současně uvádí, že oblast aplikací mimo „food grade“ je dostatečně široká pro využití významného množství druhotných plastových surovin.

Asociace v tomto směru sděluje: "Jeví se jako potřebné vypracovat oponovanou komplexní studii dopadů k tématu legislativního zakotvení povinnosti recyklovaného post consumer odpadu pro obaly určené pro kontakt s potravinami. Jde o prověření, zda je toto legislativní učení udržitelné, racionální a ekonomicky efektivní. A zda je v souladu s evropským principem předběžné opatrnosti v oblasti možných rizik pro zdraví obyvatel."

ČAOH zároveň upozorňuje na rozdíl v evropských pravidlech. U PET lahví na pitnou vodu pro běžnou spotřebu legislativa stanovuje povinnost používat určitý podíl recyklovaného odpadního plastu. U PET lahví určených pro kojence však takový požadavek nestanovuje. ČAOH proto navrhuje podrobně prověřit, proč se pravidla v těchto případech liší a jaké mohou mít dopady na zdraví lidí. Zvláštní pozornost by podle asociace měla být věnována mikroplastům, nanoplastům a aditivům, která mohou s recyklovaným materiálem souviset. Studie řady prestižních světových univerzit doložily, že ve vodě v PET lahvích je násobně větší množství mikro a nanoplastů, než se původně předpokládalo. Nyní je třeba vyloučit možné negativní vlivy na lidský organismus.

Ve stanovisku se konkrétně uvádí: 

• Rovnocennost podmínek: Je nutné zajistit legislativní nastavení tak, aby na evropské producenty druhotných surovin nebyla stanovena přísnější kritéria, než na producenty z třetích zemí. Proto je vhodné nejprve podrobně analyzovat kritéria kvality odpadů z třetích zemí a požadavky pro evropský prostor navrhovat uvážlivě ve vztahu k druhotným surovinám produkovaným a obchodovaným mimo EU. V opačném případě hrozí snížení konkurenceschopnosti evropského prostoru.
• Nevyžadovat povinný recyklovaný obsah v obalech potravin – Míra budoucího rizika pro lidské zdraví je nezanedbatelná. Šíře aplikací mimo „food grade“ je dostatečně rozsáhlá, aby absorbovala široké množství druhotných surovin, včetně plastů.
• Důraz na využití „post consumer“ odpadu – Evropská legislativa již obsahuje důraz na nutné využití prioritně „post consumer“ plastů. Tento fakt může při vhodném nastavení působit jako pozitivní princip pro zajištění dlouhodobě vyšší míry využití odpadních komunálních plastů.
• Technologická neutralita založená na LCA a na efektivitě: Hodnocení forem sběru, třídění a recyklačních technologií na základě reálné a komplexní energetické, materiálové bilance celého životního cyklu a ekonomické efektivity. Jednotlivé formy technologií sběru, třídění a recyklace nesmějí být legislativou upřednostňovány, aniž by bylo zcela prokázané, že míra jejich vlivu na životní prostředí hodnocená komplexní studií LCA, včetně proběhlé oponentury, je výrazně odlišná, a to při vysokém stupni ekonomické efektivity. Prioritou by měla být technologická neutralita a vysoký respekt k soutěži různých řešení. Řešení nejefektivnější a nejvíce konkurenceschopné bude mít následně dominantní postavení. Toto může přispět navýšení konkurenceschopnosti evropského prostoru, nikoli legislativní určení.

Jak ověřovat podíl post-consumer recyklátu

Jedna z částí připomínek se věnuje metodice výpočtu a ověřování podílu tzv. post-consumer recyklátu (PCR). Stanovisko upozorňuje na finanční a logistickou náročnost prokazování obsahu PCR materiálu. Vychází přitom z modelů sledovatelnosti materiálového řetězce podle ISO 22095.

První možností je fyzická sledovatelnost. Recyklovaný materiál je při ní fyzicky oddělen nebo je v jednotlivých výrobních šaržích zajištěn stanovený fyzický poměr. Tento způsob podle ČAOH sice poskytuje vysokou míru důvěryhodnosti, zejména u mechanické recyklace, ale je nákladný a v praxi složitě realizovatelný. V komplexních výrobních řetězcích může vyžadovat významné investice do oddělené infrastruktury a skladování. Je otázka zda jsou takové investice racionální a ekonomicky udržitelné. Stanovisko upozorňuje zejména na dopad těchto požadavků na malé a střední podniky.

Druhou možností je model hmotnostní bilance, tzv. Mass Balance. Jde o účetní metodiku sledování materiálových toků, která umožňuje alokovat recyklovaný vstup na výstupní produkty v případech, kdy dochází k fyzickému smíchání s primární surovinou a fyzický podíl recyklátu na výstupu nelze přímo změřit.

ČAOH uvádí, že regulace sledování a prokazování prostřednictvím Mass Balance se jeví jako administrativně a ekonomicky méně náročná a z hlediska konkurenceschopnosti evropského prostoru může být racionálnější a efektivnější. Současně asociace navrhuje využít pro digitální ověřování standardizované datové struktury a propojit příslušná data s Digitálním pasem výrobku, který EU připravuje.

ČAOH požaduje technologickou neutralitu

Další část stanoviska se týká kritérií udržitelnosti technologií sběru, třídění a recyklace plastů. ČAOH zde požaduje technologickou neutralitu. Jednotlivá řešení by podle ní měla být posuzována podle reálné energetické a materiálové bilance za celý životní cyklus a také podle ekonomické efektivity.

