Nové evropské nařízení pro vozidla s ukončenou životností se dotkne výrobců, zpracovatelů i vlastníků vozidel

Evropská unie schválila nové nařízení o vozidlech s ukončenou životností (End-of-Life Vehicles – ELV). Nařízení nahrazuje dosavadní směrnice 2000/53/ES a 2005/64/ES a nově propojuje požadavky na konstrukci vozidel, jejich materiálové složení, recyklaci i rozšířenou odpovědnost výrobců.

Nová pravidla významně rozšiřují povinnosti výrobců vozidel, stanovují nové požadavky pro autorizovaná zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností a částečně rozšiřují svou působnost také na další kategorie vozidel. Nařízení bude platné po svém zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie a účinné dva roky po vstupu v platnost. 

Vozidlo bude muset být navrženo s ohledem na budoucí recyklaci

Jednou z nejvýznamnějších změn je důraz na princip tzv. ekodesignu. Výrobci budou muset již při vývoji nových vozidel zohledňovat jejich budoucí demontáž, opětovné použití jednotlivých dílů i recyklaci použitých materiálů. Nové typy vozidel budou muset být konstruovány tak, aby byly opětovně použitelné nebo recyklovatelné nejméně z 85 % své hmotnosti a současně opětovně použitelné nebo využitelné nejméně z 95 % hmotnosti vozidla.

Výrobci osobních a lehkých užitkových vozidel (kategorie M₁ a N₁) navíc budou muset zpracovat ucelenou strategii oběhovosti, kterou pravidelně – jednou za pět let – aktualizují a předkládají schvalovacím orgánům i Evropské komisi, která ji následně zveřejní.

Přibývá povinný obsah recyklovaných materiálů

Nařízení poprvé zavádí také povinný obsah recyklovaných plastů v nových vozidlech. Část použitých plastů bude muset pocházet z recyklace plastového odpadu od konečných spotřebitelů, přičemž významný podíl bude tvořit materiál získaný přímo z vozidel s ukončenou životností. Evropská komise současně získává pravomoc v budoucnu obdobným způsobem stanovit minimální podíl recyklované oceli, hliníku nebo vybraných kritických surovin, mezi něž patří i materiály používané v permanentních magnetech elektromotorů. Beze změny zůstává přísný dohled nad obsahem olova, rtuti, kadmia a šestimocného chromu – jejich přítomnost ve vozidlech má být minimalizována.

Nové požadavky na konstrukci vozidel

Výrobci budou muset nově zajistit, aby bylo možné během celého životního cyklu vozidla snadno demontovat baterie, trakční bateriové systémy, elektromotory i další významné komponenty. Cílem je usnadnit opravy, opětovné použití součástí i jejich následnou recyklaci.

Významně se navíc rozšiřuje informační povinnost výrobců. Servisy i autorizovaná zařízení budou mít standardizovaný přístup k technickým informacím potřebným pro bezpečnou demontáž vozidel, včetně pokynů pro manipulaci s bateriemi, elektromotory, nebezpečnými látkami nebo prvky vzácných zemin.

Klíčovým nástrojem k předávání těchto informací se stane takzvaný digitální pas oběhovosti vozidla – elektronický nosič dat, který bude provázet vůz po celou dobu jeho existence.

 Rozšířená odpovědnost výrobců bude výrazně širší a zřejmě i nákladnější

Nařízení dále významně rozšiřuje systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Klíčový princip zůstává stejný: výrobce, který vozidlo poprvé uvede na trh v daném členském státě, nese za ně finanční odpovědnost a musí zaplatit za jeho pozdější sběr a zpracování, až se stane vrakem. Tyto další náklady se samozřejmě přenášejí do ceny vozidla. Novinkou je tzv. ekomodulace poplatků. Výše finančních příspěvků výrobců do systémů EPR se bude nově odvíjet od oběhovosti konstrukce vozidla – zohledňovat se bude například podíl recyklovaných materiálů, obsah nebezpečných látek nebo snadnost demontáže jednotlivých dílů.

Nařízení současně řeší i přeshraniční pohyb vozidel. Pokud se vozidlo stane odpadem v jiném členském státě, než kde bylo uvedeno na trh, budou výrobci povinni zajistit pro osobní a lehká užitková vozidla (M₁, N₁) přeshraniční mechanismus spolupráce, včetně zplnomocněného zástupce v každé zemi, který zajistí, že náklady na likvidaci vozu skutečně uhradí místním zpracovatelům.

Nové povinnosti čekají také vlastníky vozidel

Nařízení stanovuje jasnější pravidla také pro poslední vlastníky vozidel. Vozidlo s ukončenou životností bude muset být předáno do autorizovaného zařízení nebo na určené sběrné místo. Bezplatné převzetí vozidla bude podmíněno jeho dostatečnou kompletností. Pokud budou chybět zásadní části vozidla, například motor nebo významné části karoserie, může být nárok na bezplatné převzetí omezen.

Specifická pravidla budou platit také pro elektromobily. Pokud byla trakční baterie demontována dříve, bude muset vlastník doložit, že byla předána oprávněnému subjektu v souladu s nařízením o bateriích.

Významnou novou roli získávají rovněž pojišťovny. Pokud pojišťovna (nebo jí pověřený znalec) u poškozeného vozidla vysloví technickou nebo ekonomickou totální škodu, bude muset zároveň posoudit, zda vozidlo splňuje kritéria pro zařazení mezi vozidla s ukončenou životností podle nového nařízení.

Přísnější provoz pro zpracovatele

Nové povinnosti dopadnou také na provozovatele zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností. Veškeré zpracování budou moci provádět pouze autorizovaná zařízení se zvláštním oprávněním od příslušného orgánu (KÚ). Ta budou povinna poslednímu vlastníkovi vydávat elektronické osvědčení o likvidaci, které bude sloužit jako podklad pro vyřazení vozidla z registru.

Do 30 dnů od převzetí vozidla bude nutné provést odstranění všech znečišťujících látek, provozních kapalin a dalších nebezpečných složek. Současně se výrazně rozšiřuje seznam součástí, které bude nutné před samotným drcením vozidla povinně vyjmout za účelem jejich opětovného použití, repasování nebo kvalitní recyklace. Od této povinnosti bude možné ustoupit pouze ve výjimečných případech stanovených nařízením (pokud by to bylo ekonomicky neúměrně nákladné, nebo kde existuje stejně účinná technologie separace po drcení). Všechny operace musí zpracovatelé dokumentovat a záznamy uchovávat minimálně tři roky.

Nová pravidla se rozšíří i na další kategorie vozidel

Zatímco stará legislativa mířila výhradně na osobní a lehká užitková vozidla, nové nařízení rozšiřuje záběr i na vybraná vozidla kategorie L (motocykly a čtyřkolky), nákladní automobily a autobusy (M₂, M₃, N₂, N₃) i přípojná vozidla kategorie O. Tyto nově zahrnuté kategorie budou muset dodržovat zejména pravidla pro sběr, odevzdání do autorizovaných zařízení, odstranění znečišťujících látek, povinné vyjmutí vybraných dílů před drcením a rozšířenou odpovědnost výrobce.

Výjimku si naopak zachovávají historická vozidla – v zájmu ochrany kulturního dědictví – stejně jako vozidla ozbrojených sil, složek integrovaného záchranného systému a obytné přívěsy.

Ke stažení: nařízení o vozidlech s ukončenou životností 

Přehled povinností nového nařízení:

1. Povinnosti pro výrobce vozidel

Výrobci nesou největší podíl nových povinností, které začínají již ve fázi vývoje a končí zajištěním recyklace odpadu.

• Oběhový design (Ekodesign): Výrobci a jejich dodavatelé musí již v rané fázi vývoje integrovat strategie pro zlepšení opětovné použitelnosti a recyklovatelnosti. Nové typy vozidel musí být konstruovány tak, aby byly opětovně použitelné nebo recyklovatelné nejméně z 85 % své hmotnosti a opětovně použitelné nebo využitelné nejméně z 95 % své hmotnosti.
• Strategie oběhovosti: Výrobci osobních a lehkých užitkových automobilů (M₁ a N₁) musí vypracovat komplexní strategii oběhovosti, kterou předkládají schvalovacím orgánům a Komisi. Tato strategie se musí každých 5 let aktualizovat a Komise ji zveřejňuje.
• Povinný recyklovaný obsah (Plasty): Nová vozidla musí postupně obsahovat stanovený podíl recyklovaných plastů pocházejících od konečného spotřebitele. Přičemž 20 % z tohoto cíle musí tvořit plasty recyklované přímo z vozidel s ukončenou životností. Do budoucna se počítá i se stanovením minimálních podílů pro recyklovanou ocel, hliník a vybrané kritické suroviny (např. v permanentních magnetech).
• Omezení nebezpečných látek: Nařízení přebírá omezení pro používání olova, rtuti, kadmia a šestimocného chromu, přičemž cílem je výskyt těchto látek ve vozidlech co nejvíce minimalizovat.
• Snadná vyjmutelnost součástí: Nová vozidla musí být navržena tak, aby autorizovaná zpracovatelská zařízení nebo servisy mohly v jakékoli fázi životního cyklu snadno vyjmout baterie, jejich napájecí sady a motory na elektrický pohon.
• Poskytování informací na následném trhu: Výrobci musí bezplatně (či za únosné admin. náklady) poskytnout provozovatelům odpadových zařízení a servisům neomezený a standardizovaný přístup k informacím a pokynům pro bezpečné vyjmutí baterií, elektromotorů, nebezpečných látek či prvků vzácných zemin. Informace nesmí blokovat ani digitální kódování součástek.
• Digitální pas oběhovosti vozidla: Informace o bezpečném vyjmutí a výměně dílů budou muset výrobci poskytovat prostřednictvím digitálního nosiče dat – pasu oběhovosti.

2. Rozšířená odpovědnost výrobce (EPR) a financování

• Finanční odpovědnost: Výrobci nesou rozšířenou odpovědnost za vozidla, která poprvé dodají na trh v daném členském státě. Musí organizovat a financovat systémy sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností.
• Modulace poplatků: Finanční příspěvky výrobců do kolektivních systémů (organizací odpovědnosti výrobců) budou modulovány (odstupňovány) podle oběhovosti designu – zohlední se množství recyklovaných materiálů, přítomnost nebezpečných látek i to, jak obtížné je díly demontovat.
• Přeshraniční mechanismus: U vozidel kategorií M₁ a N₁, která se stanou odpadem v jiném státě, než kde byla uvedena na trh, musí výrobci zřídit mechanismus přeshraniční spolupráce (včetně jmenování zplnomocněného zástupce v každé zemi), aby pokryli náklady provozovatelům v místě vzniku odpadu.

3. Povinnosti pro vlastníky vozidel a pojišťovny

• Povinnost odevzdání: Poslední vlastník či držitel je povinen vozidlo na konci životnosti odevzdat do autorizovaného zpracovatelského zařízení nebo na určené sběrné místo.
• Kompletnost vozidla pro bezplatné odevzdání: Odevzdání je v zásadě bezplatné. Pokud však ve vozidle chybí základní díly (motor, elektromotor, velké části karoserie), bezplatnost může být omezena. Baterie z elektromobilu může chybět pouze tehdy, prokáže-li vlastník dokumentem, že ji předal profesionálnímu provozovateli podle nařízení o bateriích.
• Role pojišťoven: Pokud pojišťovna u poškozeného vozidla prohlásí technickou nebo ekonomickou totální škodu, musí ona (nebo pověřený znalec) posoudit, zda vozidlo splňuje kritéria vozidla s ukončenou životností podle tohoto nařízení.

4. Povinnosti pro zpracovatele odpadů (Autorizovaná zařízení)

• Udělení oprávnění: Jakékoli zpracování odpadu z těchto vozidel mohou provádět pouze subjekty, které získaly zvláštní oprávnění od příslušného orgánu.
• Elektronické osvědčení o likvidaci: Autorizované zařízení musí poslednímu vlastníkovi vydat elektronické osvědčení o likvidaci a předložit ho úřadům k provedení zrušení registrace vozidla.
• Odstranění znečištění do 30 dnů: Do 30 dnů od převzetí vozidla musí být provedeny operace odstranění znečišťujících látek (vypuštění a oddělené skladování provozních kapalin, chladiv a vyjmutí nebezpečných těžkých kovů).
• Povinné vyjmutí dílů před drcením: Zpracovatelé musí před drcením povinně a nedestruktivně (ručně či automatizovaně) vyjmout stanovené díly a konstrukční části za účelem opětovného použití, repasování nebo recyklace s vysokou hodnotou. Odchylka je možná jen při prokázání nepřiměřených ekonomických nákladů nebo při existenci stejně účinné technologie separace po drcení.
• Vedení záznamů: Zařízení musí dokumentovat všechny zpracovatelské operace a uchovávat o nich elektronické záznamy po dobu nejméně 3 let.

5. Rozšíření věcné působnosti nařízení

Zatímco stará legislativa cílila jen na osobní (M1) a lehká užitková (N1) vozidla, nová pravidla se částečně rozšiřují i na další kategorie:

• motocykly a čtyřkolky (vybraná vozidla kategorie L),
• nákladní automobily a autobusy (M₂, M₃, N₂, N₃),
• přípojná vozidla (O).

Pro tyto nově zahrnuté kategorie platí zejména povinnosti sběru, odevzdání do autorizovaných zařízení, odstranění znečišťujících látek, povinné vyjmutí některých dílů před drcením a pravidla pro rozšířenou odpovědnost výrobců. Z oblasti působnosti jsou naopak vyňata např. historická vozidla (v zájmu zachování kulturního dědictví), vozidla ozbrojených sil, složek integrovaného záchranného systému nebo obytné přívěsy.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství