Konec odpadového režimu u plastů - připomínky k návrhu Evropské komise

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení ke směrnici 2008/98/ES o odpadech, kterým se stanovují jednotná kritéria pro posouzení toho, kdy plastový odpad přestává být odpadem (tzv. end-of-waste kritéria pro plasty). Deklarovaným cílem návrhu je posílit jednotný trh s recyklovanými plasty, zvýšit dostupnost kvalitních recyklátů a podpořit oběhové hospodářství při zachování vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Tak to alespoň sděluje Evropská komise. 

Samotný návrh stanovuje podmínky pro vstupní odpad, požadavky na samotný recyklační proces, kvalitu výstupního plastu, povinnosti producentů recyklátu (včetně systému řízení kvality a vydávání prohlášení o shodě) a limity pro obsah cizorodých materiálů. Součástí návrhu je také silná vazba na chemickou legislativu (REACH, CLP, POPs) a na pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů.

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) považuje záměr sjednotit end-of-waste kritéria na úrovni EU za principiálně správný krok. Jen je chybou, že od roku 2018, kdy vznikla nová evropská legislativa pro oběhové hospodářství, tento zjednodušující end-of-waste rámec pro plasty vzniká až nyní, v roce 2026, tedy po osmi letech. V předložené podobě navíc návrh obsahuje řadu problematických ustanovení, která mohou v praxi výrazně omezit využívání end-of-waste režimu, zejména u menších a středních recyklačních provozů a firem.

Níže uvádíme hlavní připomínky ČAOH k návrhu:

1. Nadměrná administrativní a procesní složitost návrhu

Dotčená ustanovení: obecně (recitály, čl. 3, čl. 5, přílohy)

ČAOH vnímá návrh jako koncepčně přínosný, avšak v současné podobě nadměrně administrativně a procesně zatěžující. Rozsah dokumentačních, certifikačních a monitorovacích povinností neodpovídá principu proporcionality, zejména ve vztahu k malým a středním podnikům.

Hrozí, že end-of-waste režim bude v praxi využíván pouze omezeným počtem velkých provozů, což je v rozporu s cíli oběhového hospodářství a rozvoje trhu s recykláty.

ČAOH proto požaduje zjednodušení požadavků, zavedení rizikově orientovaného a flexibilního přístupu a možnost škálování povinností podle velikosti provozu, typu vstupního materiálu a historie souladu.

2. Povinný systém řízení kvality (QMS)

Dotčená ustanovení: čl. 5

Povinnost zavést a certifikovat komplexní systém řízení kvality pro každého producenta plastového recyklátu je podle ČAOH nepřiměřeně zatěžující a neodpovídá provozní realitě řady recyklátorů.

Formální systémy srovnatelné s EMAS nebo certifikací třetí stranou nejsou vždy přiměřené charakteru a velikosti provozu. ČAOH proto navrhuje umožnit alternativní formy prokazování souladu, například interní systém řízení kvality bez povinné placené certifikace, uznání existujících certifikací (ISO 9001, ISO 14001) nebo národních povolovacích a kontrolních režimů (každé zařízení je provozováno na základě souhlasu krajského úřadu, a po provedeném schvalovacím řízení).

Zároveň by měl být zaveden zjednodušený QMS režim pro malé a střední podniky a nižší frekvenci ověřování u provozovatelů s dlouhodobě bezproblémovou historií.

3. Vyžadováno prohlášení o shodě pro každou zásilku

Dotčená ustanovení: čl. 4

Povinnost vystavovat prohlášení o shodě pro každou jednotlivou zásilku recyklátu je podle ČAOH v rozporu s běžnou obchodní praxí a představuje významnou administrativní zátěž bez odpovídajícího environmentálního přínosu. ČAOH navrhuje umožnit rámcová prohlášení o shodě pro opakující se dodávky stejného materiálu, případně prohlášení vztahující se k výrobní šarži nebo časovému období, a zavést výjimky pro stabilní výrobní toky a dlouhodobé smluvní vztahy.

4. Odpovědnost za plnění CLP, REACH a POPs u vstupních odpadů

Dotčená ustanovení: příloha I, oddíly 1.1 a 1.2; čl. 3 odst. 1 písm. a)

Návrh podle ČAOH nepřiměřeně přenáší odpovědnost za posouzení chemického složení vstupních plastových odpadů na třídicí a recyklační zařízení. Zpracovatelé odpadu však nemají reálnou možnost zjistit úplné chemické složení historických a post-consumer plastů a nemohou nést odpovědnost za složení výrobků, které se staly odpadem.