U jednodruhových plastových toků, jako jsou PET, PE nebo PP, podle stanoviska vykazuje mechanická recyklace nejnižší měrnou spotřebu energie a nejnižší emise CO₂ekv. ČAOH proto uvádí její základní roli z hlediska udržitelnosti.

Chemická recyklace, například pyrolýza nebo plynofikace, může mít podle stanoviska doplňkovou roli zejména u problematičtějších, vícevrstvých nebo degradovaných plastů. U těchto materiálů nemusí mechanická recyklace umožnit dosažení požadované kvality.

Jednotlivé technologie sběru, třídění a recyklace by podle ČAOH neměly být legislativně upřednostňovány bez prokázání výrazně odlišného vlivu na životní prostředí. Ten by měla doložit komplexní studie LCA včetně oponentury a současně by měla být zohledněna ekonomická efektivita.

Prioritou by podle ČAOH měla být technologická neutralita a respekt k soutěži různých řešení. Pokud se jednotlivé technologie posuzují podle skutečné energetické a materiálové bilance celého životního cyklu a ekonomické efektivity, může se následně prosadit řešení, které je nejefektivnější a nejvíce konkurenceschopné. Právě tento princip může podle stanoviska přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti evropského prostoru, nikoli předem stanovené legislativní zvýhodnění konkrétní technologie. Tímto problémem je bohužel evropská legislativa již zatížena a bude nutné již platná legislativní vynucení vybraných technologií zrušit a posunout sektor opět do technologicky neutrálních podmínek. Tedy pokud chceme, aby tento segment byl do budoucna konkurenceschopný ve vztahu k ostatním kontinentům. 

Pro posuzování udržitelnosti navrhuje ČAOH konkrétní parametry. Patří mezi ně materiálová výtěžnost, reálná recyklovatelnost s ohledem na technologické a materiálové ztráty, měrná spotřeba energie na tunu vyprodukovaného recyklátu, celková bilance emisí skleníkových plynů podle LCA dle ISO 14040/44 a objem a charakter nebezpečných vedlejších produktů a odpadních toků.

Kontrola recyklovaných materiálů dovážených ze třetích zemí

Další část stanoviska tvoří otázka dovozu recyklovaných plastových materiálů ze zemí mimo EU. ČAOH upozorňuje na riziko deklaratorních podvodů, například přimíchávání primárního plastu do materiálu deklarovaného jako recyklát v důsledku cenového rozdílu.

Řešením mohou být povinné periodické fyzické inspekce výroben ve třetích zemích prováděné akreditovanými orgány podle ISO/IEC 17020 a 17065. Tyto kontroly by podle stanoviska měly nahradit samotné spoléhání na čestná prohlášení. ČAOH zároveň upozorňuje, že samotný dozorový a auditní systém nemůže zcela vyrovnat nákladové a cenové rozdíly způsobené rozdílnými legislativními požadavky v EU a ve třetích zemích. Proto zde znovu zdurazňuje nutnost srovnání a vyvážení požadavků pro evropský a mimoevropský prostor.

Kolik recyklovaného plastu se do EU dováží?

ČAOH ve stanovisku odpovídá také na faktické dotazy Evropské komise týkající se dovozu recyklovaných plastových materiálů a plastových obalů ze třetích zemí.

Kombinovaná nomenklatura celního sazebníku nemá specifické podpoložky, které by spolehlivě odlišily primární polymer od recyklovaného granulátu nebo regenerátu. Na základě tržních analýz, mimo jiné ICIS a EuRIC, proto ČAOH uvádí kvalifikovaný odhad. Dovoz nejvýznamnějšího recyklovaného polymeru, rPET ve formě vloček a regranulátu, do EU podle něj dosahuje přibližně 300 000 až 500 000 tun ročně. Dovoz dalších recyklovaných polymerů, zejména rHDPE a rPP, je nižší, v řádu desítek tisíc tun, podle stanoviska však vykazuje rostoucí tendenci.

ČAOH zároveň uvádí, že přímý dovoz prázdných plastových obalů, například lahví, fólií a předlisků, společně s nepřímým dovozem obalů prostřednictvím dováženého zboží a potravin představuje podle odhadů zpracovatelského řetězce přibližně 10 až 15 % celkového objemu plastových obalů uváděných na trh EU. Významnou část mají podle stanoviska představovat flexibilní a průmyslové obaly dovážené z Asie a Blízkého východu.

Mezi hlavní země původu dováženého recyklovaného plastu ČAOH řadí státy jihovýchodní a jižní Asie, zejména Čínu, Indii, Vietnam, Thajsko, Indonésii a Malajsii, dále Turecko, Egypt, Spojené království a země západního Balkánu.

Stanovisko současně upozorňuje, že část dováženého materiálu deklarovaného jako PCR podle něj vykazuje cenové parametry, které jsou obtížně slučitelné s dodržením evropských environmentálních a auditorských požadavků. ČAOH v této souvislosti uvádí riziko falešných deklarací, například přimíchávání primárního plastu, a upozorňuje, že zpřísňování evropských požadavků může zvyšovat motivaci k jejich obcházení. Jako jednu z cest proto navrhuje větší srovnání a vyvážení kritérií EU s požadavky dalších světových regionů.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství