Firmy obcí a měst v SVPS a SKS: Navrhovaná třídící sleva a výše poplatku jsou pro obce vážný problém

Na jednom semináři proběhla prezentace zástupců svozových firem a společností  (audio, PDF), které jsou z převážné části zřízené a vlastněné obcemi a jejichž úkolem je dlouhodobě zavádět a provozovat systémy nakládání s odpady v obcích (výstupy semináře zde). Tyto společnosti jsou sdružené ve Spolku veřejně prospěšných služeb (SVPS) a Sdružení komunálních služeb (SKS), které zastupují na 150 společností napříč Českou republikou.

Výše poplatku

Uvedení odborníci, kteří mají s odpadovým hospodářstvím na obcích mnohaleté zkušenosti, na zákonu kritizují zejména návrh zbytečného a neúměrného zdražování nákladů pro obce v podobě navrhovaného navýšení skládkovacích poplatků, aniž by je Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“) odůvodnilo. MŽP navrhuje navýšení skládkovacích poplatků ze současných 500 Kč až na částku 1 850 Kč za tunu.

Celková cena za odstranění jedné tuny odpadů při ministerstvem navrhované výši poplatků, při započtení nákladů na provoz a údržbu skládky a rekultivační rezervy se však vyšplhá min. na částku 2 350 Kč za odstranění jedné tuny odpadu. Pro Vaši představu je dnes průměrná cena za odstranění jedné tuny směsných komunálních odpadů na skládce 1 000 Kč za tunu a cena za spálení jedné tuny ve spalovnách komunálních odpadů se pohybuje v rozmezí od 850 – 1 500 Kč za jednu tunu.

Tabulka č. 1 - Ministerstvem navrhovaná výše poplatku za uložení odpadů na skládku a dopočtení skutečné ceny za odstranění odpadů

Třídící sleva

Aby zákonem navrhovaný nárůst skládkovacích poplatků měl naději na prosazení u zákonodárců, byla stanovena tzv. „třídící sleva“, která je dle našeho názoru pouhou populistickou zástěrkou pro potřeby schválení zákona. Ministerstvem nastavená třídící sleva má být motivací pro obce a města, aby rozvíjely své systémy odděleného sběru skla, papíru, plastů, nápojových kartonů, kovů a biologicky rozložitelných odpadů. V případě, že obce budou dobře třídit, nebudou zatíženy vysokými poplatky za uložení odpadů na skládky, ale navýšení se jich dotkne pouze minimálně. Obce, které tedy splní procenta uvedená v třídící slevě, nebudou platit poplatek za využitelný odpad (do kterého spadá směsný komunální odpad z popelnic a kontejnerů), ale zaplatí poplatek za zbytkový odpad, který je podstatně nižší.

To je sice hezká a smysluplná myšlenka. Avšak při důkladném posouzení a srovnání dat z obcí s realitou, jsou nastavená procenta u třídící slevy, kterých má obec dosahovat, tak vysoká, že na třídící slevu dosáhne pouze zlomek obcí, a to za neúměrně vysokých nákladů na provozovaný systém sběru.

Tabulka č. 2 - Ministerstvem navrhovaná výše poplatku za uložení odpadů na skládku u využitelného (směsného komunálního odpadu) a zbytkového odpadu

Tabulka č. 3 - Ministerstvem navrhovaná konstrukce třídící slevy

Jako velký nedostatek a zásadní problém navrhovaného zákona vidíme absenci prováděcích vyhlášek, které MŽP doposud nepředložilo. Vyhlášky mají mimo jiné řešit, co bude zařazováno mezi využitelný a zbytkový odpad a rovněž, co vše bude možné zahrnout pod třídící slevu. Budou moci obce do třídící slevy započíst papír ze školního sběru, papír a kovy odevzdané občany do výkupen, pokosenou trávu apod.? Všechny tyto otázky jsou opodstatněné a mají zásadní a přímý vliv na náklady obcí v budoucích letech. Bez těchto informací jsou poslanci a senátoři nuceni rozhodovat o zákonu, aniž by znali jeho přínosy a zejména dopady na všechny občany.

Systémy separovaného sběru odpadů jsou v České republice dlouhodobě zavedeny, někde fungují více než 20 let a neustále se rozvíjejí.

Řada obcí má nastaveny dostatečné intervaly svozu, ale nemá dostatek vhodného prostoru pro umístění dalších nádob na oddělený sběr papíru, plastů, skla a kovů.

Mnohé obce a města jsou již dnes na maximálním procentu třídění, kterého jsou schopny dosáhnout. Existují rovněž další systémy odděleného sběru např. pytlový sběr, svoz dům od domu apod., které mnohé obce využívají, ale celková čísla jsou velmi podobná jako u dobře a dlouhodobě zavedeného nádobového systému.

Ani nejlépe třídící obce na navrhovanou slevu v zákoně nedosáhnou

Dali jsme si tu práci a posbírali data z evidence odpadů obcí napříč republikou a dostali jsme se k reálným procentům třídění odpadů v jednotlivých obcích. Ukázalo se, že řada obcí je schopna při započtení všech vytříděných odpadů z veškerých sběrných míst, tj. nádob, pytlů, sběrných dvorů, výkupen apod., dosáhnout procenta třídění ve výši 30 - 44 %.

Nejlepších výsledků dosahují menší obce, kde je možné motivaci a kontrolu třídění zacílit na konkrétní občany a zároveň zapojit do svozů odpadů vlastní „obecní četu“. Naopak velká města se nad 40 % třídění dostanou stěží, většina z nich se pohybuje kolem 35 - 38 %. Je to dáno zástavbou bytových domů, kde nejsou schopni občany přímo motivovat k lepšímu třídění. Zkušenost z Moravskoslezského kraje ukazuje, že nejlépe třídící obec, která vyhrála soutěž o „keramickou popelnici“ za rok 2018, dosáhla v třídění hranice pouhých 45 % přesto, že má zaveden oddělený sběr všech možných komodit, včetně kovů a bioodpadů.

Tabulka č. 4 – Výpočet procenta třídění u měst a obcí v ČR (data z evidence za rok 2018)

Názvy měst a obcí nejsou záměrně uvedeny, ale autor je má k dispozici.

Z uvedených údajů vyplývá, že procenta navrhovaná v zákoně u třídící slevy jsou nereálně nastavena a většina obcí na třídící slevu nedosáhne. Navíc si uvědomme, že referenční rok pro výpočet slevy bude rok předcházející. To jinými slovy znamená, že obce, které budou chtít slevu v roce 2021, musí z evidence odpadů za rok 2020 doložit procento třídění ve výši 45 %! V případě, že se mýlím, ať nám zástupci MŽP vysvětlí přesný způsob výpočtu a nejlépe, ať konečně dodělají a předloží prováděcí vyhlášky k zákonu.

Takto nastavená třídící sleva je pro obce jednoznačně demotivující. Představte si, že dosahujete v obci v současné době procenta třídění na úrovni 42 %. Vynaložíte tedy nemalé náklady a úsilí na to, aby jste zvedli procento třídění na 45 % a co se stane? Jeden rok budete moci uplatňovat slevu, ale za rok již budete muset třídit na 55 %! Položme si otázku: „Jsou toho obce schopny dosáhnout?“

Příklad: Velikost obce 2 000 obyvatel, produkce odpadů za rok 1 000 tun, z toho 500 tun směsných a objemných.

Tabulka č. 5 – Nárůst nákladů v obci při nesplnění procenta třídění na úrovni 55 % v roce 2021

K čemu tedy je třídící sleva, na kterou obce nedosáhnou? Kdo má zájem na tom, aby obce platily za odpady vysoké částky bez ohledu na to, jak dobře třídí?

Složitá konstrukce třídící slevy a procenta nastavená nad možnosti třídění v obcích povede pouze k navýšení administrativní zátěže pro obce. Není tedy jednodušší nastavit výši poplatku postupně v jednotlivých letech na únosné částky a recyklační slevu zcela vypustit? Naše spolky dlouhodobě prosazují maximální výši skládkovacího poplatku na úrovni 1 100 Kč za 1 tunu. To znamená, že celková částka za odstranění jedné tuny by se pohybovala na hranici 1 600 Kč za jednu tunu (pozn. red.: To pro odklon odpadů ze skládek jednoznačně a s rezervou stačí. Proč mají obce platit více?).

 Tabulka č. 6 – Návrh odborných spolků SVPS a SKS na navýšení skládkovacích poplatků

Schází nám recyklační průmysl! S tím ale nové zákony vůbec nepomáhají a skládkovací poplatek na to nemá vliv

Navíc se v současné době potýkáme s obrovskou krizí na straně odbytu druhotných surovin, zejména papíru a plastů. Třídící linky jsou schopny předat po dotřídění k materiálové recyklaci pouhých 25 - 30 % plastů, zbytek končí v lepším případě ve spalovnách, nebo je z nich vyrobeno alternativní palivo pro cementárny. Podobná situace je u odbytu papíru, za který musí svozové firmy a úpravci při předání ke zpracování nyní navíc ještě zaplatit částku ve výši 800 – 1 500 Kč za tunu.

Je tedy zřejmé, že nám schází recyklační průmysl - zpracovatelské kapacity na plasty a papír, které by tyto suroviny recyklovaly. V návrhu zákona jsme podporu pro recyklaci hledali marně. Proto doporučujeme, aby se dotační politika ČR soustředila na podporu vzniku vlastních recyklačních kapacit.

Autor: Ing. Richard Blahut, místopředseda a vedoucí sekce odpadového hospodářství SVPS; Článek vyšel v redakc