HN: Beneš - Ministerstvo nepočítá recyklovaný odpad podle metodiky EU

10. června 2019

Už od roku 2009 se od Českého statistického úřadu (ČSÚ) a ministerstva životního prostředí (MŽP) dozvídáme velmi rozdílná čísla o množství odpadů, které produkují české domácnosti. Například v roce 2017 bylo v Česku podle ministerstva zhruba 5,7 milionu tun komunálního odpadu, podle statistiků jen 3,6. Zatímco čísla statistického úřadu odpovídají i údajům ze Slovenska, Polska či Maďarska, podle dat MŽP by po sobě české domácnosti nechávaly odpadů výrazně více než lidé v okolních zemích.

Ministerstvo navíc nyní chce, aby data, která jsou klíčová pro určení strategie, jakou cestou se v likvidaci a využití odpadů vydat, statistici přebírali od něj a zrušili vlastní šetření. "Zjišťování, které dělá MŽP, není statistickým zjišťováním ve smyslu platných právních předpisů EU, které jsou závazné i pro Česko. Odpovídající čísla má jednoznačně ČSÚ," tvrdí ale ekologický poradce Bohumil Beneš, který byl u zrodu prvního zákona o odpadech po roce 1989 a byl šéfem skupiny, která prověřovala metodiku ČSÚ. Originál článku na webu Hospodářských novin viz zde - https://domaci.ihned.cz/c1-66557190-ministerstvo-nepocita-recyklovany-odpad-podle-metodiky-eu-to-ze-jsme-premianti-v-recyklaci-je-mytus-rika-ekologicky-poradce

Proč má MŽP čísla tak velká a ČSÚ o tolik menší? Někteří statistici říkají, že údaje ministerstva, byť pochází z více míst, jsou méně přesná a nezřídka vykazují stejné odpady dvakrát i vícekrát.

ČSÚ, stejně jako ostatní statistické úřady dalších členských států, je nezávislý na datech, nezohledňuje potřeby investorů, potřeby organizací, které se snaží někomu zatlačit nebo ohnout některé údaje, což je podle mě jeden z hlavních důvodů, které vedou k obrovské setrvačnosti MŽP. Jemu jde o to, aby údaje, které vykazuje, mohly odpovídat plánu odpadového hospodářství, abychom se mohli dmout, jak jsme nejlepší v EU ve sběru plastů a jejich využívání. Přitom ty výpočty neodpovídají metodikám, které v EU platí. Před čtyřmi pěti lety vznikla studie za prostředky EU, kde byly posuzovány materiálové toky odpadů po linii využívání, odstraňování a produkce, a na ní Česká republika vůbec nespolupracovala. Proč? Protože jsou pro ni nepřijatelné objektivní metody. A když pak ministerstvo vypočítává podíl recyklace ne podle evropské metodiky, ale podle sebe, tak jej přece nebudeme počítat tak, aby vyšel nepříznivě.

Údajně nás za to kritizují i mezinárodní organizace

Rozdíl v datech, které vykazujeme, nám byl vytýkán v oficiálních dokumentech Eurostatu, EU i OECD. To, že MŽP nectí evropskou metodiku, je z pohledu statistiky hrubá chyba. Všechny dosavadní mnohaleté zkušenosti ukazují, že informace o odpadech a nakládání s nimi, které jsou v Česku k dispozici, jsou pro obecnou informovanost občanů i pro řádné řízení této činnosti na celostátní i nižších úrovních neudržitelné. Nejen orgány Evropské unie, ale i OECD proto oprávněně požadují zjednání nápravy. Důvodem je nejen velmi obtížná mezinárodní srovnatelnost poskytovaných údajů, ale i jejich malá věrohodnost. Důsledkem toho je pak zejména i malá či žádná ochota pro poskytování nadnárodní finanční pomoci pro žádoucí investice.

Naznačujete, že ministerstvo stojí o to, aby mohlo data prezentovat tak, aby to odpovídalo jejich politice. Zapadá do toho i jistá pomoc energetickým skupinám, které chtějí stavět spalovny?

To je samozřejmé. Člověk, který je v Česku zainteresovaný na tom, aby postavil spalovnu, což jsou miliardy investic, může mít samozřejmě potenciálně užitek z toho, že vykážeme množství odpadu, které je větší, než skutečně je, protože třeba započítáme něco dvakrát. Mohli by potom stavět větší kapacity zařízení. Klíčovým motivem tlaku na změnu je ale podle mě setrvačnost MŽP, které si chce dál hrát na svém písku a prezentovat čísla po svém.

Jak vlastně vznikl, jak vy naznačujete téměř mýtus, že jsme nejlepší v třídění plastů?

Snadno. Při předávání je plastů nebo jiného odpadu určeného k recyklaci nějaké množství, jenže z něho je ještě nutné odečíst takzvané odpady z odpadů a pak je výsledné suroviny podstatně méně, třeba jen třicet nebo čtyřicet procent z původního množství. A já když například u akumulátorových baterií řeknu, že jsem jich celkově recykloval 60 tisíc tun, tak to není pravda, kyselina sírová se z toho musí vypustit, plastové obaly jdou pryč, čili využití je jenom olovo, což je velký rozdíl, to je třeba polovina původní váhy. A my u lecčeho vykazujeme to, co se nám hodí. U plastů je nějaký počet tun, ty se ale ještě musí vyčistit, odstranit z nich nečistoty, nepotřebné části a druhotné suroviny je pak méně. MŽP ale vykazuje to, co ještě teprve musíme upravovat. Statistický úřad to dělá správně, ten má předpis, evropský recyklační index pro všechny suroviny. Ale pro MŽP jako by to neexistovalo.

A co říkáte na žádost ministerstva, aby od nich statistici přebírali data o komunálních odpadech, a ještě to chtějí uzákonit?

Je to nesmysl. Navíc jsme promeškali obrovskou příležitost udělat za tou dvojkolejností tlustou čáru a připravit nový zákon o odpadech, aby nebyl dělaný takhle nesmyslně, ale aby evidence a statistika byly u obou institucí v souladu. Příprava nového zákona by měla umožnit postupný přechod na oběhové hospodářství a efektivnější využívání surovinových zdrojů. Nezbytnou podmínkou je přitom respektování příslušných platných a připravovaných nadnárodních právních předpisů a metodických pomůcek. V důsledku nesmyslné zákopové války vedené především ministerstvem životního prostředí však ztrácíme čas i tuto příležitost. Věřím přitom, že se situace obrátí a tento resort se stane hlavním orgánem prosazujícím platné dokumenty OSN o environmentálním účetnictví. Vzhledem ke zpoždění, jaké ten zákon má, je stále ještě čas to napravit.

Eurostat navíc některým státům na to, aby si daly tato čísla a systém do pořádku, dává dotace.

Lidé ze statistického úřadu poukazují i na to, že snaha ministerstva odporuje i předpisům a zákonům, které vytváření statistik upravují.

Ano. Takhle to skutečně nejde, pro úřad je například klíčový manuál Eurostatu 2150 z roku 2002 o statistice odpadů. A na ministerstvu ho ani nemají. Oni mají svou metodiku, která pochází ještě z devadesátých let a o kterou se stále opírají.

Jak z toho ven?

Domnívám se, že nejlepší cestou zůstává naplnění již dříve přijatého ujednání mezi ČSÚ, MŽP a Úřadem vlády, které předpokládalo důkladný audit dat z ministerstva. Základní nezbytné kroky jsou mimo jiné také v auditu zpracovaném v působnosti ČSÚ nebo v závěrečné zprávě společnosti Enviros z roku 2017.

Za nezbytnou součást doporučených prací považuji přitom také plné respektování mezinárodních tendencí spojených s vytvořením podmínek pro udržitelné materiálové hospodářství prosazované OSN, OECD a G7.

Ing. Bohumil Beneš

Problematikou odpadů se zabývá od roku 1972, pracoval ve výzkumném podniku místního hospodářství, od roku 1984 byl ve Státní plánovací komisi, kde měl na starosti využívání odpadů jako druhotných surovin.

V roce 1989 přešel na ministerstvo životního prostředí, které tehdy vedl Bedřich Moldan, až do roku 2004 byl ředitelem odboru odpadů, připravoval první zákon o odpadech. Problematikou se od té doby zabývá jako nezávislý ekologický poradce. Byl například vedoucím auditorské skupiny, která v roce 2013 zpracovávala metodický audit statistiky ČSÚ. V roce 2016 byl členem skupiny šéfa premiérových poradců Vladimíra Špidly, který za Úřad vlády podepisoval ujednání mezi statistiky a ministerstvem o postupném sladění dat.

Zdroj: Hospodářské noviny (originál článku je k dispozici pod tímto odkazem https://domaci.ihned.cz/c1-66557190-ministerstvo-nepocita-recyklovany-odpad-podle-metodiky-eu-to-ze-jsme-premianti-v-recyklaci-je-mytus-rika-ekologicky-poradce

Pravidelné zasílání novinek z webu ČAOH získáte po vložení vaší emailové adresy na titulní straně webu v sekci "Novinky emailem"