ČAOH požaduje, aby byly tyto povinnosti formulovány přiměřeně, na základě rizikově orientovaného přístupu a dostupných informací (např. od původců odpadů, základní popis odpadů, apod.), a aby bylo výslovně stanoveno, že zpracovatel odpadu nenese odpovědnost za chemické složení materiálu, které nelze rozumně zjistit nebo ovlivnit.

5. Rozsah a frekvence monitoringu

Dotčená ustanovení: příloha I

Návrh Evropské komise stanoví velmi detailní požadavky na monitoring, vzorkování a analýzy. Podle ČAOH nejsou tyto požadavky vždy technicky ani ekonomicky odůvodněné, zejména u homogenních a stabilních materiálových toků.

ČAOH navrhuje přesunout důraz z pevných frekvencí na rizikově orientovaný přístup, umožnit snížení četnosti vzorkování u stabilních toků, využití historických dat a preferenci vizuálních kontrol tam, kde je to odůvodněné. Současně požaduje možnost uplatnění národních metodik a osvědčených postupů namísto direktivně a z centra EU stanoveného procesu.

6. Limit cizorodých materiálů (1,9 %)

Dotčená ustanovení: příloha I, oddíl 3.3

Stanovení jednotného limitu cizorodých materiálů ve výši <1,9 % bez ohledu na typ polymeru, zdroj odpadu a zamýšlené použití recyklátu, považuje ČAOH za technicky i prakticky problematické a nedůvodné ve vztahu k cílům oběhového hospodářství. Takto přísná hranice může vést k neopodstatněnému vyřazování kvalitních materiálů z end-of-waste režimu. ČAOH proto požaduje umožnit diferencované limity podle typu materiálu a použití, zavést toleranční pásma a vazbu na technické normy, či zákaznické specifikace, namísto jednoho rigidního a centrálně stanoveného legislativního limitu.

7. Vazba na exportní pravidla a právní nejistota

Dotčená ustanovení: příloha I, oddíl 3.3

Silná vazba end-of-waste kritérií na pravidla pro vývoz odpadu může podle ČAOH vytvářet riziko právní nejistoty, zejména při pohybu materiálů uvnitř EU nebo při jejich dalším zpracování.

ČAOH navrhuje lépe oddělit režim vnitřního trhu EU od režimu přeshraniční přepravy mimo EU, aby nedocházelo k automatickému zpětnému překvalifikování recyklátu na odpad a neomezovaly se tak zbytečně cíle oběhového hospodářství a možnosti využití cenných druhotných surovin.

8. Povinnost aplikace REACH na plastové recykláty

Dotčená ustanovení: čl. 3 odst. 1 písm. c); příloha I

Požadavek na plnou shodu plastových recyklátů s REACH považuje ČAOH za jednu z hlavních praktických bariér end-of-waste režimu. Recyklátoři nemají informace o chemickém složení původních výrobků a neexistují ekonomicky dostupné metody pro rutinní prokazování úplné shody se všemi omezeními REACH. Nařízení REACH je extrémně obsáhlé a složité nařízení. Trvat na plnění jeho obsahu u druhotných materiálů, kde ověření složení často není reálně a za přiměřených nákladů možné, způsobí výrazné plošné omezení možností využití druhotných materiálů mimo odpadový režim, čímž opět dojde k omezení cílů oběhového hospodářství. 

ČAOH požaduje, aby bylo plnění REACH vykládáno přiměřeně roli recyklátora, na základě řízení rizik a nejlepších dostupných informací, s možností využití procesních kontrol, screeningových metod a deklarací dodavatelů. Zároveň by mělo být jasně stanoveno, že recyklátor nenese odpovědnost za látky, které nelze rozumně zjistit.

9. Potřeba přechodného období

Dotčená ustanovení: čl. 7

Navržená účinnost od 1. července 2026 nemusí být dostatečná pro plnou implementaci všech požadavků, zejména v oblasti certifikací a úprav procesů.

ČAOH proto navrhuje zavedení přechodného období s možností postupného plnění jednotlivých povinností.

Česká asociace odpadového hospodářství je připravena aktivně spolupracovat na úpravách návrhu tak, aby výsledná právní úprava byla funkční, přiměřená a skutečně podporovala rozvoj oběhového hospodářství i trhu s plastovými recykláty v České republice a celé Evropské unii.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství