Sara Muznik :„Dodej nebo zaplať“ - Článek aktuální tento týden i v ČR - zejména na Olomoucku a Mělnicku

16. září 2018

Tento týden se má hlasovat v referendu o spalovně (ZEVO) v Mělníku a také o zřízení umělé celokrajské odpadové společnosti v Olomouckém kraji, která má vozit odpady z celého kraje do podobného typu zařízení.

Úvodní komentář

Níže uvedený zahraniční článek je aktuální právě tento týden také v ČR. Hned v pondělí má zastupitelstvo Olomouckého kraje hlasovat o možném vzniku celokrajské odpadové společnosti, kterou má vést náměstek hejtmana Oklešťka a která je nezbytná k tomu, aby směsné komunální odpady z Olomouckého kraje končily v množství cca 100 000 tun v kapacitách centrálního zařízení typu ZEVO (spalovny). Aktuálně se k této věci a k řadě souvisejících rizik pro obce a města kriticky vyjádřila např. senátorka a zastupitelka Olomouckého kraje RNDr. Jitka Seitlová - plný text jejího vyjádření je k dispozici zde - Odpady Olomouckého kraje - rizika pro občany - Příliš velká míra nejistoty na příliš velkou dobu a vše zaplatí občané kraje.

V pátek budou, tentokrát sami občané, na mělnicku (Horní Počaply) hlasovat o tom, zda chtějí mít ve svém okolí velkokapacitní spalovnu (ZEVO), do které by se rovněž svážely odpady z území celého kraje (cca 320 000 tun). Aktuální komentář z mělnického zpravodaje je k dispozici zde - JUDr. Petr Kowanda - Pravda a lež o spalovně v Horních Počaplech.

Starosta Mělníka MVDr. Ctirad Mikeš možnou výstavbu spalovny komentoval zde - Město Mělník a plánovaná spalovna ČEZ v Horních Počáplech.

Sara Muznik: „Dodej nebo zaplať“

Je spalování odpadů slučitelné s recyklací?

Obvyklým argumentem v minulosti bylo, že bychom mohli recyklovat co nejvíce odpadu a spálit, co zůstane. Realita je taková, že spalování může odradit od recyklace. Proč tomu tak je?

Recyklace versus spalování

V Evropě je stále častější praxe spalování odpadů v takzvaných zařízeních na energetické využívání odpadů (ZEVO). Zhruba čtvrtinu veškerého komunálního odpadu spaluje 450 spaloven ve většině členských států střední, severní a západní Evropy. Tato praxe je často prezentována jako udržitelná možnost nakládání s komunálním odpadem. Ale odpad není obnovitelný zdroj. Produkce surovin, které nakonec skončí jako odpad, vyžaduje velké množství energie, kterou lze ušetřit recyklací materiálů namísto vyčerpávání zdrojů. Recyklace je také ekonomicky výhodnější a vytváří více pracovních míst než spalování. Z ekologického i sociálního hlediska není pochyb o tom, že recyklace je nejlepší metodou nakládání s odpady.

Jak spalování snižuje recyklaci

Spalovny jsou nákladné, takže pro dosažení zisku a splácení investičních nákladů potřebují zaručený přísun odpadu. Zařízení na výrobu odpadu proto vyžadují, aby obce podepisovaly dlouhodobé smlouvy, na základě kterých jsou nuceny dodávat minimální množství odpadu po dobu 20 až 30 let nebo zaplatit poplatky na kompenzaci ztrát na zisku spalovny (příklad viz zde). Těmito smlouvami se obce zavazují produkovat určité množství odpadu místo toho, aby snížily jejich množství a zároveň zvýšily míru recyklace.

Pozoruhodný případ z Itálie ilustruje tento problém v praxi. V roce 2002 byla ve firmě Pietrasanta zhotovena středně velká spalovna na základě rozkazu regionální vlády Toskánska bez souhlasu okolních obcí. Spalovna byla spravována soukromou firmou Veolia po dobu 7,5 let, dokud nebyl v červenci 2010 zastaven provoz. Hlavním důvodem uzavření spalovny bylo porušení ekologických norem, především nesprávné čištění odpadních vod. Během tohoto procesu však došlo ke konfliktu mezi 6 obcemi a vedením podniku kvůli smlouvám „dodej nebo zaplať“, které uzavřela regionální vláda.

Obce zavedly door to door – potom nebylo dost odpadu pro spalovny, obce platily tvrdé pokuty

Obce zavedly systém odděleného sběru, tzv. „door-to-door“, v souladu s evropskou rámcovou směrnicí o odpadech s cílem splnit národní cíle recyklace ve výši 65%. Oddělený sběr v obcích proto snížil množství směsného odpadu pod hranici 10 000 tun za rok, tedy pod minimální množství uvedené ve smlouvách se spalovnou. V reakci na to vedení společnosti požadovalo, aby obce vyplatily celkem 13 milionů eur, což vedlo v letech 2010 až 2015 k právní bitvě.

Obce, chycené v bezvýchodné situaci, skončily s pokutou 5 milionů eur za nedodržení smluvních závazků jen proto, že úspěšně prováděly oddělený sběr odpadu.

Takové případy jsou v Evropě stále častější, zejména ve Velké Británii.

a) V Nottinghamshire rada města odmítla oddělený sběr potravinového odpadu, aby se vyhnula pokutám za nedosažení cílů pro spalování odpadu.

b) Další městské radě v Stoke-on-Trent byla uložena pokuta za to, že do místní spalovny dodala nižší než stanovené minimální množství odpadu.

c) V oblasti Derby míra recyklace klesla z 42% na 31% v průběhu jednoho roku kvůli specifickým ustanovením týkajícím se složení odpadu ve smlouvě se spalovnou, která podporovala spalování recyklovatelného a kompostovatelného materiálu.

Situace v EU a co s tím může Evropský parlament udělat

Z důvodu mylných představ a často nedostatečně transparentního rozhodovacího procesu je spalování v ZEVO bohužel v Evropě stále běžnou praxí (příklad v ČR zde a zde). Každý rok se recykluje nebo opětovně použije méně než 40% odpadu, přičemž by dle ZERO WASTE měla být dosažitelná až 90% míra recyklace (cíl EU říká alespoň 65%). Namísto prodeje recyklovatelných materiálů pro opětovné použití, který by byl ekonomicky i ekologicky účinný, smlouvy "dodej nebo zaplať" vyžadují, aby obce spálily cenné zdroje v centrálním zařízení (ZEVO).

Tento přístup je v rozporu s celkem mírnými evropskými cíli redukování odpadu do roku 2020 (i s nově schválenými cíli k roku 2035). Nemluvě o tom, že recyklace šetří obrovské množství emisí CO₂ a může hrát důležitou úlohu při plnění cílů týkajících se změny klimatu, které jsou stanoveny v Pařížské dohodě. V současné době v EU každoročně spalujeme 81 milionů tun odpadu. Potencionálně lze snížit množství odpadu o 25 milionů tun za rok, pokud budeme provádět navrhované plány nulového odpadu (ZERO WASTE) a oběhového hospodářství, jak již mnoho měst v EU zrealizovalo. Do roku 2030 by kapacita spalování v EU mohla být snížena o 75%, kdyby všechna evropská města opravila, znovu používala nebo recyklovala alespoň 85% svých odpadů/materiálů, tak jako je tomu např. v italském Trevisu. Chceme-li zvýšit míru recyklace, musíme zastavit financování spalování (ZEVO).

Evropský parlament diskutuje o evropské směrnici o obnovitelných zdrojích energie (RED II). Tato směrnice bude implementována v následujícím desetiletí a bude ovlivňovat lokální politiky a finanční investory. Je důležité, aby finanční podpora obnovitelných zdrojů energie byla v souladu s doporučeními uvedenými ve Sdělení Komise o energetickém využívání odpadu, podle kterých se mají postupně ukončit režimy podpory spalování odpadu.

Tvrzení, že recyklace a spalování jsou kompatibilní postupy, je zavádějící, protože spalování potlačuje recyklaci. Smlouvy "Dodej nebo zaplať" mají svazující efekt a omezují úsilí o snížení produkce a oddělený sběr odpadů, a proto jsou v rozporu s evropskými environmentálními cíli.

Ke stažení

Vyjádření senátorky RNDr. Jitky Seitlové k možným rizikům zřízení celokrajské odpadové společnosti v olomouckém kraji - odpady-ok---rizika-pro-obcany.docx.pdf [ 600.81 kB, PDF ]

Zdroj: Úvodní komentář Ing. Petr Havelka, ředitel ČAOH + následný článek autor: Sara Muznik, ZERO WASTE EUROPE - https://www.zerowasteeurope.eu/2017/10/deliver-pay-waste-incineration-causes-recycling-slow/

Pravidelné zasílání novinek z webu ČAOH získáte po vložení vaší emailové adresy na titulní straně webu v sekci "Novinky emailem"