Kněžice jsou energeticky soběstačné díky bioplynce

Článek o dalším smysluplném a úspěšném projektu dobře fungujícím ve stávajících podmínkách českého odpadového hospodářství vyšel v prosincovém čísle časopisu Odpady.

„Ano, jsme energeticky soběstačná obec,“ říká starosta Kněžic Milan Kazda. „V dodávkách tepla jsme soběstační ze  sta procent, v elektřině dokonce více než ze sta procent.“ 

Pro obec tuto službu zajišťuje bioplynová stanice s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, kotelna na biomasu a teplovodní rozvod centrálního zásobování teplem v celé obci.

„Jako první jsme měli záměr vybudovat peletizační linku a  kotelnu na biomasu s rozpočtem kolem 60 mil. korun a návratností asi tři roky,“ vzpomíná starosta.  „V roce 2000–2001 byly dostupné dotace, navíc měla obec něco  málo našetřeno. Ale pořád jsme hledali informace, až jsme se v roce 2004 na  energetickém veletrhu poučili, jak to je vlastně s těmi bioplynkami – a v červenci už jsme na ni měli stavební povolení.“

Úvaha byla podle Milana Kazdy logická:  biomasa od zemědělců slouží jako surovina pro bioplynovou stanici, která z ní vyrobí elektřinu a digestát poslouží jako hnojivo na polích.

Financování

„Dostali jsme dotaci a museli si sehnat úvěr,“ vzpomíná Milan Kazda. „Banka od nás chtěla smlouvy o smlouvách budoucích na dodávky surovin, odběry energií atd., to však bylo někdy obtížné. Stavět jsem začali v roce 2004, zprovoznění BPS a naplnění smluv přišlo v roce 2006. Kolik firem, s nimiž máte smlouvu, za ty dva-tři roky změní zaměření nebo zanikne?“

Důležitým podkladem pro žádosti o dotace i úvěry byl počet občanů, kteří se na budoucím systému v obci chtěli podílet. „Museli jsme občany ukecat, aby si  od nás vzali teplo. Nejdřív jich bylo jen 80, po přemlouvací kampani jich nakonec bylo sto dvacet. S tím jsme žádali dotaci,“ říká starosta. “Když jsme začali stavět, projevilo zájem dalších 27 lidí. Na ty už jsem však dotaci neměli, takže nám to vlastně projekt prodražilo.“

Prvotní náklady na vybudování celého systému byly 120 mil. Kč, z toho 95 mil. Kč pokryla dotace.  S dalšími nutnými investicemi (drtič na bioodpad) dosáhly celkové náklady 138 milionů korun.  „Při ekonomických úvahách nám pomohlo, že jsme je odvozovali od cen hnědého uhlí. “ 

Celkovou finanční kondici systému ovlivňuje hodně aspektů.  „Občané chtějí platit  co nejnižší cenu za teplo, což je logické. Na počátku jsme jim slíbili 260 Kč/KJ plus mínus DPH. Od té doby cenu držíme, měníme jen o DPH. Cenu tepla dotace neřešila, pomáhá nám zelený bonus,“ vysvětluje starosta.

Projekt se financuje zejména z prodeje elektřiny z kogenerace. Do finanční rozvahy je třeba také zahrnout úspory z  vyřešení odpadních vod v obci: „Jelikož můžeme na bioplynce zpracovávat obsah žump z Kněžic i okolních přidružených obcí, nemusíme stavět kanalizaci a čistírnu odpadních vod, které by byly velmi nákladné.“

Vstupy

Jako vstupy pro bioplynovou stanici slouží bioodpady, odpady  ze zemědělské výroby nebo kaly z ČOV.  Díky vybudované hygienizaci může BPS zpracovávat i gastroodpady a vedlejší živočišné produkty.

„Ročně potřebujme 23 tisíc tun odpadů,“ vysvětluje Milan Kazda. „Využíváme hlavně  bioodpady, a když je jich málo, nakupujeme cíleně pěstovanou biomasu.  Pro kotle získáváme štěpku v našich lesích, a spolupracujeme i s okolními obcemi. Když potřebují, pošleme jim lidi se štěpkovačem přímo na místo.“

Cena vstupů se podle Milana Kazdy pohybuje jako na houpačce. Nově budované zemědělské BPS spotřebovávají využitelné bioodpady, takže jich začíná být málo. „Za odebrání odpadů už nám producenti neplatí, často se dělíme o náklady na dopravu,  nebo ji platíme celou,“ popisuje situaci starosta. „Když jsme BPS stavěli, předpokládali jsme, že bude významný podíl gastroodpadů, to se však nesplnilo. Nejspíš se stále zkrmují, i když je to zakázané.  Na bioplynku nám je přiveze jen ten, kdo má zavedené ISO a musí prokázat, kde jeho gastroodpady končí.“ 

Problémy

Bioplynové stanice jsou vždy v podezření, že zapáchají – zvláště když zpracovávají živočišné produkty. „Tohle zařízení nikdy nebude vonět po fialkách, ale 80 % lidí v obci ani neví, že tu BPS je,“ tvrdí starosta. „Občas jsou problémy, když se hnojí digestátem,“ připouští. Digestátu vzniká za rok kolem 20 tisíc tun a zemědělci ho rádi odebírají, protože jim nahrazuje hnojiva.

„Půjčenou částku bychom měli splatit do 15 let, už jsme zhruba v polovině,“ vypočítává Milan Kazda. „Teď uvažujeme o vybudování  suché fermentace, která by rozšířila spektrum přijímaných odpadů –  zejména těch, které mají nějaké znečištění (hlína, kamení, drobné větvičky). Ty zatím dělají ve fermentaci velké problémy.“

Závěr

Je zřejmé, že Kněžicím se pravděpodobně podařilo odhadnout trend, kdy odpady jsou racionálně využívány v lokálních, investičně smysluplných menších zařízeních, která nepotřebují nyní tak často zmiňované navyšování poplatků v zákoně o odpadech a vytváření umělých centralizovaných systémů řízení odpadů v rámci krajů, známých pod zkratkou ISNO. Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství k tomu dodává: „Na tomto pozitivním příkladu dobře fungujícího zařízení je vidět, že cesta úpravy odpadů dává smysl a může být ekonomicky výhodná za stávajících podmínek. BPS v Kněžicích je dalším potvrzením faktu, že odpadové hospodářství nepotřebuje v poslední době navrhované navýšené financování ze strany občanů a firem zvýšenými poplatky a s tím spojené umělé systémy přerozdělování peněz prostřednictvím úřadů. To, co naopak potřebujeme, je zachování doposud fungujícího volného tržního prostředí.“

Autor: Jarmila Šťastná; článek vyšel v prosincovém čísle časopisu Odpady